SUNSHINE 5.kapitola (Richelle Mead)

15. července 2016 v 16:02 |  Sunshine
Eric Emmu snadno ukonejšil, jakmile ji vzal do svého pokoje. Víc ji zajímalo svlékání jeho oblečení než řešení toho, co se tam na chodbě dělo s Rheou, obzvlášť když ani jeden z nich nezvažoval oblékání do suchého oblečení nebo návrat na party. Alkohol nakonec přiměl Emmu tvrdě usnout, ale jak tak Eric ležel v jejím náručí, přišel na to, že není zase tak šťastný.


Hluk party venku utichal. Už bylo celkem pozdě na Moroje a on věděl, že skrz okna s černými skly nakonec bude prosvítat a to pošle několik jeho kamarádů do postele.

Zíral na strop a čím víc střízlivěl, tím víc myslel na Rheu Danielsovou. A opravdu to nedávalo smysl. Mimo těch pár chvil, co se potkali, ti dva spolu nemluvili vůbec přátelsky. Všechno, co řekl, ji vytáčelo a on nemohl přijít na to proč. Věděl, že by si s tím neměl dělat starosti. Koho zajímalo, že se ta holka urazí kvůli všemu? Když chtěla neustále rozpoutávat hádky, byl to její problém. Nemusel se o ni vůbec starat.

A přeci jen... nezáleželo na tom, jak moc si tohle říkal, stejně nemohl z hlavy vypudit představu jejích zářivých vlasů a moudrých očí. Kdo potřeboval slunce, když byl s ní? V těch prvních chvílích na lodi to opravdu vypadalo, že ona chápe bolest ze ztráty jeho matky. Někdo mu opravdu rozuměl. Ne, víc než to. Někdo se o něj opravdu zajímal. Přestože to, co tehdy říkala, nebylo věnované přímo jemu, cítil z ní stejnou laskavost i v místnosti dárců, když mluvila s hlídačem a dokonce i s tím šíleným klukem Dennisem. Rhea věnovala pozornost lidem, jednotlivcům.

Konečně usnul, jen se pak probudil s pěknou bolestí hlavy. Emma jako vždy nejevila žádné známky kocoviny. Políbila ho dlouze a přitáhla si ho zpátky k sobě, na její stále vlhké šaty a slíbila mu, že se s ním sejde za hodinu v místnosti dárců a pak se budou věnovat dnešnímu programu. Eric pořádně nevěděl, co se bude dít, ale Jared slíbil něco zábavného.

Když se Eric připojil k Emmě, už byla převlečená a byla svěží a krásná jako vždycky, bez známky nějakého stavu kocoviny. Eric přišel na to, že jeho vlastní sprcha ho částečně zbavila bolesti hlavy, chytil ji za ruce, uvolnil se a užíval si dne.

Dárcovská místnost byla o dost rušnější ráno, protože to byl žádanější čas na krmení. Eric a Emma stáli ve frontě a povídali si s kamarády, kteří vypadali, že to včera s pitím taky pěkně přehnali.

Když se dostali na začátek fronty, Eric uviděl, že dneska měl službu jiný hlídač, přesněji žena. Zapsala si jejich jména na seznam a čekala na další. Když na ně přišla řada, otočila se k Emmě a řekla, ,,Jen běž dolů, Dennis je napravo."

Eric zachytil Emminu ruku, když vykročila směrem, který jí byl řečen. ,,Ne." Otočil se k té ženě. ,,Počkáme na dalšího. Nechte jít někoho jiného."

Žena začala protestovat, pravděpodobně neměla ráda, když jí někdo diktoval, jak má dělat svou práci, ale po chvíli pokrčila rameny a mávla na další osobu. Emma věnovala Ericovi zmatený pohled, ale dřív než se ho mohla na něco zeptat, byl k dispozici další dárce.

Když skončili, okamžitě nahodila toto téma, zatímco kráčeli do hlavní části domu. ,,Co to bylo? Ta věc s dárcem? Proč jsi mě zastavil?"

,,Protože ten Dennis je blázen," Eric odpověděl.

,,Jsou to dárci," řekla Emma. ,,Všichni jsou blázni."

,,Ne jako on. Byl to ten, ke kterému včera šla Rhea a být já jí, tak nejsem pod stejnou střechou jako on. Je to magor. Takovej ten typ, co šmíruje a je posedlej."

Emma nad tím popřemýšlela a potom zavrtěla hlavou. ,,Dárci se s námi zrovna nezahazujou. Nemusí se bát." Nastala krátká pauza. ,,Celkem mě překvapuje, že se o ni tak bojíš."

Eric poznal ten tón a uvědomil si, že zamířil do nebezpečné zóny. ,,Tolik se o ni nebojím. Sotva ji znám, ale po tom, co jsem s tim chlápkem včera mluvil, varoval bych před ním každého."

,,Včera ses na ni hodně ptal." Emma nebyla očividně přesvědčená, že se o ni nezajímá. Povzdechl si a uvědomil si, že tak umístil Rheu do Emmina radaru. ,,Jen jsem se ptal na to, jestli je Stephen zasnoubený. Ale no tak, Em. Nevyhledávej něco, co neexistuje."

,,Dobře." Usmála se a stiskla jeho ruku a doufala, že tahle záležitost opravdu není potřeba řešit. ,,Pojďme zjistit, co Jared plánuje."

Jared plánoval lov odměn. Jakmile se hosti shromáždili venku (tedy ti, co byli schopní vylézt z postele), hostitel jim vysvětlil pravidla. Každý bude rozdělen po dvou do týmu a náhodně jim bude dána hádanka. Ta hádanka bude vést k další hádance a tak dále, dokud jeden z týmů nenajde konečný poklad a vyhraje cenu: noc v domě u pláže, s vířivkou a balkonem.

Emma stiskla Erica tak pevně, že se její nehty zaryly do jeho kůže, což mu tak trochu připomnělo včerejší noc. ,,Tohle určitě vyhrajem," sykla. ,,Jen doufám, že nás nepošlou na samá šílená místa. Viděl si ty útesy na druhé straně ostrova? Molly tvrdí, že Jared leze po skálách každou chvíli. To v žádném případě neudělám."

,,A aby to byla ještě větší výzva," oznámil Jared, ,,rozdělíme týmy náhodně. Každá osoba z týmu dostane jednu noc v apartmá."

Tohle prohlášení se setkalo s nadšením i zaupěním. Emma byla jedna z těch, co úpěli, dokud Jared nevylosoval její jméno společně s její kamarádkou, která se jmenovala Fiona. Emma se rozzářila a políbila Erica na tvář. ,,Ok. Máme to. Ty a já budeme dneska ve vířivce." Přicupitala k Fioně, aby se k ní připojila.

Jared pokračoval v tahání jmen ze svého klobouku a konečně jedno opět vytáhl, ,,Eric Dragomir."

Navzdory tomu, že se to Eric snažil ignorovat, seč mohl, nemohl si nevšimnout šeptání mezi shromážděnýmu dívkami. Věděly, že on a Emma ještě nejsou zasnoubení, takže některé ho stále považovaly za volného. Dokonce i pár kluků se zajímalo o to být v týmu s Ericem v naději, že tím budou moct podlézat jeho rodině.

Jared přečetl další jméno. ,,Rhea Danielsová."

Eric ztuhnul.

Všiml si Rhey dříve, jakmile vyšel z domu. Stála se Stephenem u vzdálenější strany laguny a vypadala, že je v dobré náladě. Ona a její snoubenec se bavili o něčem vážném, ale ne depresivním, ale jen o něčem vřelém a obyčejném. Mluvil hlavně Stephen, jeho milý obličej byl vážný a zadumaný, zatímco ona prostě poslouchala. Slunce ještě úplně nezašlo, což přimělo její vlasy zářit jako zlatý oheň. Eric se nemohl na ně přestat dívat a se žárlivostí uvažoval nad tím o čem se asi baví.

Teď když Rhea zaslechla svoje jméno, uvedlo ji to do rozpaků a projížděla pohledem dav. Stephen do ní dloubnul a ukázal na Erica. Zírala na něj s očima rozšířenýma šokem. Na chvíli byl Eric zmatený. Jestli byla opravdu šokovaná, tak měla být už, když slyšela jejich jména, ne až když ho viděla. Pak to pochopil. Rhea vlastně nevěděla, co je Eric zač. Měl podezření už tu noc na jachtě, ale myslel si, že do té doby se jeho jméno dozvěděla.

Očividně ne. Stephen se zakřenil a popostrčil ji směrem k Ericovi. Kousla se do rtu a váhavě k němu přešla, jako by snad každý krok byl utrpení. Eric se letmo podíval do míst, kde stála Emma vedle Fiony a pomyslel si, že pro jeho přítelkyni je každý Rhein krok také utrpení.

Eric a Rhea si nic neřekli, zatímco byla losována další jména. Dokonce nemluvili, když dostali první hádanku. Zatímco se zbytek skupiny nedočkavě rozptýlil, Eric se podíval na proužek papíru.

Najdi mě tam, kde se křídla napínají
U vody, jejíž proudy nikdy nekončí

Prázdně na to zíral, neměl tušení, co to znamená. Rhea si povzdechla a vzala mu hádanku.

,,Je to fontána," řekla. ,,Viděla jsem ji včera v noci. Je tu malá cestička, která vede okolo dvora." Odpochodovala pryč a on přidal do kroku, aby jí stačil. Beze slova ho vedla k fontáně.

Byla vyrobená z mramoru a korunována labutěmi, kterým tekla voda ze zobáků. Eric se nemohl rozhodnout, jestli to bylo laciné nebo elegantní. On a Rhea to chvíli zkoumali a snažili se přijít na to, co je další krok. Eric byl ten, kdo si toho všiml. Malý kus hladkého, plochého dřeva byl vložený do maličkého otvoru v soše. Byla do něj vyrytá slova.

Hudba, všude hudba
S dalekosáhlým výhledem, který tě donutí zírat

,,Zimní zahrada," řekla Rhea okamžitě. ,,Je v horním patře."

Znovu vyrazila, takže Eric musel přidat do kroku, aby mohl jít vedle ní. ,,Bylas tu někdy předtím? Jak víš, kde všechno je?"

,,Prozkoumávala jsem to tady minulou noc," vysvětlila stručně. Bylo jasné, že neměla náladu na mluvení. Aspoň ne s ním.

Samozřejmě došli do zimní zahrady, která byla plná dechberoucích výhledů na moře. Další tým zrovna odcházel a nebyli si jistí, jestli hádanku pochopili dobře. Úvodní hádanka každého poslala na náhodné místo a cílem bylo navštívit úplně všechna tato místa.

Hádanka v zimní zahradě byla schovaná na pianě. Jako předtím ji Rhea vyluštila a už se chystala odejít, když ji Eric chytl za ruku. ,,Počkej, chci s tebou mluvit"

Zvedla obočí. ,,Mluvit o čem?"

Povzdechl si. ,,Hele, chci jen vědět, proč jsi na mě tolik naštvaná. Co jsem udělal tentokrát? Už jsem ti říkal včera, že jsem si nedělal srandu z tebe a Stephena."

Rhea si ho několik sekund prohlížela, zajímalo by ho, jestli se jen otočí a odejde. Místo toho odpověděla na jeho otázku otázkou. ,,Proč jsi mi neřekl, že jsi Dragomir?"

Tohle nečekal. ,,Nepřišlo mi to důležité. A myslel jsem, že to víš."

,,Jasně. Protože jak by někdo na světě nemohl vědět, kdo jsi?" zeptala se sarkasticky.

,,Myslím to vážně. A abych řekl pravdu, byl jsem rád, že to nevíš. Mluvila jsi ke mně jako k opravdové osobě, i když si spíš na mě většinu času křičela."

,,Nekřičela jsem," odporovala. ,,A nějak ti nedokážu věřit, že jsi se mnou chtěl jen mluvit. Slyšela jsem o tobě. Měl si hodně holek. Nejspíš sis myslel, že mě snadno dostaneš, protože zoufale toužím po tom dostat tolik královských, kolik dokážu."

Eric civěl s pusou dokořán a uvažoval nad tím, jakou pověst vlastně má. Byla to pravda, že měl hodně holek. Ale nikdy je nevyužil. Měl každou z nich opravdu rád a zamýšlel, že si s nimi začne na vážno podle rady svého otce, ale pak... no, Eric prostě přestal mít zájem.

,,To vůbec není pravda! Jsem s tebou rád, protože se s tebou snadno povídá."

Rhea se mu vysmívala. ,,Myslela jsem, že jsi říkal, že celou dobu na tebe jen křičím."

,,Tak jsem to nemyslel. Věc se má tak, že mám rád, že dáváš pozor."

,,Dávám pozor?" zeptala se obezřetně.

,,Všímáš si věcí. Všímáš si lidí a chápeš je. Jseš jediná, kdo si vzpomněl na ten masakr před šesti měsíci. Tam zemřela moje matka."

Zbledla, všechen vztek a zlost ji najednou opustil. ,,Ach bože. To je mi líto.."

Zvedl ruku, aby ji umlčel. ,,Já vím, že ti to je líto. O to jde. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo o takových věcech přemýšlí. Myslíš na sluhy. Na toho šíleného dárce. Nevysvětluj si to špatně, mnoho lidí tady je milých. Ale na tobě je něco opravdového. Něco odlišného. A proto jsi se Stephenem, že jo? Předtím jsem vás dva sledoval. Všímáš si jeho stránek, kterých si nikdo jiný nevšíml. Nikdo jiný se o něj nezajímá v takovém ohledu." Eric se odmlčel a odhodlával se k další části své řeči. ,,Ale zajímá se někdo o tebe? Kdo se bojí o to, jak se cítíš?"

Rhea odvrátila oči, což si myslel, že je věčná škoda. Mohl se v jejích očí snadno ztratit. ,,Několik lidí se zajímá," řekla vyhýbavě. Ale on věděl, že ani ona tomu nevěří. Byla tichá a bez povšimnutí předávala svou energii ostatním a není pochyb, že nechala rodiče, aby ji přiměli k svatbě, která by je zachránila od hanby, které čelili. Stephen, jakkoli byl pošetilý, se o ni zajímal. Až tak to bylo zřejmé. Byl závislý na tom, aby jí svěřoval to, co ostatním nemohl. Eric ale pochyboval, že Stephen ji tuto laskavost vracel.

,,Ale ne dost lidí," opáčil Eric. ,,Nějakým divným způsobem to vím. Vidím to na tobě. Nenecháš lidi, aby se o tebe strachovali."

A poté udělal pravděpodobně tu nejhloupější věc v životě, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Očekával, že od něj odskočí nebo ho možná praští nebo kopne. Ale místo toho se k němu tiskla ještě víc a líbala ho s intenzitou, která se rovnala jeho. Byl to on, kdo přerušil polibek, když si náhle uvědomil, co se děje.

,,Ach bože," vydechla celá zmatená. ,,Neměla jsem. Neměla bych..."

,,Měli bychom si promluvit," řekl a zoufale ji chtěl políbit znovu. Co se mu to dělo? Jak se mohl dostat do této situace s někým, koho sotva zná? ,,Ale ne tady. Někdo by nás mohl vidět. Sejdeš se se mnou později? Řekněme v... jedenáct? Znova u fontány? Hra už bude u konce."

,,Nevím…." Ale uviděl v jejích očích, že přijde.

,,V jedenáct," zopakoval.

Nakonec přikývla. Vzrušeně ji políbil znova, chtěl ji nechat správně naladěnou.

Jakmile to udělal, uslyšel volat známý hlas, ,,Hej, je to tady!"

Váhavě se od Rhey odtrhl, ale už bylo pozdě. Emma stála ve dveřích. O chvíli později se k ní připojila i udýchaná Fiona. Emma, Eric a Rhea stáli jak přikovaní na místě. Fiona, která přišla o to, co se tady stalo, vypadala zmateně.

Pak se beze slova Emma otočila a utekla. Erica zabolelo u srdce a nebyl schopen se hnout. Byla to Rhea, jako vždycky soucíticí s ostatními, kdo pobídl Erica k akci. Dloubla do něj loktem. ,,Běž s ní promluvit. Potřebuje tě. Zapomeň na tu hru."

Zaváhal, nechtěl opustit Rheu, ale měla pravdu. Eric si nebyl jistý, co se děje, co cítil k Rhee, ale dlužil Emmě vysvětlení.

Vyběhl z místnosti kolem stále zmatené Fiony a jen stěží uslyšel, jak Fiona říká Rhee: ,,Počkej. Jsme teď my dvě v týmu?"

Emma byla rychlá. Nebyla nikde k vidění, takže šel na nejvíc logické místo, které ho napadlo: její pokoj. Stál venku a ťukal 5 minut, ale žádná odpověď nepřišla. Mohla ho ignorovat, anebo se prostě ukryla někde jinde.

Sklíčený se vrátil do svého vlastního pokoje, protože nechtěl potkat nikoho jiného. Strávil celý den ležením v posteli a počítal minuty do jedenácté hodiny. Pořád dokola myslel na Emmu a Rheu, až nakonec dospěl k závěru. Měl Emmu rád a to hodně, ale nemiloval jí. Rheu také nemiloval, ale bylo na ní něco, co ho nutilo ji poznat ještě lépe, nějaké elektrické napětí, co cítil v její přítomnosti. Nemohl se zbavit pocitu, že ona nebude jen další holka na jeho seznamu.

Kolem desáté se znova pokusil najít Emmu a selhal. Hra už dávno skončila a každý byl z ní a dnešní noční party tak nadšený, že mu nevěnovali pozornost. Zamířil k fontáně, aby čekal na Rheu a doufal, že vyřeší aspoň jednu část tohohle nepořádku. Přesně v jedenáct seděl vedle labutí na zemi a čekal.

A čekal. A čekal.

Hodina skoro byla pryč a po Rhee ani stopy. Zasáhla ho smutná realita. Změnila názor. Měl to čekat. Byla zasnoubená s někým jiným a Eric byl idiot, když se do toho pletl. Sklíčený a ponížený se nakonec vrátil do domu a našel Stephena, jak sedí a pije s kamarády ze školy u bazénu.

Eric si uvědomil, že Rhea řekla svému snoubenci vše o jeho ,,útoku" v zimní zahradě a očekával, že ho Stephen napadne. Místo toho se na něj druhý chlapec přátelsky usmál. ,,Chceš se připojit, Dragomire?"

Eric polkl a zavrtěl hlavou. Rhea si očividně nechala dřívější události pro sebe. ,,Ne, musím něco udělat. Ehm, neviděls Rheu? Chtěl jsem jí jenom poděkovat, že jsme tu hru projeli na plné čáře."

Stephen se zasmál. ,,To mě nepřekvapuje. Ale ne, nevím, kam šla."

Nepřekvapuje ho to? Rhea byla tak chytrá. Mohla tu hru vyhrát a Stephen o tom ani nemá tušení. Eric si nechal své myšlenky pro sebe a šel dovnitř, kde se vyptával ostatních, kde je Rhein pokoj. Někdo mu řekl, kde je. Obrnil se na další odmítnutí a zaťukal na pokoj. Klika se otevřela, ale nebyla to Rhea.

Byla to její spolubydlící, která mu řekla, že naposled Rheu viděla u snídaně. Erica se zmocnil nepříjemný pocit, přestože nevěděl proč. Emma také zmizela, ale o ni se nebál.

Bez pochyb byla někde zalezlá se svými kamarády. Ale Rhea? Co ona?

Strávil zbytek noci zoufalým snažením získání informací o obou dívkách, ale neměl úspěch. Party začala znovu a on konečně zběžně v davu spatřil Emmu. Také ho zahlédla a pak ho záměrně ignorovala. Nechal ji být a byl rád, že našel aspoň jednu z nich a že jeho instikty jsou správné.

Je v pořádku. Naštvaná, ale v pořádku. I když se mu příčilo znova Stephena otravovat, Eric se přinutil nenuceně se znovu zeptat na Rheu a zmínil se, že ji ještě nepotkal.

,,Někde tady bude," řekl Stephen jednoduše. ,,Někdy je prostě ráda sama. Ukáže se."

Eric si nebyl jistý. Jeho obavy rostly a přál si, aby dokázal přesvědčit i Stephena, aby sdílel jeho obavy. Eric se nakonec rozhodl, že zkusí zajít do Rheina pokoje ještě jednou, ale už se tam nedostal. Zastavili ho v tom dva strážci, kteří vyšli z domu.

,,Co se děje?" zeptal se. Zaplavila ho panika. ,,Nejsou tu Strigojové?" Eric by jim znovu čelit nedokázal.

,,Těžko," řekl jeden z chlapů a povzdechl si. Vypadal nelítostně jako každý strážce, ale také byl otrávený. ,,Utekl nám dárce. Nemohl se ve svém stavu dostat z ostrova, ale mohl klidně spadnout z útesu a utopit se. Pan Zeklos nám o tom více neřekl."

Odstrčili Erica a nechali ho tam stát s očima rozšířenýma hrůzou. Už věděl, kde Rhea je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kimi Kimi | Web | 16. července 2016 v 15:23 | Reagovat

Parádní počteníčko, wau!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama