9.kapitola - If I Should Die - část 2

24. října 2016 v 21:44 | AriaLissa |  If I Should Die
Babička pokračovala, jako by vůbec nepromluvil. "A dva z nás, spolu s jeho společníkem, velmi dobrým historikem, našli nejrozumnější způsob o cestě kupředu."

Můj dědeček klesl do křesla s výrazem, jako kdyby ho někdo udeřil. "A to by bylo..." pobídl ji.

"Takže se stalo, že pan Grimod již vymyslel systém, kde by Kate doprovodil, kamkoli by šla. Včera ona a Georgie unikly tomuto systému tím, že opustily školu v době, kdy si revenanti mysleli, že jsou v bezpečí." Babička po mně hodila pohled se zábleskem nesouhlasu, ale cítila jsem se tak depresivně a vinně, že to nemělo žádný účinek.


"On taky cítí, že pokud by numa nevěděli o Kate nebo Georgii, neljelší průběh akce by byl držet je co nejdál od revenantů."

Teď jsem se cítila, jako bych dostala facku. "Jak může něco takového říct, poté, co mě požádal, abych se vrátila a mluvila s Vincentem, když jsme nebyli spolu?"

"On se mi přiznal, Kate," odpověděla babička. "Řekl, že to bylo jeho špatné rozhodnutí. To jen, že myslel na Vincenta, protože ho nikdy předtím neviděl tak rozrušeného. Že si to člověk myslí o vlastním dítěti za takových okolností, a že byl nedbalý, že o vás a vaší bezpečnosti neuvažuje."

Dědeček vydal jakýsi zvuk, signaluzující jeho nelibost.

"V každém případě, to, co se stalo, v tom okamžiku jsme se shodli, že bude bezpečnější být poblíž revenantů než dál od nich. Ve skutečnosti všichni. Pan Grimod říká, že je v této chvíli Violette zaměřena na válku a oni mají zvážit jejich spojence a kontakty v ohrožení, i když není jisté, že Violette se bude nadále o vás zajímat, holky, teď, když má Vincenta."

Takže Jean-Baptiste neřekl babičce, že by mě Violette klidně předhodila jako návnadu Vincentovi, aby vyplnil každý její rozmar. To byly skutečné obavy, pokud jsem se obávala - jediný důvod, proč by si se mnou dotyčná v nejmenším dělala starosti.

"Jean-Baptiste mi slíbil, že Kate a Georgia budou mít k dispozici revenanty dávající na ně pozor." Obrátila se k nám. "Nebojte se, děvčata, ani o nich nebudete vědět."

"On jim dá bodyguardy na plný úvazek?" podivil se zmateně děda.

"Věř mi, Antoine, monsieur Grimod má spoustu revenantů ve svých službách. Stěží mu to bude vadit. Co myslíš?"

Pohlédl na nás tři, a pak, s rukama založenýma na prsou vydechl, dlouze a smutně. "Ma princesse," řekl čelem ke mně. "Já vím, že Vincent a jeho druh jsou zde, aby pomáhali lidstvu. Že je jeden z těch dobrých. Kdyby nebyla skutečnost, že jsou on a jeho spříznění v nebezpečí, byla by čest být s nimi spojeni. Ale vaše bezpečí pro mě znamená všechno, a všechno v mé mysli se tím mění."

Děda se odmlčel a přemýšlel. "Kdybych se zeptal, jestli by ses vzdala Vincenta a jeho druhu, uděláš to?" zeptal se mě.

Nemohla jsem se mu podívat do očí. Masírovala jsem si čelo prsty několik následujících vteřin. "Ne," připustila jsem.

"Pravdivá odpověď," řekla babička. "Proto bych raději spolupracovala s Jeanem-Baptistem na tom udržet vás v bezpečí, než vás omezovat ve vidění jako váš dědeček." Děda začal nesouhlasit, a babička zvedla ruku na znamení míru. "Zcela rozumně, miláčku, nemám ti to za zlé, je to jeden kousek. Ale to Kate jela do jejich tábora bez našeho vědomí."

Děda se poraženě opřel.

"I když je to opakem mých přirozených sklonů," pokačovala babička. "Cítím, že je to nejlepší, když zůstanete pod ochrannou rukou revenantů, tak dlouho, dokud budeme vědět, kde jste, za všech okolností." Obrátila se na dědečka. "Antoine, můžeme se společně dohodnout?"

Dědeček tam seděl a tvářil se zoufale. "Nelíbí se mi to, ale má to smysl. Není pochyb, že revenanti ochrání holky lépe než my. Budu s tím souhlasit jako s krátkodobým plánem, ale chci, abyste věděly, že se cítím dost zahnaný do rohu, a že to není to, co jsem chtěl, přinejmenším."

"Všichni to víme," povolila babička a pak se obrátila k nám. "Holky, máme vaše slovo, že se nebudete snažit setřást své stráže, jako jste to udělaly včera, nebo že odejdete z domu, stejně jako dnes, pokud budete doprovázeny?"

Obě jsme souhlasily.

"Fajn. Takže máme dohodu."

Šla jsem obejmout babičku, a když jsem se k ní sklonila, šeptla jsem jí do ucha: "Je mi to tak líto, babi."

"Mě taky, drahá Katie," odpověděla. Podle ustaraného výrazu v jejích očích jsem věděla, že nemluví o mých činech. Bylo jí líto, že jsem ztratila Vincenta, ale ještě více, že jsem ho vůbec potkala.




Co myslíte, jak to bude dál?
Zachrání Vincentovu duši?
Dojde k nějaké bitvě?


A prosím pište, co se vám v kapitole líbilo, nelíbilo a tak. Pomohlo by mi to. Děkuji.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Síma Síma | 30. října 2016 v 17:18 | Reagovat

Děkuji, je to vážně úžasný. Nemohu se dočkat další kapitoly.

2 Crazy Crazy | 31. října 2016 v 21:59 | Reagovat

Děkuji, těším  se na další  pokračování :-)

3 lucka lucka | 31. října 2016 v 22:15 | Reagovat

Díky za další kapitolu a rozhodně pokračuj. Už se těším!! 8-)  8-)  8-)

4 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 15:45 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Těší mě, že se vám pokračování líbí. Další kapitolka se objeví na mý narozeniny, což bude brzy. Musím přiznat, že jsem se trošku dívala dopředu a je to velice zajímavý. :-D Určitě se máte na co těšit.

5 Anna Anna | 7. listopadu 2016 v 20:07 | Reagovat

Prosím prosím další kapitolu!! Nemůžu se dočkat!☺

6 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 7. listopadu 2016 v 20:21 | Reagovat

[5]: Další bude ještě tento týden - ráno ve středu, na mý narozky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama