SUNSHINE 6.kapitola (Richelle Mead)

20. července 2016 v 16:13 |  Sunshine
Rhea si nebyla jistá, jak se to stalo. Pravděpodobně byla většinu času v bezvědomí. V jednu chvíli odcházela z dárcovské místnosti a mířila do haly, aby se setkala s Ericem u fontány, přestože věděla, že je to největší hloupost, co by kdy v životě mohla udělat. Asi by se ani neukázal. A v další chvíli uslyšela rozruch vycházející z dárcovské místnosti následovaný tlumeným výkřikem překvapení.


Pak se Dennis s divokýma očima vynořil z místnosti a všechno najednou zčernalo.

Probudila se s bolestí hlavy v něčem, co vypadalo jako jeskyně. Bylo to kamenité a stísněné a hrbolatá země vážně na pohodlí nepřidávala. Ze začátku sotva cokoli rozeznávala, ale pak byly rozestupující se kamenné zdi jasnější. Viděla třpytící se hvězdy a tmavou siluetu, která některé z nich zastiňovala.

,,Dennisi?" zeptala se váhavě.

Dárce se otočil, na jeho obličeji se objevil široký úsměv, když si všiml, že je Rhea vzhůru.

,,Rheo! Jsem rád, že jsi vzhůru. Nechtěl jsem ti ublížit, ale museli jsme se dostat pryč a já se bál, že by tě někdo uslyšel. Jsi v pořádku?" Natáhl k ní ruku a ona poodešla váhavým krokem dozadu.

,,Jo... jsem." Snažila se zůstat klidná a nevyzradit to, že jí srdce tluče jako o život. ,,Co se děje? Proč jsme tady?"

,,Osvobodil jsem nás." řekl. ,,Bylo to jednoduché. Nevím, proč jsem na to nepomyslel už dříve. Všichni byli tak zaneprázdnění."

Rhea se snažila letmo zjistit, co je venku u jeskyně. Bylo vidět více z moře a víc stromů, ale byl to jiný výhled než u plážového domu Zeklosů. Když si vybavila útesy na druhé straně ostrova, došlo jí, kde by mohli být.

,,Dennisi," řekla laskavě a používala ten uklidňující tón, kterým na něj vždycky mluvila, ,,musíme se vrátit zpátky. Lidé se o nás budou bát."

Zneklidněně zavrtěl hlavou. ,,Ne, ne. Budou nás utiskovat. Budou nás držet od sebe. Teď můžeme být svobodní. Zůstaneme tady nějakou dobu a pak si najdeme loď. Utečeme spolu. Jen ty a já."

Rheina podvědomá reakce byla: Si děláš srandu. Ale šílený výraz v jeho očích jí napověděl, že je smrtelně vážný.

,,Nemůžeme. Nemůžeme tady žít. Nemůžeme žít ani na pevnině."

,,Postarám se o nás," řekl. ,,Bude to jednoduché. To říkala ta pěkná hnědovlasá dívka."

,,Pěkná...? To je jedno. Podívej se, tohle nebude fungovat. Musíme se vrátit. Prosím."

Dennis byl neoblomný. ,,Můžeš se ze mě krmit, jak moc chceš. Nemusíš se bát o nedostatek krve."

,,To je... to je ten problém." řekla.

,,Co je?" Jeho poblouzněný tón se náhle změnil v temný. Tato neočekáváná změna v jeho výrazu jí donutila se přikrčit. ,,Nechceš být se mnou? Nemáš mě ráda?"

,,Ehm... samozřejmě." Rhea zoufale zkoumala své možnosti. Jedna její část zvažovala, že by kolem něj prostě jen proběhla. Usoudila, že jsou nebezpečně blízko kraje útesu, protože vchod jeskyně byl vyplněn pouze oblohou. ,,Ale měla jsem to ráda, jak to bylo. Já jsem myslela, že jsi byl šťastný." Když bude hrát jeho hru, možná se z toho dostane.

,,Odepírali nám, co jsme opravdu chtěli. Co jsme potřebovali." Přistoupil k ní blíž a tentokrát nemohla uskočit. Nebyl tu prostě dostatek místa. ,,Nechali tě krmit jenom jednou denně."

,,To mi stačí." Uhodila se zády o drsnou zeď jeskyně. ,,Je to akorát."

,,Ne. Vím, že chceš víc. Já chci víc. Chci to teď." Přitiskl své tělo k jejímu, obtočil ruce okolo jejího pasu. Bojovala s ním, příčil se jí způsob, jakým se jí dotýkal, ale on byl silnější.

,,Udělej to. Udělej to hned. Pij."

Odhalil svůj krk a ona sotva dokázala zavrtět hlavou. ,,Ne..."

,,Udělej to!" křičel, jeho hlas jí skoro až trhal uši. Stiskl ji pevněji, bolestivě. ,,Pij!"

Vyděšená Rhea souhlasila, kousla ho do krku dříve, než si uvědomila, co vlastně dělá. Krev chutnala sladce jako vždycky, ale tentokrát z ní neměla žádnou radost, ani když se jeho stisk uvolnil. Horečně přemýšlela nad tím, co by mohla udělat. Co když vypije víc než obvykle? Co když vypije tolik, aby ho učinila neschopným? Může omdlít. A i tak... vybavila si všechna tabu a varování ohledně přilišného pití krve. Může ho omylem zabít a změnit se ve Strigoje.

Dennis zvolil za ni. S překvapivým sebeovládáním se od ní odtrhl s blaženým výrazem na tváři. ,,To bylo... úžasné," vydechl. Vypadal velice nadšeně... a nebezpečně. ,,Vidíš? Můžu ti dát, co potřebuješ. Postarám se o tebe a... ááá!"

Něco ho uhodilo do zad. Nebo spíše někdo. Eric Dragomir se vplížil do jeskyně a pohyboval se tak tiše, že ani Rhea, ani Dennis ho nezaregistrovali. Dennis zahlížel zuřivě, otočil se a začal mlátit Erica, čímž ho odhodil na zeď. Rhea vykřikla. Očekávala, že Dennis bude z kousnutí oslabený, ale pokud nějak vypadal, tak jedině nabitý a neporazitelný.

Eric kupodivu vydržel stát. Znovu na Dennise zaútočil, oba se do sebe zaklínili a zdálo se, že ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Oba se pokoušeli toho druhého strčit nebo aspoň praštit. Eric se snažil Dennise zatlačit dozadu, co nejvíc mohl a Dennis zase Erica dopředu.

Problém byl, že se Eric znova ocitl ve vchodu jeskyně. Pokud ho Dennis odstrčí až moc, může spadnout z okraje útesu, který byl podle Rhey hned venku. S tím málo cvičením, co dárci mají, nemají moc svalů. Nicméně nedostatek svalů nebránil Dennisovi v tom, aby tlačil Erica krůček po krůčku směrem do vchodu.

Eric se potil, zuby měl zatnuté, jak se tomu snažil bránit. Ani jeden z nich nebyl trénovaný jako strážce, ale na tomto boji bylo něco velmi brutálního a primitivního.

Nakonec Dennis dosáhl toho, aby Erica dostal do vchodu jeskyně a to byla ta chvíle, kdy Rhea věděla, že musí jednat. Jenže nevěděla, co udělat. Pokud se pokusí praštit Dennise, Erica tím možná vystrčí ještě víc. Ale i tak nezbývalo nic jiného a bude lepší, když bude jednat dřív než později.

Vběhla dopředu, kopla Dennise do nohy a doufala, že tak ztratí rovnováhu. Ztratil jí, ale ne tak moc, aby spadl. Ramenem ji odstrčil pryč, ale umožnil tak Ericovi udělat několik kroků. Jestli dokáže Dennise stále rozptylovat, Eric by mohl vlézt zase zpátky. Jenže všechno, co zkoušela, se zdálo být k ničemu. Neměla tolik síly, aby ho opravdu praštila. Vlastně ani nevěděla, jak někoho pořádně praštit.

Eric se blížil znova k okraji útesu. Pak si všimla kamene v rohu jeskyně, byl jako menší bowlingová koule. Doufala, že zbaví Dennise vědomí jako to on udělal jí, nadzvedla kámen a bojovala s jeho váhou.

Ona a Dennis vážili téměř stejně, nashromáždila všechnu svou sílu, rozmáchla se s kamenem v ruce a praštila jím Dennise do hlavy. Neztratil vědomí, jak doufala, ale pustil Erica a zavrávoral. Vlastně, Dennis byl tak dezorientovaný a špatně koordinovaný, že se kymácel na okraji útesu tam a zpátky.

Rhea zakřičela. ,,Chyť ho!"

Eric natáhl ruku k člověku, který se ho právě pokoušel zabít. Dennis, který si uvědomil, co se právě děje, také natáhl ruku a snažil se chytit Ericovy, ale ztratil pevnou půdu pod nohama. Okraj útesu se začal rozpadat, kamínky a prach přepadávaly přes okraj. Dennis křičel, zoufale se snažil chytit země, ale neuspěl. Nedosáhl na Erica, ani na pevnou půdu. Když si Eric uvědomil, že by taky mohl přepadnout, kdyby dál zůstával na okraji, vrátil se zpátky do jeskyně a odtáhl Rheu s sebou mimo nebezpečí.

Dennis spadl z útesu a přitom stále křičel. A o několik sekund později už bylo ticho. Rhea zabořila svůj obličej do Ericovy hrudi a byla překvapená, když si uvědomila, že vzlyká.

,,To je v pořádku," řekl a hladil ji po vlasech. ,,Jsi v bezpečí. Jsi v pořádku."

To všechno přízračně připomínalo tu noc na lodi, kde se poznali, když jí utěšoval. Vzpomněla si na jeho dřívější otázku, kterou jí položil v zimní zahradě a ptal se, jestli je někdo, kdo ji utěšuje.

Zvedla hlavu, a viděla Ericův obličej. Byl otřesený stejně jako ona, ale snažil se před ní vypadat silně. ,,Jsi ty v pořádku?" zeptala se.

,,Jsem, když jsi teď v bezpečí." řekl, i když jeho bledé zelené oči vypadaly znepokojeně, což si Rhea ostatně myslela, že její oči taky.

Rhea nikdy předtím neviděla nikoho umřít. Dennis ji vyděsil k smrti. Chtěla zoufale utéct, ale nechtěla, aby umřel. Nikdo si nezaslouží takhle umřít. Polkla a soustředila se znovu na Erica.

,,Jak...? Co tady děláš?" zakoktala.

,,Když jsem tě nemohl najít... prostě jsem se pořád vyptával a hledal tě. Nikdo nic nevěděl. Nikdo si nemyslel, že je něco špatně." V jeho hlase zazněla hořkost. ,,Pak mi strážci řekli, že Dennis utekl a já... já to prostě věděl. Věděl jsem, že tě má. Strážci stále prohledávali dům, ale nic nenašli a vzpomněl jsem si na to, jak Jared říkal, že sem chodí lézt po útesech. Zkusil jsem to."

Rhea si vzdáleně vzpomněla na to, jak Dennis řekl, že ,,ta pěkná hnědovlasá dívka" ho podpořila v útěku s Rheou. Rheu hned napadlo, kdo by ta dívka mohla být, ale rozhodla se to zatím nevytahovat.

,,Proč sem nepřišli strážci?" zeptala se místo toho.

,,Nevěřili mi. Mysleli si, že Dennis byl až moc sjetý na to, aby byl nebezpečný. Mysleli si, že se jenom někde schovává. Navíc Stephen řekl, že se často sama procházíš, takže si nikdo nemyslel, že to s tebou a Dennisem souvisí."

Eric pořád projížděl prsty její vlasy a myslel si, že je to ta nejúžasnější věc na světě. ,,Měl jsi je zkusit přesvědčit. Neměl si chodit sám," hádala se. ,,S tvojí rodinou... kdyby se ti něco stalo... už by tu nebyli žádní Dragomirové."

Pořád se třásl kvůli tomu, co se stalo, ale dokázal se lehce usmát. ,,Stálo to za to. Já se bál, že by pak nebyla žádná Rhea."

Zírala na něj, neodvažovala se věřit tomu, že by někdo pro ní tolik riskoval. Ucítila v hrudi podivný a skvělý pocit a tentokrát to byla ona, kdo ho políbil. Zdálo se to divné líbat se na místě, kde zrovna někdo zemřel před jejíma očima, ale i tak se to zdálo správné. Byli naživu. Jejich polibek byl živý.

Chtěla ho líbat bez přestání a měla pocit, že on ji také. Jenže tu bylo několik dalších věcí, které jí znepokojovaly. Děsivé věci. Musí se vrátit a nahlásit, co se stalo. Musí...

,,Emma a Stephen," zamumlala, když se odtrhla od Erica. ,,Co s nimi uděláme?"

,,Promluvíme si s nimi," řekl Eric. Zaváhal. ,,Pokud ty... no, pokud ty chceš..."

Prohlížela si ho a připomínala si, že ho sotva zná. Co vlastně chce? Ona a Stephen byli kamarádi dlouhou dobu, skoro jako bratr a sestra. On ji miloval... ale ona ho nemilovala. Až doteď si myslela, že na tom nezáleží. Stačí, když ho bude mít ráda. Teď si uvědomila, že na na tom záleží.

Láska je víc, než jen mít někoho rád. Nechtěla mu zlomit srdce, ale taky nechtěla litovat toho, že dá šanci někomu, kdo opravdu chce být s ní a ne kvůli tomu, co pro něj může udělat. Eric měl pravdu o tom, že se vždy stará o ostatní. Teď, pro jednou, chtěla udělat něco, co chtěla ona.

,,Promluvíme s nimi," zopakovala.

Chytl ji za ruku, odvedl ji z jeskyně a vedl ji od kraje útesu. Měla pocit, že to nebylo jen kvůli její bezpečnosti, ale i kvůli tomu, aby nespatřila Dennisovo tělo.

Dolů k domu vedla vyšlapaná cestičce, což vysvětlovalo, proč Eric i Dennis dokázali vyšplhat nahoru.

Na půli cesty se Eric zastavil a upřeně se na ní zadíval s ohromeným výrazem.

,,Co je?" zeptala se.

,,Tvoje vlasy. Dokonce i ve svitu měsíce... vypadají jako sluneční paprsky. Už nikdy nemusím jít ven, když jsem s tebou."

Popostrčila ho dopředu. ,,Myslím, že jsi se udeřil do hlavy, když jsi hrdinně bojoval."

,,Tys byla hrdinka," Eric řekl a obešel záhyb skály. ,,Připomíná mi to ruské příběhy, které mi moje babička říkávala. Znáš nějaké? O Vasilise Odvážné?"

,,Ne. Moje rodina je z Rumunska. Nikdy jsem neslyšela o Vasilise." Rhea se podívala zamyšleně nahoru na nebe. ,,Ale celkem se mi to jméno líbí."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama