9.kapitola - If I Should Die - část 1

24. října 2016 v 21:43 | AriaLissa |  If I Should Die
Dědeček čekal nedočkavě v kuchyni, když jsme vešly dovnitř, pohrával si s nedotčeným šálkem čaje. "Je čas, abycom si promluvili," oznámila babička předtím, než jsme s Georgií mohly utéct do našich ložnic. Nahnala nás do salónu, ukázala na židle a chtěla, abychom se posadili.

Neviděla jsem dědu od té doby, co se to všechno stalo. Podíval se na mě a jaho pohled vyzařoval hněv, strach a zklamání. "Říct, že jsem vzteky bez sebe, je slabé slovo," řekl, svírajíc opěradlo svého křesla.


"Je mi to líto, dědo," řekla jsem a myslela to vážně.

Zraněně tam seděl ještě chvíli, a pak najednou jako když se vyfoukne balón. Opřel se v křesle a zavřel oči, jeho vzhled se změnil ze ,se silou se musí počítat' na ,jsem unavený starý muž.'

Otevřel oči a podíval se na mě. "Když jsem ti zakázal vídat Vincenta, bylo to pro tvou vlastní bezpečnost. Ne, aby ses vrhla přímo doprostřed nadpřirozené bitvy."

"Byly tam i větší věci, než já a Vincent, dědo," vysvětlila jsem. "Celý jeho dům byl v nebezpečí a myslela jsem, že jsem věděla, kdo je zradil."

"Čert vem jeho dům," řekl a jeho vztek se vrátil.

Georgia přerušila mlčení. "Vincent je teď duch, dědo. Zničili jeho tělo a už existuje jen jako duch."

Můj hrudník se sevřel, jakmile to řekla. I když jsem si byla plně vědoma situace, nějak se to zhoršilo, když jsem to slyšela tak přímo.

"Řekla jsem vašemu dědečkovi, co se včera stalo," objasnila babička.

Dědeček rozzlobeně poukázal, že i když byl informován, stále to ještě neschválil, ale jeho přísný výraz trochu změkl.

"Dobře," připustila jsem. "Vezmi Vincenta a jeho dům z rovnice. Budeme mluvit o našem domě. O mně." Uklidnila jsem svůj hlas. K vyjádření emocí nepomůže můj případ.

"Pokud si pamatuješ, dědo, numa, kteří se ukázali v galerii, nešli po Vincentovi. Šli po mě, protože jeden z jeho spřízněných je informoval, že jsem zabila jejich vůdce. Byla jsem si jistá, že vím, kdo jim to řekl. A Georgia to šla dokázat."

"Nikdy jsem si nemyslela, že to byl Arthur," začala Georgia, ale babička na ni mrkla a Georgia sklapla.

Dědeček nevěřícně zavrtěl hlavou: "Pro všechno na světě, proč jste to, holky, vzaly na sebe?"
"Protože Vincent mi nevěřil," odpověděla jsem.

"To je pravda, že Kate odhalila zrádce. Nikdo nepodezříval Violette," poznamenala Georgia.

Děděčkovy staré ruce lemované žílami se zaťaly do pěstí a zabušily do křesla. "Nezáleží na konečném výsledku. Chtěl jsem, aby ses od nich držela dál, Kate. Dále se tě jejich problémy netýkají."

Mohla jsem odpovědět tuctem různých způsobů, ale cítila jsem, že by bylo moudřejší, abych držela jazyk za zuby.

Babička se za následujícího ticha posadila. "No, řekla jsem svůj kus, Antoine. A Kate, slyšela jsem tvého dědečka. I když jsi ho neposlechla - nepotkala ses s Vincentem za jeho zády - tvoje činy dostaly tebe a tvou sestru do smrtelného nebezpečí. A zda by dostal Vincent Violette později, tak vaše včerejší akce vedla k jeho zániku."

"Babi!" vykřikla Georgia a zalapala po dechu, když se moje oči zalily slzami. Ale přestože ublížili, babiččina slova pouze přilila petrolej na plamen pochybností, které hrozily, že vzplanou do velkého ohně. Když Violette měla v plánu zabít Vincenta a svrhnout revenanty, všechno měla v hlavě kvůli mým činům.

Nikdo v La Maison se nezmínil. Že Vincent podlehl Violette, byla zcela její chyba v myslích revenantů. Ale nemohla jsem si pomoci, zajímalo mě, jak by to dopadlo, kdybych se nepletla do jejich věcí. S touto otázkou budu muset žít. I s pocitem viny.

Když babička uviděla můj obličej, vstala ze svého křesla, přešla ke mně, a v uklidňujícím gestu položila svou ruku na mou. "Omlouvám se, drahoušku. Nechtěla jsem to říct takhle," připustila. "Ale teď jsme v té šlamastice všichni. Numa ví, kdo jsme a kde žijeme." Odmlčela se a obrátila se k děděčkovi. "Právě proto se mi zdá, že aby naše vnučky zůstaly daleko od jejich revenantských přátel, v tomto okamžiku nadělá víc škody než užitku."

"Ale Emílie! Jak tohle můžeš říct?" vykřikl dědeček a vstal.

"Protže jsem se právě vrátila z dlouhé diskuze s hlavou francouzských Bardia - Monsieurem Grimodem de la Reynière."

Dědečkovo obočí vylétlo až ke kořínkům vlasů. "Tak tedy, tam jste byly!" Nevěřícně zíral na mě a na Georgii, vypadající, jako by nemohl vzít více.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sima Sima | 7. ledna 2017 v 8:40 | Reagovat

Není co dodat úžasné naprosto O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama