6.kapitola - If I Should Die - část 2

9. října 2016 v 17:34 | AriaLissa |  If I Should Die
Díval se na mě ještě pár vteřin, párkrát mrkl jeho nateklým okem. Pak hluboce vzdychl, řekl: "Nic, dítě." A opřel se do polštáře.

"Jsi v pořádku?" zeptala se Jeanne a ovinula kolem něj přikrývku.

Ignoroval její otázku a zeptal se: "Mohu předpokádat, že je váš dům zabezpečený?"


"Můžete se vsadit... Ehm... Ano, pane," řekl Ambrose. "Dokud jste tady, budete v bezpečí před numa."

"Bezpečí," vydechl Bran. "Nikdo nebude v bezpečí, dokud Vítěz nevyhraje."

"Vítěz?" zeptal se Arthur.

"Myslí tím Šampiona," řekla jsem.

Gaspard promluvil. "Je mi to líto, milý spojenče, ale musím tě informovat, že Vítěz byl zajat našimi nepřáteli."

Bran zvažoval Gaspardova slova. "Ano, vaše Kate mě o tom informovala," odpověděl nakonec. "Ale Violette zatím nemá svou moc. A i když na to kouzlo převodu může přijít, ode mne to nebude. Alespoň nám to poskytne nějaký čas."

Jeanne vykročila vpřed. "Monsieur..."

"Tândorn."

"Monsieur Tândorne, nemáme zavolat doktora?"

"Non. Merci, madame chère. Tloukli mě hlavně do tváře. Zbytek je pohmožděný - nic zlomeného. Jsem jen slabý. Nespal jsem, ani nejedl, prototže zabili mou matku."

Jeannina tvář nabrala nebezpečně divoký výraz, jakoby její mládě bylo ohroženo myslivci. Viděla jsem tento pohled už předtím a věděla jsem, co to znamená. Síla hospodyně byla v tom, že pečovala o své lidi. Několik sekund poté, co vypochodovala z místnosti, slyšela jsem z kuchyně bouchání pánví a hrnců, když plánovala něco pro Brana.

Arthur se přiblížil k Georgii. "Jak je na tom tvůj obličej?" zeptal se nesměle, zvedl ruku a dotkl se její pohmožděné tváře.

Moje sestra hbitě uhnula. "Víte, po tomhle děsivém zážitku s numa bych potřebovala hrnek silného čaje. Myslíte, že nějaký máte?" zeptala se ostýchavě.

"Samozřejmě," odpověděl Arthur, narovnal se a změnil se zpět do svého formálního já. Zdvořile doprovodil Georgii ven na chodbu.

Když odcházeli, ostatní je následovali. Jean-Baptiste vteřinu váhal, vypadal, jako by chtěl zůstat, a pak řekl: "Máme o čem mluvit, pane Tândorne, ale nechám vám čas, abyste si odpočinul. Zůstanete tu dnes večer?"

"Samozřejmě," odpověděl Bran.

"Chcete být sám, nebo byste raději, abych zůstala?" zeptala jsem se.

"Zůstaň dítě," odpověděl.

Přitáhla jsem si židli vedle postele a usadila se. "Je mi líto, co se stalo tvé matce," řekla jsem po chvíli ticha.

"Ano," řekl. "Byla to výjimečná duše. Miljující matka. Moudrá žena."

Váhala jsem, jestli mám pokračovat, ale zdálo se, že chce mluvit. "Dala ti svoje dary předtím než... odešla?" zeptala jsem se.

Zhluboka se nadechl a natáhl se pro dodatečné polštáře za sebou srovnané tak, že málem seděl. Jeho oteklé oko mělo barvu zralé švestky a druhé díky brýlím vypadalo jako 3D kaštan. Podíval se na mě a zvědavě zamžoural, pak znovu uhnul pohledem pryč. Pohrávala jsem si s mými vlasy, jestli tam jsou pavičiny nebo nečistoty z podzemních chodeb, jestli v nich něco neuvízlo.

"Ano. Ano, dala," odpověděl. "Zdědil jsem její moc a nyní jsem guérisseur já."

Smutně jsem se usmála, protože jsem věděla, že jeho nově nabyté síly nemohou vynahradit ztrátu matky. Dotkl se mé ruky dlouhými kostnatými prsty, jeho tenké rty se v koutcívh zvedly nahoru. "Je velká škoda, že nemáš migrénu, takže ti nemohu ukázat, jak to funguje. I když, jako moje matka, moje dary nejsou omezeny ve smrtelném světě."

Stáhl si rukáv a ukázal mi čerstvé tetování na vnitřní straně zápěstí, kůže kolem něj byla stále růžová. Trojúhelník s plameny rozšiřujícími se ven ze tří hran uzavřených v kruhu.

"Signum Bardia," vydechla jsem. Dotkla jsem se svého náhrdelníku ve zlaté a safírové verzi, který mi dal Vincent, a vytáhla jsem ho zpod košile a přidržela jsem ho, aby ho viděl.

"Máme něco společného, dítě. Oba jsem důvěryhodní spříznění. A podívejme, co nám to přineslo!" chabě se usmál. Pustil mou ruku, položil hlavu na polštář a zavřel oči. Zdálo se, že rozhovor je u konce.

"Brane, chtěla jsem se tě na něco zeptat." Otevřel oči, zamrkal a vyčerpaně se na mě podíval. Teď nebyl čas, abych se ho ptala, ale nevěděla jsem, kdy budu mít další šanci. "Pokud ti matka dala svou moc, znamená to, že máš všechny její znalosti, že?"

"Vyprávěla mi naše příběhy, když jsem byl ještě dítě," odpověděl unaveně.

Než jsem mohla získat příliš velký pocit viny, pokračovala jsem. "Před pár týdny mi řekla, že vaše rodina věděla tajemství týkající se revenantů. A já se jen chtěla zeptat, jestli víš něco o putování bardia duše. V tomhle stavu je momentálně Vincent, protože Violette zničila jeho tělo. Chtěla jsem vědět, jestli existuje nějaký způsob, jak -"

Byla jsem přerušena klepáním na dveře. Gaspard strčil hllavu dovnitř. "Promiň, Kate, ale máš návštěvu."

"Návštěvu?" zeptala jsem se zmateně.

Dveře se otevřely. Gaspard ustoupil stranou a dovnitř vešla starší žena v růžovém chanel obleku a v botách na čtyřpalcových podpatcích, s výrazem čisté zuřivosti. Pán nám všem pomoz, babička byla v La Maison.





Jak myslíte, že to bude dál?
Zachrání Vincentovu duši?
Když budou u kapči dva-tři komentáře, do příští neděle zveřejním další.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Síma Síma | 9. října 2016 v 18:07 | Reagovat

Ahoj, je to hrozně napínavé, nemůžu se dočkat pokračování. Samozřejmě doufám, že se jim povede Vincentovu duši zachránit :-) . Děkuji

2 Kikča Kikča | 9. října 2016 v 19:24 | Reagovat

Ahojky, mockrát děkuji za překlad této knihy, jsi úžasná a nesmírně se těším na další část. :-D

3 lucka lucka | 9. října 2016 v 20:28 | Reagovat

Moc díky za šestou kapitolu. Už se nemůžu dočkat na další O_O  O_O

4 Alex Alex | E-mail | 13. listopadu 2016 v 22:48 | Reagovat

Já taky!!! ❤🔝

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama