7.kapitola - If I Should Die - část 1

12. října 2016 v 22:45 | AriaLissa |  If I Should Die
Jakmile moje babička vešla do místnosti, cítila jsem střet mých dvou světů. Skutečnost, že Georgia byla do mého tajemství zasvěcena několik měsíců - navštívila La Maison několikrát - nezmenšila trauma někoho jiného, koho jsem milovala, ke vstupu do nebezpečného vesmíru revenantů. Kvůli mně. Nyní, když jsem se dívala na babičku, cítila jsem se zodpovědná za její bezpečnost - což od nynějška bylo nemožné. Bezpečnost a revenanti nešli dohromady.


"Co tady děláš?" zeptala jsem se, můj hlas zněl panicky z obou důvodů mého strachu - o moji babičku a taky z ní.

Moje babička pohledem zavadila o Brana, který zmlácený ležel na posteli, a její oči se rozšířily, než mě pevně, s hořícím pohledem, chytila. "Když jsem volala do školy kvůli vašemu volnu, nemyslela jsem si, že hned půjdeš ke zdroji nebezpečí, kterému jsi včera tak těsně unikla. Nechala jsi mě při vědomí, že jste šly na vzduch a že se brzy vrátíte. To, co se stalo v době, kdy jsi byla pryč -" vážně kývla hlavou směrem k Branovi "- beru jako přímou zradu mé důvěry."

Přes babiččino rameno jsem viděla Jeana-Baptisteho, jak rychle vešel do místnosti. Gaspard za ním zavřel dveře. JB se na mě podíval a dal si prst na ústa, zavrtěl v upozornění hlavou. Bylo jasné, že chce mluvit.

"Ma chère madame," začal. Babička se k němu otočila. Zdvořile se jí uklonil, jako z osmnáctého století. Ona mu pokývla. Pod jejím drahým účesem a oblekem byla síla, se kterou se musí počítat.
Ale jak jsem babičku sledovala, uvědomila jsem si, že i přes její hněv je vyděšená. A pak jsem si vzpomněla, jak jsem byla vystrašená, když jsem se dozvěděla, co je Vincent zač, a mé srdce se vydalo k ní. Babička vstoupila do doupěte nestvůr... kvůli mě.

"Bonjour, Monsieur Grimod," řekla přiškrceným hlasem. "Promiňte, že jsem sem tak nečekaně vrazila, ale přišla jsem vyzvednout svoje vnučky."

"Jistě, madam. Ale myslí, že za současných okolností by bylo bezpečnější, kdybyste byly tady, pod naší ochranou, nikoli venku, kde je to nechráněné."

"Nehcráněné!" babiččina tvář zčervenala jak vlčí mák. Stočila pohled ke Gaspardovi, který vážně přikývl, souhlasil s Jean-Baptistem. Ohlédla se po měs mnohem nebezpečnějším pohledem a pak, vydechující se sevřenými rty, se pokoušela uklidnit.

"Monsieur Grimod, zkuste se do mě vžít. Včera v noci přišly moje vnučky s úrazy, co obdržely během boje, ve kterém je snadno mohli zabít. Katina přítele ve skutečnosti zabili, i když jsem si uvědomila, že taková věc není pro váš druh závažná, vaše smrt je nestálá," řekla mu rázně.

"Ale protože pak bylo jeho tělo obětováno, teď se okolo potuluje jako duch a je držen v zajetí na zámku psychotickým středověkým zombie. Stejným psychotickým středověkým zombie, který způsobil jedné z mých vnuček mozku a posledních pár měsíců jí k nám domů posílala květiny, protože ví, kde žijeme." Babiččin byl nyní fialový, jak v ní bojovala zdvořilost a její skutečné pocity.

"A teď jsem byla požádána, aby se moje vnučka mohla dostat do stejné situace. Kdybych byla úplný blázen, moje odpověď by byla jednoznačně ne."

"Ale, milá paní, to je přesně důvod, proč byste měla nechat vaše vnučky u nás. Vzhledem k tomu, že je to tak, jak jste řekla. Numa vědí, kde bydlíte. Chtěl bych nabídnout vám a vašim vnučkám ochranu, takže je dobře, že jste tady, abycom si o tom promluvili."

Babička zaváhala a pak řekla: "Před rokem a půl jsem ztratila syna kvůli opilému řidiči. Odmítám ztratit dalšího člena rodiny - nebo dva - kvůli stejně nesmyslnému důvodu."

"Není nic nesmyslného na bitvě meti dobrem a zlem, ma chère madame," odpověděl Jean-Baptiste tiše. "A to je místo, kde se nacházíme právě teď. Prosím, pojďte se mnou." Natáhl ruku a čekal, ignorující způsob, jakým sebou babička trhla, když ji konečně lehce vzala v prstech.

"Odejdeme do obývacího pokoje, kam nám Jeanne přinese kávu. Nebo byste raději čaj? Pokud souhlasíte, pošleme Kate k sestře do kuchyně, abychom mohli diskutovat o naší situaci."

Sledovala jsem je do chodby a Gaspard zavřel dveře do ložnice, takže spící Bran mohl v klidu odpočívat. "Vidím, že už jste se seznámila s Gaspardem, mým dlouholetým partnerem," pokračoval JB s ironickým úsměvem. "Jeho názor je, že já jsem ten nejhorší, co by měl něco vysvětlovat, tak jsem ho požádal, aby se k nám připojil."

Zvedla jsem obočí v údivu. Jean-Baptiste právě vytáhl kostlivce ze skříně, když se zmínil mé babičce o jeho vztahu s Gaspardem, o kterém nikomu neřekl. Nebylo to tajemstvím, ale starší revenanti nebyli přesně do PDA a bylo snadné zapomenout, ře jsou spolu. Slyšet to z jeho vlastních úst bylo jako zjevení. To znamenalo že se snažil ukázat mé babičce, že dává všechno - i své soukromí - k dispozici tak že jí důvěřuje.

Jak jsem na to pomyslela, JB zběžně zalétl očima za sebe a zachytil můj pohled.

"Děkuju," naznačila jsem ústy.

Zachmuřeně na mě kývl.

"Drahá paní, monu jen říct, jaké je skutečné potěšení, že jste v našem domě," řekl Gaspard a jeho hlas se trochu chvěl způsobem, o kterém jsem věděla, že by roztavil babiččino srdce.

"Katie, neopouštěj tento dům," řekla a vykročila ke mně. "Přidám se k tobě a Georgii, až tady skončím." Držela Jeana-Baptisteho za ruku, doprovázela nemrtvého chodbou.

Šla jsem do kuchyně najít taktickou diskusi o hledání Violette místo převzetí italského tématického jídla. Ve vzduchu visel ostrý zápach čeneku, smíchaný s uklidňující vůní pečeného sýra.

"Takže nebyla nalezena?" zeptala jsem se.

Ambrose zavrtěl hlavou. "Henri a ostatní se vrátili zpět pouze s hlášením. Zmizela. zase."

Najednou jsem vedle něj zaregistrovala námé zelené oči, které mě pozorovaly. "Charlotte!" vykřikla jsem a rozpřáhla ruce, a ona vstala, aby mě přivítala. "Vrátila ses."

"Ach, Kate. Nasedli jsme do vlaku hned jak jsme slyšeli, co se stalo." Nechala Geneviève mě obejmout a stiskla mi ramena, než se znovu usadila.

"Sedni si vedle mě," řekla Charlotte, její vlasy spadaly do pramenů kolem obličeje. "Je mi moc líto Vincenta."

"Mě taky," řekla jsem s knedlíkem v krku.

Podívala jsem se přes stůl na Georgii. "Víš, že je tu babička?"

Sestra se málem zadusila tím, co jedla. Arthur vyskočil a podal jí sklenici vody. Lokla si a rozkašlala se. Otřela si obličej ubrouskem a vydechla: "To je ten nejhoší vtip, jaký jsi kdy vymyslela. Mohla jsi mě zabít." Dotkla se své hrudi a rozkašlala se víc.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama