Povídka Rosalyn - Kapitola 3

8. října 2016 v 22:39 | AriaLissa |  Rosalyn
Hned jak vešel do místnosti, Rosalyn na něj zaútočila: "Ivane, musím se tě na něco zeptat."

†††††

VZPOMÍNKA IVANA:

"Kam si myslíš, že jdeš?" ozval se hlas za Ivanovými zády. Ivan se otočil a uklonil se tak hluboce, až se málem praštil hlavou o podlahu. "Chtěl jsem vyrazit na lov, pane," zalhal. "Několik dní jsem nejedl."


"Budiž," odkýval mu to vrchní upír. Dodal: "A někde vyhoď tohle." Hodil mu do náruče balíček látky, který trochu zakňoural, když ho Ivan zachytil, načež se slabě rozkřičel. Bylo to dítě. Lidské dítě. Malá Rose.

"Jistě, pane," přitakal Ivan.

"Tak jdi a vrať se co nejdřív," zabručel Izajáš Ivanovi do obličeje a vmžiku byl pryč. Ivan vyšel s dítětem ven a směrem ke svému autu. Podíval se na holčičku, která mu oplácela pohled. Natáhl k ní prst. Popadla ho a strčila si ho do pusy jako dudlík. Ivan se na ni usmál a srdce se mu zachvělo.
Slíbil, že dítě ochrání, a tak to bude. Dostane holčičku do bezpečí.

†††††

"Hej, vnímáš mě?" pronikl k jeho uším Rosalynin hlas.

"Ano, jistě," odpověděl roztržitě. "Tady máš. Pak se převlíkni, půjdeš na první lov. Dnes večer se má vrátit šéf," podával jí sklenici s krví. Rosalyn si ji vzala a zhluboka se nadechla. Pokaždé, když jí Ivan přinesl krev, ji o chvíli později vyzvracela. Nevěděla, co to znamená. Radši do sebe krev rychle hodila a pak se převlékla, jak jí Ivan radil.

†††††

Venku už čekala skupina asi osmi upírů, když se konečně objevili Ivan s Rosalyn. Rosalyn nechápala, na co si musela brát šaty a boty na vysokém podpatku. Šaty byly černé s flirty, takže vypadaly spíše šedé dlouhé po kolena, bez ramínek, a boty byly šedostříbrné.

Ostatní upíři - polovina mužů a polovina žen - byli oblečeni podobně elegantně jako ona a polovina z těch polovin působila nervózně, takže Rosalyn odhadovala, že jsou taky noví.

Ale přemýšlela také nad tím, proč jí Ivan neodpověděl na otázku. Kdykoli zmínila jméno Isabell, snažil se rychle přejít k jinému tématu a nebo prostě přestal mluvit.

Ivan ji strčil do jednoho z černých aut, která zde již stála připravena k odjezdu. Rosalyn se posunula k okýnku. Vedle ní se nacpaly ještě další dvě ženy, tedy spíše také ještě dívky jako ona, a okamžitě se pustily do družného hovoru. Pak se, když se auto rozjelo, otočily k ní a blondýna - Rosalyn už věděla, že se jmenuje Bridget - se jí zeptala: "Ty jsi nová? Jak se jmenuješ?"

"Rosalyn," odpověděla Rosalyn způsobně a napřímila se.

"Já jsem Bridget a tohle je Alexandra Charlotte Claudia Joyce Naomi de Winter," představila je. Většina jmen druhé dívky Rosalyn prolétla hlavou jako auto na červenou.

"Těší mě, Alexandro Charlotte..." další jména už Rosalyn nevěděla.

"Stačí jen Winter," odpověděla oslovená. "Je to sice moje příjmení, ale všichni mi tak vždycky říkali."

"První lov, co?" prohodila Bridget.

"Jo," přisvědčila Rosalyn.

"Nervózní?"

"No... ano."

"Tak nebuď," poplácala ji Bridget po ruce. "My ti poradíme, jak ulovit nějakej pěknej lidskej sexy kousek. I když -" naklonila se k Rosalyn a zašeptala jí do ucha "- upíři jsou mnohem víc sexy. Třeba takovej Ivan, nemyslíš?"

Rosalyn zrudla. Winter promluvila: "Jo, jenže se kdysi zamiloval do člověka, což nemáme dovoleno. Ta holka se jmenovala Isabell, myslím."

"To jo," souhlasila Bridget. "To ale neznamená, že si s jídlem nemůžeme chvilku pohrát."

"Počkat, jak jsi to myslela, to s Ivanem a tou lidskou holkou?" zeptala se Rosalyn.

"Bylo to někdy před sedmnácti lety. Ta holka byla těhotná, a to dítě ani nebylo Ivanovo," ochotně začala vyprávět Winter. "Jednou jsem se s ní setkala. To bylo, když jí Izajáš sebral dítě a ona byla novorozená, jako teď ty," ukázala na Rosalyn. "No, a nikdo neví, kde je Isabell teď ani co se stalo s tím dítětem."

"Podle mě jsou oba mrtví," vmísila se do debaty Bridget. "Ta holka byla slabá, nemohla v našem světě přežít. No a to dítě je hádám taky mrtvý, Izajáš ho určitě zabil hned po narození. Co by taky dělal s miminem, že jo?"

"Kdo je Izajáš?" zeptala se Rosalyn.

"Náš šéf," dostalo se jí odpovědi od Winter. "Byli s Ivanem kamarádi, když byli ještě lidi, ale teď to vypadá, jako by se nenáviděli."

"Nenávidí se," skočila jí do řeči Bridget.

"Tomu nerozumím. Proč?" zeptala se Rosalyn.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Remi Remi | Web | 8. října 2016 v 23:37 | Reagovat

Ahoj ArioLisso (promiň, jestli špatně skloňuji), hned na začátek se omlouvám, že se nevyjádřím k článku, ale upírské povídky většinou nečtu.

Ptala jsi se, jak to, že u mě lidi komentují. Po pravdě na to sama moc neznám odpověď. Někdy, když si po sobě ty výmysly čtu, opravdu se těch komentujícím dobrodincům divím. Ale z části asi proto, že i já komentuji u nich. Dál si myslím, že prostě máme rádi stejné věci a tak se k nim navzájem vyjadřujeme. Do většiny článků taky vkládám větu typu "Prosím komentujte" nebo "Pokud jste dočetli až sem, zanechte komentář :)". Snad mou poslední radou, kterou mě kdysi dávno jedna blogerka učila je, abych na konec článku vložila nějakou otázku. Ať už se článku týká, nebo ne. Některé čtenáře prostě nenapadne (zvlášť ty, co sami blog nemají), že ti článek dal práci a že by bylo pěkné se vyjádřit a pochválit. Jiní zase neví, co by ti napsali a otázka na konci článku může dát "téma k diskuzi". Poslední dodatek je, že komentáře sice potěší a posunou tě dál, ale někdo prostě nekomentuje a nekomentuje...

Doufám, že jsem pomohla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama