Povídka Catherine - Kapitola 2

12. října 2016 v 15:56 | AriaLissa |  Catherine
O NĚKOLIK LET POZDĚJI

Catherine ležela na posteli ve svém pokoji, v obřím domě svých upířích přátel, kteří ji k sobě po její proměně přijali. Catherine jim za to byla vděčná. Kdyby ji nevzali k sobě, neměla by kam jít a bydlela by nejspíš někde pod mostem a nebo by ji zabili lovci upírů, kdyby ji někde jen tak našli.


Dnes byla noc po třetí noci, kdy se měnila ve wendiga. Jako pokaždé, když někoho musela zabít, se v ní uhnízdily výčitky. Nebylo ale tak lehké s tím přestat, když ji k tomu naváděl instinkt wendiga. Když se změnila, nevěděla, co dělá, ale věděla, kterou noc kdy koho zabila.

Byla totiž napůl upírka a napůl wendigo. V obojí se začala měnit v jednu a tu samou noc, i když dost dobře nechápala, jak by její tělo mohlo zvládnout dvě proměny najednou.

Někdy ze sebe měla strach. Když jako upírka pila krev, nechávala své oběti žít, ale když byla wendigem, skoro nic si z noci nepamatovala, jen pocit, když někoho zabila, a vždy se to potvrdilo tím, že ráno o mrtvole psali v novinách.

Catherine však nikdy plně svým přátelům nepřiznala, co je zač. Řekla jim, že je zčásti vlkodlak, ale o tom, že se přeměňuje třikrát za měsíc a že jako wendigo musí za ten měsíc sníst alespoň jedno srdce, aby přežila a nezeslábla, jim neřekla. A přátelé ji přijali i jako hybrida a neodsoudili ji, ale kdyby věděli tohle... Catherine ani nechtěla vědět, co by udělali pak.

Ale jednu jedinou věc Catherine nepochopila. Proč se nemění jako ostatní vlkodlaci? Něco o tom věděla. Vždycky prošli přeměnou buď ve zvíře, nebo se změnili jen částečně, že jim zůstala podoba, nebo se přeměnili v takovou ohavnost jako je wendigo, ale Catherine nic. Zůstávala pořád stejná. O každém úplňku jí začaly praskat kosti, jako když se mění, ale zůstala úplně stejná, jen oči získaly ohavně žlutou barvu a vylezly jí její upíří tesáky.

Za těch několik let tomu nepřišla na kloub. Bývala by se o tom s někým poradila, jenže wendigové byli a stále jsou jedni z nejhorších bytostí nadpřirozeného světa - několik let i jejího světa.

Kdykoli se někde vyslovilo wendigo, nějaký dobrák vždy vypustil do oběhu historku o jejich původu. Catherine se vnitřně otřásala pokaždé, když ji slyšela, protože to zvíře v ní tyhle věci nerado poslouchalo.

†††††

POVĚST:

Kdysi dávno, v dobách, kdy lidé upalovali čarodějnice a po domě měli rozvěšený česnek proti upírům, neměl nikdo ponětí, že v odlehlých vesnicích uprostřed pustých a opuštěných lesů žije ještě jeden druh divných bytostí. Totiž vlkodlaci. Jedinou noc v měsíci, o úplňku se měnili ve zvířata.

Tehdy žil muž, jmenoval se Isaac Wendigo. Odtud ten název pro stvůry.

Ten muž měl ženu, kterou tuze miloval. A ještě více, když zjistil, že pod srdcem nosí jeho syna. Jenže se narodila holčička. Muž byl zklamán, ale měl ji rád. Čas běžel, a holčička oslavila desáté narozeniny. Jenže o pár dní později vyslechl rozhovor své ženy a jednoho muže z vesnice, jednoho z lovců. To co slyšel ho šokovalo. Jeho maličká nebyla jeho! Jak to ho rozzuřilo.

Když přišla žena domů a bezstarostně se ho zeptala, jak se celý den měl, byl na ni připraven.

Srazil ji k zemi a začal do ní bodat nožem. A pak jí vyrval srdce a ze vzteku ho snědl. Následující noc to udělal biologickému otci malé holčičky a na poslední noc si nechal samotné dítě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. října 2016 v 16:06 | Reagovat

Pěkná kapitola, jen by mohla být trochu delší :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama