5.kapitola - If I Should Die - část 2

7. října 2016 v 14:44 | AriaLissa |  If I Should Die
"Tudy!" řekl Bran a Georgia s ním zamířila pryč do tmy. Z druhé strany dveří se ozvaly výkřiky překvapení a zlosti.

A pak jsem najednou ve své hlavě uslyšela hlas, který jsem slyšela nad řekou. Kate, utíkej!

Vincent byl tady! Přežil upálení jako duch. Úleva mě zaplavila jako tsunami, závrať a dezorientace. "Vincente, jsi to ty!" zašeptala jsem.

Jsem připoutaný k Violette, a ona je jen kousek od tebe na druhé straně dveří. Ještě nevědí, kudy Bran utekl. Radši zmizte ještě předtím, než na to přijdou a vykopnou dveře.

Ignorovala jsem jeho varování a zeptala se: "Jsi v pořádku?" Moje ústa byla tak suchá, že jsem ta slova stěží vyslovila.




Přenos energie nefungoval, a tak od Brana potřebuje zjistit, co udělala špatně. A teď, Kate... Jdi.
"Nejdřív mi řekni, jak ti můžeme pomoct..."

JDI!

"Kate, pojď!" vyzvala mě Georgia a vyrazila dopředu. "Co tam tak stojíš?" Sebrala jsem všechny své síly, abych se odtrhla od Vincenta, ale jakmile jsem se ocitla zpět ve své hlavě, rozběhla jsem se za Georgií a Branem.

"Nic nevidím," řekla jsem po pár sekundách.

"Já taky ne," odpověděla Georgia. "Tady." Opřela jsem se o Branovo pravé rameno, drapnul mi ruku pevně kolem pasu a já mu pomáhala kupředu. Byl tak lehký, že kdybych nebyla sama zraněná, pravděpodobně bych ho mohla nést.

Najednou nás osvětlilo světlo z baterky. Podívala jsem se na zářivý obdélník, který držela Georgia. "iPhone aplikace na baterku," řekla hrdě.

"Rychle," naléhal Bran a navigoval nás za roh a dolů další chodbou.

Postupovali jsme kupředu v záři baterky telefonu, rozhlížela jsem se po prostředí. Mířili jsme dolů velkým tunelem s klenutými stropy lemovanými cihlami. Řeka se rozbíhala na dvě poloviny a chodník byl dost široký na to, aby po něm vedle sebe mohly jít dvě osoby. I když jsem tu nikdy nebyla, věděla jsem přesně, kde jsme: pařížská kanalizace. Síť více než tisíce mil tunelů, kterými protékala dešťová voda, výpusťová voda a - ano - splašky.

"Když vidím plovoucí hovínka, nejradši bych si nožem vypíchala oči," zavolala Georgia za mnou.

Ignorovala jsem ji a přesunula Branovu váhu, abychom mohli jít rychleji. Dovolila jsem si přemýšlet o Vincentovi.

Přenos síly nefungoval. To je dobře, uklidnila jsem se. Nemá Vincentovu moc šampiona. Ale moje bublina naděje praskla ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla, že obřad zavázání se jí podařil. Vincentův duch byl uvězněn, nemohl opustit její stranu.

A tak jsem mířila pryč. Připadala jsem si, jako bych z frustrace a hněvu křičela. S vědomím, že Vincet je bezmocný v rukou zlého revenanta, jsem chtěla více než dřív přijít na to, jak ho osvobodit.

Ale nejdříve jsme museli dostat do bezpečí Brana. Mohl by vědět, jak Vincentovi pomoci. Pro numa by mohlo být tvrdé prorazit kovové dveře blokované železnou tyčí. Ale téměř každá budova v Paříži měla přístup do kanalizace. Jakmile Violette přijde na to, jak Bran unikl, vmžiku bude za námi, kdy pronikne do suterénu blízké budovy.

Bran nás navigoval chodbami kolem několika zvratů. Samozřejmě tady nebyl poprvé - přesně věděl, kam má namířeno.

Po půl hodině napůl běhu, napůl kulhání podél páchnoucí vody a prolézajícími těsnými otvory, a šourání se úzkými spojovacími chodbami, jsme dorazili k dalším zamčeným dveřím. Bran vytáhl cihlu na pravé straně rámu dveří a vytáhl masivní kostní klíč. Otevřela jsem s ním dveře a Georgia ho převedla přes práh.

"Zamkni zevnitř," řekl Bran. Georgia mu pomohla usadit se do křesla, kde s funěním seděl.

Objevila jsem zapalovač a skleněnou lampu se svíčkou. Georgia vypnula telefonní baterku poté, co jsem zapálila lampu, která slabě osvětlila prostor v našem zorném poli. Byli jsme v malé místnosti vybavené dvěma dětskými postýlkami, pár starými křesly a policemi zásobené věcmi pro první pomoc a konzervovanými potravinami. "Co je to za místo?" zeptala jsem se.

"Stará skrýš, kterou vybudoval můj děděček," odpověděl bez dechu. "Od války je to pro mou rodinu bezpečné místo. Ale nikdy jsme ho nepotřebovali až do minulého týdne, kdy se matka schovávala od starověké a jejích numa. Nemůžeme ale zůstat dlouho. Pokud vědí, že jsme tady dole a vrátí se s posilami, mohli by nás najít."

"Měli bychom tě vzít do La Maison," řekla jsem. "Ale je to v sedmém okrsku, cesta přes celé město. Trvalo by několik hodin, než bychom tam došli, pokud zůstaneme ve stokách. A nejsem si jistá, jestli by se to dalo zvládnout."

Bran zavrtěl hlavou. "Nemohu jít dál. A i kdybych mohl, znám jen cestu tunely pod naší čtvrtí. Nikdy bych nemohl najít cestu na druhou stranu řeky."

"Takže budeme muset jít po zemi," řekla jsem.

Něco v Georgiině kabátu zabzučelo. Vytáhla mobil a podívala se na displej. "Arthur. Zase."

Zírala jsem na ni. "Co tím myslíš - zase?"

"Celé dopoledne mi posílá zprávy, co dělám," odvětila s pokrčením ramen.

"Proč neodpovíš?" zeptala jsem se nevěřícně.

Georgia udělala obličej. "Nechci vypadat, že mám zájem. To ho vystraší." Vypadala uraženě, jako kdybych navrhla, aby si ho na místě vzala.

Vytrhla jsem jí telefon z ruky a zmáčkla zelené tlačítko. "Arthure? Jo, to jsem já, Kate. Violette a někteří numa nás pronásledují a my potřebujeme vaši pomoc. Jsme schovaní ve stokách..." Obrátila jsem se na Brana. "Kde to přesně jsme?"

"Pod severním cípem hřbitova na Mortmartru," reagoval Bran. "Můžeš jim říct, že se s námi setkají přímo u severní brány."

Podala jsem Georgii její telefon. "Řekl, že tu bude za dvacet minut, máme tu zůstat, dokud nás nekontaktuje." Bran přikývl a opřel hlavu o zadní stranu křesla. Zavřel oči vyčerpáním.

"Říkal ještě něco jiného?" zeptala se Georgia, prohlížejíc si mě.

Zvedla jsem oči v sloup. Dokonce i v podzemním úkrytu, ve smrtelném nebezpečí, že budeme objeveni zlými nemrtvými, dokázala Georgia přemýšlet o klukách.

"Ano, nebo ne?" trvala na svém.

Povzdechla jsem si. "Zeptal se, jestli jsi v pořádku," přiznala jsem.

Moje sestra se vrhla na jednu z dětských postýlek se spokojeným úsměvem a zasněně zírala na strop.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 8. října 2016 v 12:34 | Reagovat

Super!!! Už jsem se smířila s tím, že se nedozvím jak to dopadne a ty jí tady překládáš :D  :D  :D. To je úžasné. Prosím nepřestávají s tím O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama