SUNSHINE 1.kapitola (Richelle Mead)

28. března 2016 v 12:00 |  Sunshine
Emma nebyla první přítelkyní Erica Dragomira. A nejspíš nebyla ani jeho poslední. Samozřejmě to by ale platilo za předpokladu, že by se do toho nevměšoval Ericův otec. Co se týče starého Fredericka Dragomira, Eric a Emma by se už měli dávno vzít. Byl to zázrak, pomyslel si Eric hořce, že otec prostě nenaplánoval svatbu v den mojí maturity.


,,Co máš za problém? Kolik holek ještě hodláš mít?" prohlásil Frederick naposled, co ho Eric navštívil. ,,Je z dobré rodiny. Hezká. Chytrá. Docela milá. Co víc ještě chceš? Já vím, že si myslíš, že jsi ještě příliš mladý, ale čas běží! Stále nás ubývá."

Eric momentálně stál na pláži v Chile, která se mu zdála od Montany světelné roky daleko, sledoval záblesky hvězd na hluboké fialové obloze a uvažoval nad tím, jestli se jeho rodiče taky vzali ze strachu, že jeho druhu ubývá.

Když vyrůstal, nikdy moc nepřemýšlel o vztahu svých rodičů. Byli to prostě rodiče. Existovali. Měli by být vždycky spolu. Byli vždycky k dispozici. Bral to jako normální věc, nikdy neuvažoval nad tím, co ti dva k sobě cítí. Uvědomil si, že teď když je jeho matka mrtvá, nikdy ji nepozná jako opravdového člověka. Pro ni už bylo pozdě a z toho, že by měl Eric víc poznat svého otce, moc nadšený nebyl, zvlášť když na něj stále tlačil ohledně manželství.

Jako duch se vedle něj zjevila Emma a propletla svoji paži s jeho. ,,Nejsi rád, že zašlo slunce? To světlo už mě doslova zabíjelo."

Eric se neobtěžoval s tím, aby opravil její špatné použití slova ,,doslova", ani s tím, že by jí řekl, že mu slunce nevadí, i když až moc dlouhé vystavení slunci škodí jejich druhu. Vlastně tak trochu vždycky litoval, že oni - žijící upíři - nesnesou moc světla. Někdy si představoval, jak leží u bazénu a sluní se v jasném svitu slunce.

Místo toho se jen na Emmu usmál a zadíval se do jejích hlubokých modrých očí lemovaných dlouhými řasami a na její tmavě hnědé vlasy. Oči a vlasy ostře kontrastovaly s její bledou porcelánovou pletí, kterou měl každý Moroj. To všechno zkombinované s jejím srdcovitě tvarovaným obličejem a vystouplými lícnimi kostmi přinutilo několik mužů při pohledu na Emmu Drozdovovou zastavit se a zírat, včetně Erica.

Neměls pravdu, tatíku, pomyslel si Eric. Není pěkná. Je nádherná.

Usadit se s Emmou možná není zase tak špatný nápad. Mají se spolu dobře a jeho otec měl pravdu v tom, že je milá a chytrá. Dokonce už prokázala víckrát než jednou svou ochotu a kreativitu v jistých fyzických aktivitách. Život s ní by nikdy nebyl nudný a Eric ji podezříval, že byla na zásnubní prsten natěšená tak jako jeho otec.

,,Hej," řekla a šťouchla do něj loktem. ,,Co se děje? Proč jsi najednou tak vážný?"

Přemýšlel jak odpovědět, aby neprozradil, jakou má náladu - nebo že je jejich vztah jako na houpačce. Co ještě říkal jeho otec? Nemůžeš čekat věčně. Co když se ti něco stane? Co bude s námi Dragomiry pak?

,,Jsem jen nasranej, že to tý lodi tak dlouho trvá." řekl Eric nakonec a umlčel tak hlodavý hlásek otce ve své hlavě. ,,Měli jsme odsud vypadnout už před východem slunce."

,,Já vím," řekla a rozhlížela se po okolí. Kolem nich stáli ostatní maturanti, tedy jen elitní členové jejich třídy. Mleli pantem a nedočkavě čekali na molu na jachtu, která je měla odvézt na údajnou party roku. ,,Trvá to věky."

,,Posádka musí naložit zásoby," podotkl Eric. Loď byla přivázaná k doku už nějakou dobu, zatímco tam posádka nosila jídlo a zavazadla. Dárci - lidé, co dobrovolně nechali pít Moroje svou krev - vypadali unaveně a teď pochodovali po molu až na palubu lodě. Vážně, použití této jachty jako obyčejného dopravního prostředku vypadalo jako plýtvání. Podle drbů byla nově postavená, plná luxusních kajut. I v tomto ponurém světle byla loď zářivě bílá. Někteří ji mohli pokládat za malou na jachtu, ale klidně mohla sloužit jako houseboat pro celou třídu na týdenní party.

,,Stejně jsme už měli odjet před hodinou." Emma se zadívala nepřátelsky na Jareda Zeklose - královského, jehož otec uspořádal tuto víkend dlouhou party. Ušklíbla se a částečně ukázala jasně bílé špičáky v kontrastu s jejími rudými rty. ,,Jared měl plnou hubu toho, jak je úžasný, když nám oznamoval, že bude pořádat velkolepou party. Teď mu akorát každý nadává, že to tak dlouho trvá." Byla to pravda. Takové prostě byly kruhy, ve kterých se pohybovali. Eric skoro toho týpka, který byl očividně otrávený z davu nadávajích spolužáků, litoval. ,,No, jsem si jistý, že to není jeho..."

Veškeré klábosení a smích přerušil křik. Eric sebou škubnul a Emmu instinktivně přitáhl k sobě. Pláž a přístav byli v celkem opuštěné oblasti, jako všechna Morojská teritoria, přístupná pouze díky úzké polní cestě vedoucí skrz sotva člověkem či upírem dotčenou džunglí.

A přesně tam uviděl Eric obličej ze svých nočních můr. Osoba, ne stvoření, draplo zrzavou dívku. Obličej toho stvoření byl bledý, ale ne bledý jako obličej Morojů. Byl křídově bílý. Eric tomu nechtěl věřit, ale věděl, že je to Strigoj, nemrtvý upír, který zabíjí ty, kterým pije krev. Nejsou stejní jako Morojové. Jsou to bytosti, co byly přeměněny ve zvrácené a nemrtvé tvory. Někdy si Morojové zvolí proměnu ve Strigoje tím, že vypijí všechnu krev své oběti. Jindy si zase Strigojové vymění krev s Moroji, lidmi nebo dhampýry násilím. Na způsobu přeměny ve Strigoje zase až tolik nezáleží. Nic to nemění na tom, že každý Strigoj je zabiják bez pořádného tušení o svém minulém životě.

Bledost obličejů Strigojů byla způsobena smrtí a chátráním a Eric věděl, i když to přímo neviděl, že Strigojovy panenky jsou rudé.

Strigoj zavrčel a chystal se zabořit své špičáky do dívčina krku. Pohyboval se s takovou rychlostí, která nebyla fyzicky možná. Eric se učil o Strigojích celý svůj život, ale nikdy nečekal, že se s nějakým doopravdy setká. Emma očividně taky ne, protože se Erica pevně držela a prsty mu drtila ruku. Ozvaly se další výkřiky a Eric si všiml dalšího Strigoje, který vyskočil ze stínů a postupoval směrem k Morojským maturantům. Ve skupině propukla vlna paniky následovaná nevyhnutelným chaosem, který přicházel, kdykoli byl někdo k smrti vystrašený.

Skoro tak rychle jako se Strigojové zjevili, se z davu vynořily nové postavy. Byli podobně oblečení jako Ericovi spolužáci, ale nebyli to Morojové. Byli to dhampýři, přesněji strážci, z poloviny lidé a z poloviny upíří bojovníci, kteří hlídali Moroje. Byli menší než Morojové, ale zato byli svalnatější, měli zdokonalené reflexy podobně jako Strigojové a byli vycvičení na boj proti nim. Na pláži byl skoro tucet strážců a jenom dva Strigojové. Strážci neztráceli čas a využili své početní přesily.

Trvalo to jen pouhé minuty, přesto to Eric celé vnímal, jako kdyby prožíval zpomalený záběr. Strážci, co se rozptýlili mezi čekajícími Moroji, rozdělili své síly a každý šel po Strigojích. Toho, co zaútočil na zrzavou dívku, od ní odtrhli a probodli kůlem dřív, než stačil napáchat nějaké škody. Druhý Strigoj ani nedostal šanci vyhlídnout si potencionální oběť, protože během chvíle měl jako jeho společník probodnutý hrudník. Zabralo to jenom několik minut dav uklidnit s tím, že je nebezpečí zažehnáno. V davu zazněl jásot, když si uvědomili, že se nic moc nestalo.

Pár strážců popadlo těla zakolíkovaných Strigojů a odnesli je ke spálení. Zbylí strážci křičeli, že Morojové se musí okamžitě nalodit. V davu, co se hnal na palubu lodi, šel Eric jako omráčený a stále se snažil zpracovat, co se právě stalo.

Pár dalších Ericových spolužáků se tvářilo obdobně, i když by se měli radovat, že konečně poplují na tu slavnou akci. Ti, co se šklebili, protože se jim společnost Strigojů nelíbila, byli buď Morojové, co narazili na Strigoje už předtím anebo ti, co počítali s tím, že by se něco takového mohlo stát. Zbytek skupiny nikdy neviděl Strigoje, protože většinu svého života strávili v bezpečí dobře zabezpečené školy.

Těm bylo samozřejmě známo, jak jsou Strigojové nebezpeční, ale protože nebezpečí bylo tak rychle zažehnáno, přestali se bát dalšího útoku. Byla to naivní a nebezpečná chyba.

,,Viděls to?" vykřikla Emma, která vypadala, že už je taky v pořádku, i když byla ještě před chvílí vystrašená k smrti. ,,Ty Strigojové tam byli a pak bum! Ti strážci jim pěkně nakopali prdel! Co si vůbec mysleli? Strigojové, teda. Byli početně v nevýhodě."

Eric nepodotkl, co bylo zřejmé. Strigojové se nezajímali o takové věci, protože na těch vlastně nezáleželo. Stačili právě dva Strigojové na zabití jeho matky a skupiny, s kterou šla, která čítala šest strážců. V mnoha situacích by šest strážců bylo víc než dost. Pro ni to ale dost nebylo a Eric byl celkem překvapený, že Emma byla tak ohromená tímhle útokem, že zapomněla, co se stalo v jeho rodině.

Od té doby co jeho matka zemřela, vídával Strigoje ve svých nočních můrách. Nočních můrách, o kterých nikomu neřekl. Bytosti v jeho nočních můrách nevypadaly přesně jako Strigojové, co právě viděl, ale nebyl v tom zas takový velký rozdíl. Na moment skoro nebyl schopen jít, jak ho zasáhla vzpomínka na hrozný Strigojův obličej. Tohle se stalo jeho matce? Přepadli ji tak náhle a brutálně? Bez varování... jen zabořili špičáky do jejího hrdla... Jeho spolužačku ale odtrhli dřív, než jí Strigoj mohl kousnout. Jeho matka takové štěstí neměla.

,,Každý teď mluví s Ashley," reptala Emma a kývla hlavou směrem ke skupince lidí shromažděné kolem ,,skoro oběti", jakmile se nalodili. ,,Chtěla bych vědět, jaké to bylo."

Strašné, pomyslel si Eric. Děsivé. I tak se zdálo, že se Ashley daří k sobě přitáhnout pozornost. A zbytek spolužáků byl nabuzený jen při pomyšlení na to, jako by ten útok Strigojů byl jen malou ochutnávkou následující party. Vyjeveně na to zíral. Jaktože to nikdo nebral vážně? Strigojové napadají Moroje už staletí. Jaktože si nikdo nepamatuje smrt jeho matky, která byla ani ne před půl rokem? Jaktože si to nepamatuje ani Emma? Nebyla zlý člověk, ale on byl trochu zděšen, jak nedbala na jeho pocity po tom ,,vzrušení".

Možná by neměl být překvapený. Jeho vlastní otec polovinu času předstírá, že si nepamatuje, co se stalo jeho matce. Každý si zkrátka myslel, že Eric by měl přestat truchlit a přenést se přes to. To bylo určitě to, co si jeho otec myslel.

Erica občas zajímalo, jestli ho otec nenutí do svatby, protože to je jeho vlastní způsob truchlení. Frederick Dragomir byl posedlý zachováním královské pokrevní linie, kterou vlastnili už jen dva lidé - otec a syn.

Emma se zakřenila na Erica, díky měsíčnímu svitu její oči zazářily. Najednou mu její oči připadaly o něco méně hezké než předtím. ,,Nebylo to šílený?" zeptala se. ,,Nemůžu se dočkat toho, co se stane teď!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Claire Marie Claire | 28. března 2016 v 18:11 | Reagovat

Dobrý, dost dobrý. Kdy tam bude Rhea?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama