6.kapitola - If I Should Die - část 1

9. října 2016 v 17:31 | AriaLissa |  If I Should Die
Když Arthurova textovka konečně přišla, opatrně jsme vyšli z bunkru k blízkým schodům. Bran mi poradil otevřít dřevěné padací dveře nahoru, a viděla jsem do mauzolea, kde přízemní mramorové hrobky dominovaly malé místnosti.

"To je tak Buffyovský, že to ani není vtipné," řekla Georgia podpírající Brana, zatímco já jsem odstraňovala z cesty závěsy pavičin, takže jsme mohli vejít na hřbitov. Ambrose čekal u brány. Jakmile nás uviděl, rozběhl se a zvedl Brana do náručí. "Pospěšte si," řekl. "Je to tady jako centrum numa!"


Dostal Brana do zadní části vozu, a Georgia a já jsme si sedly po stranách. Jakmile Ambrose seděl na sedadle spolujezdce, Arthur spěchal pryč. "Perfektní načasování," řekl a zadíval se do zpětného zrcátka. Otočila jsem se a viděla četu numa za rohem hřbitovní zdi snažící se otevřít bránu, kterou jsme prošli jen několik sekund předtím.

"Vypadá to, že naše Evil Empress má polovinu pařížských numa za ochranku," poznamenal suše Ambrose. "Poslali jsme Henriho a některé další do vašeho obchodu hned poté, co jsme mluvili s Kate," řekl s pohledem upřeným na Brana. "Ale nebylo po nich ani stopy. Dveře od stok byly proražené, takže by tam stále mohli být a hledat vás v kanalizacích."

Posunul se na sedadle, aby se po mě otráveně podíval. "A kdo si myslíš, že jsi ty? Zázračná žena?"
"Řekla bych, že Kate je spíš Kočičí žena," poznamenala Georgia. "Mnohem chladnější. Méně derivátní."

Ambrose ji ignoroval. "Co tě to napadlo, jít tam poté, co jsem ti nechal tři vzkazy, abys zůstala, protože Violette a její numa byli spatřeni, jak míří k Paříži? Odkdy ,zůstaň ve svém domě' znamená jít přímo na místo, kam nepřítel s největší pravděpodobností jde?"

"Nedostala jsem tvoje zprávy," přiznala jsem rozpačitě. "Nechala jsem telefon doma."

Zhluboka si povzdechl a zoufale zavrtěl hlavou. "Příště si vezmi telefon, nebo tě budu muset držet za zápěstí na řetězu. Vincent by mě zabil, kdyby věděl, že jsi někde poblíž Violette."

"Hm.. Vincent to ví," řekla jsem.

"Cože?" zvolali všichni najednou, s výjimkou Brana, který se zeptal: "Kdo je Vincent?"

"Ten, o kterém jsem s tebou minulý týden mluvila telefonem," odpověděla jsem.

"Ten, co má být Šampion?" zeptal se.

Přikývla jsem a pak jsem řekla ostatním: "Mluvil se mnou, když jsme stáli za dveřmi do Branova sklepa."

"Co říkal?" zeptal se Arthur a vybral ostrou zatáčku, aby projel dříve, než naskočí červená.

"Říkal, že je připoutaný k Violette. A že přišla hledat Brana, protože přenos síly nefunguje."

"No, to vysvětluje, proč mě zajali a mučili," řekl Bran. "Přestože poté, co zabili mou matku, nevidím důvod, proč bych jim dobrovolně pomáhal."

"Hm, hádám, že to je důvod, proč tě zmlátili," upozornila ho vstřícně Georgia. "Celý smysl toho je, že to není dobrovolná spolupráce."

"Bez ohledu na to by to ze mě nikdy nedostali," trval na svém Bran tvrdohlavě, a pak sebou trhl kvůli na první pohled neviditelnému zranění, položil hlavu zpátky na sedadlo a zavřel oči.

"Dobrý bože," Ambrose se naklonil přes sedadlo a poplácal Brana konejšivě po koleni a pak se obrátil na Arthura. "Ty vole, nemůžeš řídit rychleji?" naléhal tichým hlasem. "Kostlivec rychle bledne."

Chvíli jsem Brana pozorovala, chtěla jsem se ho zeptat na Vincenta - abych zjistila, zda něco ví o jeho situaci. Jeho matka se zmínila o rodinných záznamech, když jsem ji požádala o pomoc pro Vincenta. Řekla mi, že řada léčitelů zná nějaké z tajemstvích revenantů a kontrolovala, jestli by nám nemohla pomoci. Napadlo mě, jestli Bran věděl to, co jeho matka. Ale viděla jsem jeho vyčerpání a ztlučenou tvář, a věděla jsem, že není čas se ptát.

Za rekordních deset minut jsme vjížděli do brány La Maison, kde čekal uvítací výbor. Jean-Baptiste a Gaspard stáli na obou stranách znepokojeni a vyhlížející Jeanne, spěchali u auta, jakmile jsme zastavili.

S Georgií jsme pomohly Branovi ven, následovaly jsme Arthura a Ambrose, kteří mu pomáhali, ruce kolem ramen. Dovedli ho ke dveřím, kde čekal Jean-Baptiste. "Budu v pořádku," ujistil Bran jeho bodyguardy, a oni ho opatrně pustili, když natáhl třesoucí se ruku k Jeanu-Baptistovi.

"Bonjour," začal, ale když se jeho prsty dotky ruky vůdce revenantů, explodovalo mezi nimi jasné světlo, jako blesk fotoaparátu, což způsobilo, že si všichni dali ruce před obličeje, aby se chránili. Zamrkala jsem, když skvrny začaly mizet, a zjistila jsem, že Bran omdlel. Zasténal, jeho hlava klesla dopředu a skácel se v bezvědomí na zem.

"Jsi v pořádku?" vyjekl Gaspard a přiřítil se k Jeanu-Baptistovi. Hlavní revnant několikrát zamrkal a na zkoušku potřásl rukou.

"Co to sakra bylo -" začala Georgia, ale byla přerušena Jeanne, která vykřikla: "Nahoru! Zvedněte ho!" zavelela a Ambrose poslechl. Nesl ho do Vincentova pokoje a uložįl ho na postel. Jeanne tam byla okamžitě, otřela Branovi studenou utěrkou hlavu a zápěstí. Během několika vteřin Bran zamrkal.

"Kde to jsem?" zamumlal. Jeanne mu podala jeho brýle, které mu spadly. Třesoucíma se rukama si je nasadil, a zahleděl se úzkostlivě na našê tváře. Překvapilo ho, když mě uviděl.

"Co se děje?" zeptala jsem se a rozhlédla se, abych se ujistila, že se nedívá na někoho jiného. Jeho užaslý pohled - jako by mě ani nepoznal, poté, co jsme spolu stávili posledních pár hodin pobíháním v podzemí Paříže - byl podivný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama