Blue Moon 4.kapitola (Richelle Mead) část 2

16. srpna 2016 v 11:31 |  Blue Moon
Žena si mě ještě chvíli prohlížela a pak se rotřeseně zasmála. ,,Nepoznala jsem vás, slečno Wadeová. To s těma očima je chytré. Pojďte dál. Vy i váš... kamarád. Tady budete v bezpečí."

Vstoupili jsme do obyčejně vypadajícího domu. Nebyl tu zatím žádný nábytek, muselo to tu být teprve rozestavěné. Nebyla tam také žádná světla, ale ta upíři nepotřebují. Následovali jsme naší průvodkyni až do obýváku a naše kroky na dřevěné podlaze vydávaly ozvěnu.


Dalších deset lidí bylo v obýváku, všichni v oblecích a i s mýma očima jsem špatně rozeznávala jejich obličeje.

Začala jsem se cítit nejistě. Byla jsem příliš zaměřená na to, abych se sem dostala a přesvědčovala jsem se, že to tu bude bezpečné... ale teď jsem uvažovala nad tím, jestli nejsem až tak naivní, jak stále Nathan říká. Tito upíři tu mohli být jen proto, aby mě zabili, i když by to bylo příšerně vymyšlené. Ten upír, co mi dal adresu, mě mohl rovnou zabít v Chicagu.

,,Neublížíme ti," řekla vzrůstově malá žena. ,,Chceme ti zajistit bezpečí, Lucy. Jmenuji se Laurel."
,,Co se chystáte dělat?" zeptala jsem se.

,,Dostat tě odsud. Až se rozední, zabalíme tě do deky a přeneseme tě do dodávky, kde tě nikdo nenajde."

,,Proč to pro ni děláte?" zeptal se Nathan. ,,Proč se vůbec zajímáte?"

,,Protože víme, že s Lucy nezacházejí férově," řekla Laurel. ,,A ty jsi....?"

,,To není vaše starost. A ona nepůjde nikam, dokud nám neřeknete, co se vlastně děje." Byl naštvaný a choval se ochranářsky. Chtěla jsem mu říct, že se nemusí chovat statečně, jenže tím jsem si tak docela nebyla jistá.

Laurel se zasmála a zavrtěla se. Záblesk světla tak osvítil její tvář. Její oči stále vypadaly tmavě. Tmavě. Ne stříbrně. Když jsem si uvědomila, co jsem objevila, Laurel se pohnula právě ve stejný moment jako já. Postavila jsem se do obranné pozice a očekávala jsem útok, ale byl to Nathan, koho popadla. Přiložila mu zbraň ke spánku a přitáhla si ho k sobě. Muži, co s ní byli, vytáhli vlastní zbraně a obklopili ji. Dívala jsem se z jednoho tmavého obličeje do druhého a snažila jsem se vymyslet způsob, jak nás odsud dostat. Tohle byl nečekaný zvrat. Můj otec a Bryan na mě poslali lidi.

,,Nathan s tím nemá nic společného," řekla jsem. ,,Vůbec nic neví."

,,Spolupracuj a necháme ho jít," řekla Laurel. ,,Nemáš jinou možnost."

,,Nedovolím vám, abyste mě odvedli zpátky k mým rodičům!"

,,Tvým rodičům? Drahoušku, vůbec nemáme v úmyslu zavést tě zpátky k tvým lidem, aby tě zabili. My tě chcem živou. Chceme tě až moc živou."

Vzápětí jsem pochopila. Jak jsem mohla být tak blbá? Byla jsem tak naivní, když jsem si původně myslela, že tohle jsou upíři, co mi chtějí pomoct. Myslela jsem si, že nevěřili proroctví a litovali mě. Po odhalení že jsou to lidé, jsem věřila, že je poslal můj otec. Mnoho lidí pracuje pro upíry. Celou dobu mi ale unikal jeden fakt: Důvod, proč mě chtějí upíři zabít, je úplně stejný důvod, proč by mě chtěli lidé udržet naživu.

,,Ano," řekla, nejspíš si odvodila, že mi to došlo. ,,My to víme. Víme o tom disku i o modrém měsíci. Pojď s námi a my tě ochráníme. Chceme ti pomoct."

,,Chcete mě využít." Byli nějaký druh lidského anti-upířího odboje. Lidi, co se pokoušeli ,,změnit svět" a vyhubit upíry stejně jako to chtěl Nathan.

,,Pokud vím, tak ty na tom taky vyděláš. Nebylo by pěkné vyjít si ven za denního světla a nepotřebovat krev?

,,Nehodlám zabít vlastní lidi!"

,,Oni se tě pokouší zabít," řekl jeden z mužů. Měl pravdu. O tom jsem přemýšlela celý den. Řekli... přísahali, že nikdy nenaplním proroctví. Ale čím víc času uběhlo, tím víc jsem si nad tím lámala hlavu. Proč se snažím chránit lidi, co mě chtějí mrtvou? A i tak, i když mě to neuvěřitelně štvalo, připojit se k skupině Laurel by bylo stejně špatné. Také se nezajímali o to, co chci. Byla jsem pro ně jenom zbraní.

,,O čem to mluvíte?" řekl Nathan. ,,Proč by měla zabít vlastní lidi?"

Laurel přitlačila spoušť blíž k jeho hlavě. ,,Řekni mu to, Lucy. Řekni mu o tom proroctví."

,,Nech ho jít," zopakovala jsem.

,,Říkala jsem, že ho nechám jít, když budeš spolupracovat. Chci to slyšet od tebe. Chci, abys nám řekla všechno, co víš."

,,Lucy..." Nathanovy oči byly plné strachu a zmatku. Uvědomila jsem si, že se bál o mě. Bál se o mě, i když to byl on, kdo měl přiloženou zbraň u spánku.

,,Nemusíš mi nic říkat, Lucy," řekl. Ale musela jsem. Jeho život byl v sázce a byla to jen moje chyba.

Polkla jsem. ,,Dokážu je zabít. Všechny."

,,Koho?"

,,Upíry."

,,Upíři dokážou zabíjet upíry už teď."

,,Můžu pomoct lidem tak, že to budou oni, kdo bude moct zabít upíry." Když jsem to řekla nahlas, znělo to opravdověji víc než kdy předtím. Dneska večer jsem se na to snažila nemyslet, popírala jsem, co to znamenalo. Co dokážu. ,,Existuje jedno proroctví, co se mezi námi traduje už staletí. Nikdo mu ale nevěřil. Říká se v něm, že se jednou narodí upír při svitu modrého měsíce. K modrému měsíci dochází, když je měsíc dlouhý a je o jeden úplněk navíc. K osmnáctým narozeninám toho upíra by také mělo dojít při modrém měsíci. Ten upír jsem já. Oboje moje narozeniny se odehrávají v den, kdy vychází modrý měsíc."

Nathana to fascinovalo. Ostatní lidi v místnosti také, určitě toužili po vyslechnutí tohoto příběhu dlouhou dobu.

,,To by se mohlo týkat několika lidí," řekl Nathan váhavě.

,,Je toho víc. Máme takovou věc v muzeu. Tisíce let starou. Disk s velkým množstvím textu na povrchu, ale nikdo to nedokáže přečíst. Je to hatmatilka. Akorát já to dokážu přečíst. Podívám se na to a dává mi to smysl. Píše se tam, jak lidé mohou zničit upíry."

,,Nikdo nic takového nedokáže." Dokázala jsem rozpoznat v jeho hlase zaujetí a vzpomněla si tak na jeho slova předtím. Jak by udělal všechno pro to, aby mohl zabít upíry. ,,Ale proč by si někdo myslel, že lidem pomůžeš?"

,,Proroctví říká, že mám moc změnit lidi v zabijáky upírů. V lidi, co by měli stejnou sílu a moc jako my. Možná větší. A když stvořím třináctého zabijáka upírů, něco se mi stane... Budu mít pořád svou sílu a dlouhý život, ale už nebudu mít žádná omezení. Budu moct chodit ven za denního světla. Nebudu potřebovat krev."

,,Takže upíři si myslí, že je podvedeš kvůli tomuhle. Bojí se a chtějí se tě zbavit, abys nesvrhla jejich nadvládu. A tahle skupina tě chce, protože bys pomohla lidem převzít moc."

,,Jsi jeden z nás, Nathane," řekla Laurel. ,,Měl bys v tom vidět příležitost jako my."

,,Ona nechce ani jednu z ras podrobenou," odsekl. ,,Měli byste jí nechat na pokoji."

Prohlížela jsem si skupinu celou dobu, co mluvili a hledala jakýkoli slabý článek, který bych mohla použít proti nim. Přišla jsem na pár řešení, ale najednou se okna za nimi rozbila.

Vtrhli sem upíři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama