Říše Temnot 9 - Witchlight - 1.kapitola

17. září 2016 v 19:22 | AriaLissa |  Říše Temnot 9 - Witchlight
Nákupní centrum bylo klidné. Nebyl tu žádný náznak nadcházející události. Vypadalo to jako každý jiný den v nákupním středisku v Severní Karolíně v neděli odpoledne v prosinci. Moderní. Pestře zdobené. Přeplněné zákazníky, kteří věděli, že už zbývá jen deset obchodních dní do Vánoc. Bylo teplo, a to navzdory chladné šedé obloze venku. Bezpečné.


Ne ten druh místa, kde by se objevila zrůda.

Keller šla kolem cedule "Santa Claus v průběhu věků" se všemi smysly v pohotovosti. A to znamenalo hodně. Její pohled zachytila dívka školního věku v elegantní kombinéze, s rovnými černými vlasy dlouhými až na boky a se šedýma očima, které vypadaly chladně. Ale věděla, že každý, kdo ji pozorně sledoval, viděl pravděpodobně něco jiného - obcházející milost v tom, jak vešla, i vnitřní záři, kdy se šedé oči upřely do prázdna.

Raksha Kellerová nevypadala úplně jako člověk. Což bylo stěží překvapující, protože nebyla. Byla kožoměnec, a když lidé při pohledu na ni získali dojem napůl zkroceného pantera na útěku, bylo to přesné.

"Dobře, všichni." Keller se dotkla kolíku na jejím límci, pak přitiskla prst na téměř neviditelný přijímač v uchu, snažící se nevnímat vánoční hudbu, která zaplnila obchodní centrum. "Zpráva."

"Winnie zde." Hlas, který mluvil prostřednictvím přijímače, byl lehký, téměř zpěvavý, ale profesionální. "Jsem před Sears. Ještě jsem vůbec nic neviděla. Možná, že tady není."

"Možná," řekla Keller krátce do extrémně drahého převodového ústrojí. "Ale miluje nakupování, a její rodiče řekli, že tudy vždycky chodila. Je to to nejlepší, co máme. dál."

"Nissa zde." Tento hlas byl chladnější a měkčí, bez emocí. "Jsem na parkovišti, u vchodu do Bingham Street. Zatím nic - počkat." Po pauze se přízračný hlas vrátil s novým napjetím: "Keller, máme problém. Před Brody´s právě zastavila černá limuzína. Vědí, že je tady..."

Keller se sevřel žaludek, ale mluvila stále stejně potichu. "Jsi si jistá, že jsou to oni?"

"Jsem si jistá, vystupují ven - pár upírů a... Něco jiného. Mladý kluk, opravdu jen chlapec. Možná kožoměnec. Nevím jistě... Nikdy jsem nic takového neviděla." Hlas zněl ustaraně, a to Keller trápilo. Nissa Johnsonová byla upírka s mozkem jako knihovna Kongresu. Něco, co nepoznala?

"Mám zaparkovat a přijít pomoci?" zeptala se Nissa.

"Ne," řekla Keller ostře. "Zůstaň u vozu, budeme ho potřebovat pro rychlý útěk. Winnie a já se o to postaráme. Že ano, Winnie?"

"Jo, jasně, šéfe. Ve skutečnosti jsem chtěla vzít všechno na sebe, a ty bys jen sledovala."

"Pozor na pusu, děvče." Ale Keller musela bojovat s ponurým úsměvem, který se jí dral na rty. Winfrith Arlinová byla Nissin opak - čarodějnice se sklony být emocionální. Její zvláštní smysl pro humor prosvětlil některé černé okamžiky.

"Obě zůstaňte ve střehu," řekla Keller naprosto vážně. "Víte, co je v sázce."

"Jasně, šéfe." Tentokrát oba hlasy zněly tlumeně.

Oni to vědí.

Svět.

Ta dívka, kterou hledali, mohla zachránit svět, nebo ho zničit. Ne že by to věděla... Zatím. Její jméno bylo Iliana Harmanová, a vyrostla jako lidské dítě. Neuvědomila si, že má v sobě krev čarodějnic a že je jednou ze čtyř Mocných sil určených k boji proti době temna, která se blíží.

Bude asi docela překvapená, až jí to řekneme, pomyslela si Keller. Tedy za předpokladu, že Kelleřin tým se k ní dostane dříve. Ale chtěly. Musely. To byl důvod, proč byly vybrány, aby sem přišly. Každý agent Kruhu úsvitu by byl za tuto práci rád.

Ony byly jednoduše nejlepší.

Byly zvláštní tým - upír, čarodějnice a kožoměněc, ale byly bezkonkurenční. Keller bylo teprve sedmnáct, ale už měla pověst dobrého jména.

A já to teď nehodlám pokazit, pomyslela si. "Tak je to, děcka," řekla. "Méně mluvení, dokud nebudeme mít dívku. Hodně štěstí." Jejich přenosy byly spojené, samozřejmě, ale nechtěly nic riskovat. Protivníci byli velmi dobře zorganizovaní.

Na tom nezáleží. Teď stačí vyhrát, pomyslela si Keller a zarazila se na dost dlouho, aby mohla rozšířit své smysly.

Bylo to jako vstoupit do jiného světa. Některé ze smyslů si ani člověk neuměl představit. Infračervený. Viděla tělesné teplo. Čich. Lidé neměli čich, opravdu ne. Keller mohla cítit kolu Pepsi klidně i z druhého konce místnosti. Jako panter měla Keller dokonale citlivé chloupky po celém těle, zejména na tváři. Dokonce i v lidské podobě cítila věci s desetinásobnou intenzitou skutečného člověka. Cítila, jak si ve tmě razí cestu, pomocí tlaku vzduchu na její kůži. Sluch. Slyšela i více a níže posazené zvuky než člověk, a mohla určit, kdo zakašlal v davu. Pohled. Měla noční vidění stejně dobré jako kočka.

Nemluvě o pětistovce svalů, kterými mohla pohybovat.

A právě teď byly všechny její smysly připraveny nalézt jednu dospívající dívku v davu lidí v obchoďáku. Její oči bloudily po tvářích, uši vztyčené při zvuku každého mladého hlasu, její nos se snažil najít vůni, která by odpovídala tričku, co vzala z Ilianina pokoje.

Poté najednou ztuhla, zachytila závan něčeho známého. Přijímač v uchu se probudil k životu. "Keller, zahlédla jsem ji! Hallmark, druhé patro. Ale oni jsou tu také."

Oni ji našli první.

Keller tiše zaklela. Nahlas řekla: "Nisso, přijeď s autem na západní stranu obchoďáku. Winnie, o nic se nepokoušej. Jsem na cestě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama