Povídka Catherine - Kapitola 1

11. října 2016 v 17:05 | AriaLissa |  Catherine
Dívka se zhluboka nadechla. Bylo to tu zase. Ten pocit. Ten instinkt lovce. Nemohla tomu zabránit. Začala se proměňovat ve wendiga. Měla co dělat, aby nezačala křičet bolestí. Bolelo to, tak moc to bolelo, ale nemohla to zastavit. Takhle vždy trpěla třikrát do měsíce - noc před úplňkem, o úplňku a noc po úplňku. Trpěla, bolest byla nesnesitelná, ale musela to udělat. A navíc - na dnešní noc plánovala velký experiment.


†††††

Jiná dívka se v tu chvíli vyčerpaně plazila parkem. Právě totiž procházela proměnou v upíra. V očích jí palily slzy. Chtěla jít domů. Chtěla, aby ji mamka objala tak, jak to dělala, když byla malá, a chtěla od ní slyšet, že všechno bude dobré. Že všechno bude v pořádku.

Bylo tomu už skoro 24 hodin, co se probrala z bezvědomí. Měla už jen pár minut na to, aby se dostala domů. Ještě kousek, ještě kousek, povzbuzovala se v duchu, ale stejně tak, jak jí ubývaly síly, sláblo i její odhodlání a víra, že to stihne včas.

Zhluboka dýchala a v hrdle ji pálilo. Vybrala si na svou cestu noc právě z toho důvodu, že venku bylo méně lidí, a tak ji méně lákal zvuk krve klokotající v jejich žilách a tepnách. Věděla, že jít v noci samotná je také riziko, ale dle jejího názoru to bylo lepší. A navíc jí začalo vadit slunce. Jenže nemohla vědět, že v nočních ulicích - nebo třeba i v parku, kterým právě procházela - se může skrývat něco mnohem děsivějšího než nějaký ožralý opilec vracející se z mejdanu.

Dívky se zmocnil divný pocit, který ještě posílila svým strachem. Snažila se jít rychleji, ale ubývaly jí síly. Zakopla o kámen, který ležel uprostřed cesty, a věděla, že už nevstane. Dopadla pravou tváří na zem. Bylo jí jedno, že vdechuje prach a hlínu. Byla tak slabá a unavená, že se vůbec nemohla pohnout. "Mami," zašeptala, než zavřela oči.

†††††

Dívka, už přeměněná ve vlkodlaka wendigo, pozorovala druhou, co se právě zhroutila na cestu. Byla to ona. Ona, na kterou tu celou dobu čekala. Tentokrát nechtěla srdce. Dívčino totiž nebylo ani lidské, ani upíří. V tuhle chvíli dívka nebyla ani jeden z existujících druhů.

Neváhala, a vyskočila ze křoví. Vypadala odporně. Kůže jí zhnědla a zvrásněla, místo vlasů měla jen chomáče čehosi, co jí rostlo z hlavy a spočívalo na ramenou. Místo nehtů měla drápy a po celém těle dlouhé hnědé chlupy. Na některých místech jí byly až nechutně vidět žíly a na zádech měla malý hrb.

Zavrčela, pak zvedla hlavu k měsíci v úplňku a zařvala. Obrátila svůj pohled k dívce ležící na cestě. Ta se začala trochu třást. Samice wendiga neváhala a přiskočila k ní.

†††††

Zaslechla hrůzostrasné zařvání, ale nemohla se bránit. Nemohla ani otočit hlavou, aby se podívala, co takový strašný zvuk vyluzovalo. Najednou vedle ní dopadlo něco těžkého. Ucítila, jak ji ta věc škrábla do ruky. Když otevřela oči, viděla jen chlupatá záda, jak mizí mezi stromy.

Najednou se jí někdo dotkl a ona v duchu zaječela. Jakoby zdálky uslyšela něčí hlas, který pořád dokola opakoval: "Slečno! Proberte se! Co se vám stalo?"

Poznala, že ji ten někdo zvedl do náruče, ale byla příliš slabá, než aby mohla protestovat. Jeí hlava se opřela o rameno té osoby, a v tu chvíli se její smysly napjaly, protože ucítila, jak v jeho tepně na krku proudí krev.



Co si o tom myslíte? Mám pokačovat?



Catherine jedné noci, kdy už má jen pár minut života, protože se proměňuje v upíra a nenapila se krve, napadne v parku záhadné stvoření. Následky toho napadení ji provázejí každý úplněk. Tají to i před svými upířími přáteli, ke kterým se krátce po proměně v upíra i v onu stvůru přidala. Jenže její stvořitel zemřel a tím zemřela i ona, jenže její zrůdná polovina - wendigo - přežila, protože ho lze zabít jen jedním způsobem. A nyní si Catherine musí vybrat, jestli své tajemství odhalí přátelům, nebo jestli zemře...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 11. října 2016 v 17:13 | Reagovat

Napínavý fantasy příběh 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama