Povídka Catherine - Kapitola 3

14. října 2016 v 18:52 | AriaLissa |  Catherine
Catherine se rozhodla jít ven. Toho polehávání bylo dost. Schylovalo se k večeru. Vzala si sluneční brýle a vyšla z domu. Nebylo jí moc do zpěvu. Včera zabila muže, podle svého všetečného a nevtíravého pocitu, který mívala po každé vraždě.


Jenomže jako upírka to neměla se sebevraždou tak lehké. Zamířila směřem k parku, který jí připomínal ten, kde jí kdysi preměnili ve wendiga. Chodila tam častěji, než bylo zdrávo a než byla ochotná přiznat, ale nemohla si pomoci.

Zastavila se naproti bráně na druhé straně chodníku. Zničehonic se totiž u brány zjevila dívenka, nemohlo jí být více než deset let. Měla blonďaté vlasy a byla hodně bledá, skoro až bílá, a měla na sobě bílé šatičky skoro až na zem. Catherine si byla jistá, že ji nikdy předtím neviděla.

Ještě jednou si ji prohlédla a najednou to uviděla. Velkou skvrnu na místě, kde by měla mít srdce. Z dívky šel strach. Dívala se okolo sebe prázdnýma očima bez duhovek. Její oči byly dočista bílé. Přesto se zdálo, jako by se dívala přímo na ni.

Catherine po chvíli váhání přešla silnici k bráně. Stanula naproti dívce. Přestože dívčiny oči vypadaly nevidomě, řekla: "Ahoj." A podívala se přímo na Catherine. Catherine se pod jejím pohledem nervózně ošila.

Pak odpověděla: "Ahoj."

Holčička na ni dál zírala. Catherine jí pohled oplácela, pak jí však sklouzl ke skvrně na bílých šatečkách.

"Nemám srdce," zašeptalo tiše dítě. "Nemám srdce."

"Cože?" podivila se Catherine. "Jak se jmenuješ?" zeptala se.

"Nevím," šeptla holčička. "Nevzpomínám si." Catherine k ní natáhla ruku a dotkla se její paže. "Bože," ucukla. Dívenka byla jako kus ledu.

"Jak ses sem dostala?" otázala se dívenky Catherine.

"Jako duch můžu být během vtřeřiny tam a hned zase jinde," odpověděla holčička. "Když chci, dokážu být rychlejší než vy upíři a jiné bytosti. Umím vidět všechno co chci vidět a taky vím, kdo jsi. Jsi hybrid."

"Ano, to jsem," odpověděla Catherine. "Ale jak to víš?"

"Vidím všechno. Vím všechno."

Zrovna v tu chvíli šla okolo shrbená stařenka s malým pudlíkem na vodítku a probodla Catherine divným pohledem. Zjevně ji pokládala za blázna, protože si myslela, že mluví sama se sebou. Pudl se zuřivě rozštěkal. "Dobrý den," pozdravila zvesela Catherine a snažila se dělat, jako by nic. Nenuceně si strčila ruce do kapes.

"No, ani bych neřekla," utrousila stařenka a zmizela i s vřeštícím psíkem za rohem.

"Jak jsi to myslela, že víš všechno?" zeptala se Catherine, až když si byla jistá, že je stařenka opravdu dostatečně daleko z doslechu.

"Bloudím tady už několik století," dostalo se jí odpovědi.

"Hele a... jak tě mám oslovovat?"

"Nevím."

"Co třeba Ella?"

"To by šlo," odsouhlasila to holčička.

"Takže Ello... Proč jsi tady?"

†††††

Catherine šla tam, kam jí poradila Ella. Prošla stromy, kterými byla obklopená malá mýtinka, na jejímž druhém konci bylo husté křoví. Právě tam ji Ella poslala. Catherine došla na místo určení a rozhrnula větve.




Kdo myslíte že je Ella a co má společného s Catherine?
A co Catherine našla v parku?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama