Říše Temnot 9 - Witchlight - 2.kapitola

8. října 2016 v 13:45 | AriaLissa |  Říše Temnot 9 - Witchlight
Dostali by draka.

Keller bušilo srdce.

Nějak, někde, lidé z Říše temnot našli jednoho a probudili ho. A podplatili ho, aby se přidal na jejich stranu. Keller si ani nechtěla představit, jakou cenu by to možná mohlo mít. Keller ucítila v krku žluč a ztěžka polkla.


Draci byly nejstarší a nejsilnější kožoměnci, a také nejvíce zlí. Všichni usnuli před třiceti tisíci lety, tedy spíše přepli do režimu spánku díky čarodějnicím. Keller nevěděla přesně, jak to provedli, ale legendy říkaly, že proto, aby byl svět lepší.

A teď byl jeden z nich zpět.

Ale nemusí být ještě úplně vzhůru. Letmým pohledem viděla, že jeho tělo bylo ještě chladné, nevyzařovalo z něj moc tepla. Byl by pomalý, ne psychicky v pohotovosti.

Byla to životní šance.

Keller se rozhodla v okamžiku. Nebyl čas o tom přemýšlet - a to bez nutnosti. Obyvatelé Říše temnot chtěli zničit lidský svět. A byla tam spousta z nich, kteří to chtěli udělat, upíři, temné čarodějnice a vlkodlaci. Ale tohle byl úplně jiná liga. S drakem na jejich straně by tvorové Říše temnot snadno mohli rozdrtit kruh úsvitu a všechny ostatní mocné síly, co chtějí uchránit lidi od konce světa, který se blíží. To by nebyla žádná rivalita.

A co se týče té holčičky tam, čarodějného dítěte Iliany, mocné síly, která by měla pomoci zachránit lidstvo, plácla by chybu, kdyby neuposlechla draka.

To Keller nemohla dopustit.

Dokonce i když na to myslela, změnila se. Bylo zvláštní, udělat to na tak veřejném místě, před lidmi. Šlo to proti jejímu výcviku. Ale neměla čas se tím zabývat.

Byl to dobrý pocit. Vždycky byl. Příjemným bolestivým způsobem, jako pocit, když má být odstraněn těsný obvaz. Uvolnění.

Její tělo se měnilo. Na okamžik necítila nic - skoro neměla tělo. Byla tekutina, bytost čisté energie, ne svíce pevnou formou, než je plamen svíčky. Byla naprosto... Volná.

A pak ji zatahala ramena a změnila se ve více šlachovitá. Na místě prstů měla zatažęné dlouhé prodloužené drápy. Nohy měla pokroucené, klouby se měnily. A z citlivého místa na konci páteře, se vždy cítila nedokončená, když byla v lidské formě, jí vyrostlo něco flexibilního a pružného. Bylo to s ní svázáno divokou radostí.

Její kombinéza byla pryč. Důvod byl prostý: nosila pouze šaty vyrobené z vlasů dalších kožoměnců. Dokonce i její boty byly vyrobeny z kůže mrtvých měňavců.

Nyní byly nahrazeny její vlastní kožešinou, hustě černě sametovou s tmavšími černými rozetami. Cítila se kompletní a uvnitř celá.

Paže - nyní přední nohy - spadly na zem s měkkým, ale těžkým žuchnutím. Její tvář mravenčila citlivostí: za to mohly dlouhé, štíhlé vousy vyčnívající z tváře. Její uší bděle zaškubaly.

V hrudi jí vzrostlo skřehotavé zavrčení, snažící se proniknout ven. Držela to zpět - bylo to jednoduché a instinktivní. Panter byl od přírody nejlepší stalker na světě.

Příští věc, kterou udělala, byla také instinktivní. Odhadovala vzdálenost od sebe a černovlasého chlapce. Udělala krok dva dopředu, ramena nízko. A pak vyskočila.

Rychle. Vláčně. Tiše. Její tělo bylo v pohybu. Byl to vysoký, v mysli navržený skok tak, aby se oběti včas nemohlo dostat varování. Dopadla na chlapcova záda, s drápy jako břitva.

Čelistmi sevřela zadní stranu jeho krku. Byl to způsob, jakým panteři zabíjeli. Chlapec zařval vztekem a bolestí a popadl ji, když ho její váha srazila k zemi. Nebylo to k ničemu. Její drápy byly příliš hluboko v jeho těle, nemohl jí setřást, a její čelisti držely kosti a tiskly. Trochu krve, která jí vytekla do úst, automaticky ji vstřebala drsným, ostrým jazykem.

Další řev. Byla si matně vědoma toho, že upíři na ni útočí a snaží se ji odtrhnout pryč, a že strážci křičeli. Ona to všechno ignorovala. Na ničem nezáleželo, než na životě pod jejími drápy.

Zaslechla náhlé dunění z těla pod ní. Bylo slabší než cokoliv, co mohly lidské uši zaslechnout, ale Keller tento zvuk připadal děsivě hlasitý.

Pak svět vybuchl v agónii.

Drak ji chytil za srst těsně nad pravým ramenem. Proudila do ní temná energie, spalovala ji. Byla to ta samá černá magie, která byla použita proti Winnie, ale teď to byl přímý kontakt.

Bolest byla opatření, zvedal se jí žaludek. Každý nerv v Kelleřině těle byl jako v ohni a její ramena zachvacoval požár. Její svaly se nedobrovolně zmítaly a ústy se jí šířila kovová pachuť, ale to ji nepustilo. Nasupeně se držela, nechala proudit vlny energie skrze ni, snažící se oddělit svou mysl od bolesti.

Co bylo děsivé, nebyla ta moc, ale smysly dračí mysli. Pod ní Keller cítila strašný chlad. Jádro bezduché nenávisti a zla, které se zdálo, že sahá do mlh času. Tenhle tvor byl starý. A i když Keller nedokázala říct, co chtěl v současnosti dělat, věděla, na co byl zaměřený právě teď.

Zabít ji. To bylo vše, na čem mu teď záleželo.

A samozřejmě že se chystá uspět. Keller to věděla hned od začátku.

Ale ne dříve, než tě zabiju, pomyslela si.

Musela si pospíšit, myslím. Téměř jistě i jiní lidé Říše temnot v obchoďáku. Tihle chlapi si mohli zavolat posily, a pravděpodobně je zavolali.

Nemůžeš mě... pustit, pomyslela si.

Bojovala, aby zavřela čelisti. Byl mnohem těžší než normální člověk. Čelisti pantera by mohly rozdrtit lebku mladého buvola. A právě teď, slyšela křupání svalů, ale stále to nemohla dokončit.

Vydrž... Vydrž...

Taková bolest... Oslepující...

Ztrácela vědomí.

Pro Winnie, pomyslela si.

Naplnila jí náhlá síla. Na bolesti už nezáleželo. Pohodila hlavou ve snaze zlomit mu vaz, kroutila tam a zpět.

Tělo pod ní se násilně zmítalo. Cítila, jak pomalu klouže, byl oslabený, to znamenalo, že smrt byl blízko. Keller pocítila nával divoké radosti.

A pak si uvědomila něco jiného. Někdo jí sebral draka. Ne způsobem, jaký gangsteři měli. Tento člověk to udělal šikovně - dotkl se tlakových bodů, dokonce dostal prsty do tlamy, pod krátké zuby mezi smrtící špičáky.

Ne! Pomyslela si Keller. Z jejího panteřího hrdla vyšlo krátké, dušené vrčení. Mrskala se na zadních nohou a snažila se vytrhnout vnitřnosti dané osoby ven.

Afo. Ten hlas nepřišel zvenčí. Bylo to v její mysli. Chlapecký hlas. Nebál se, navzdory skutečnosti skutečnosti, že teď slabě škrábala, stále se snažící změnit jeho žaludek na špagety. Byly to obavy a úzkost, ale nebál se. Prosím - pusť.

Dokonce i když to říkal, více tlačil na tlakové body. Keller byla slabá. Najednou viděla hvězdy. Cítila, jak ztrácí draka.

A pak sebou prudce škubla dozadu a padala. Sto deset liber černého pantera přistál na toho, kdo ji uvolnil.

Panebože...

Viděla rozmazaně, a cítila se, jako by byla z gumy. Sotva měla dost sil, aby se podívala směrem k chlapci, který ji odtáhl.

Kdo to byl? Kdo?

Její oči se setkaly s jedněmi zeleno-zlatými.

Téměř jako oči leoparda. To Keller zarazilo. Ale jinak vypadal jinak. Tmavě zlaté vlasy přes poměrně bledé a napjaté tváře s dokonale vytvarovanými funkcemi. Člověk, samozřejmě. A zdálo se, že ty oči, které se zdály být planoucí starostí a intenzitou spíše než zvířecí divokostí.

Ne mnoho lidí se mohlo podívat na rozzlobeného pantera takhle.

Znovu uslyšela jeho mentální hlas. Jsi v pořádku?

A pak, jen na okamžik, se to stalo. Bylo to, jako kdyby byla propíchnuta nějaká bariéra. Keller cítila nejen hlas, ale starost, uvnitř její hlavy. Cítila... jeho.

Jeho jméno... Galen. Je narozený pro velitelství, pomyslela si. Chápe zvířata.

Další kožoměnec?

Ale nemohu cítit, v jaké zvíře se promění. A není tu vůbec žádná krev...

Nechápala to a její panterský mozek nebyl v náladě zkoušet to. Byla tady a teď a vše, co chtěla, bylo dokončit to, co začala.

Odtrhla oči od Galena a podívala se na draka.

Ano, byl ještě naživu, ale těžce zraněný. Keller uniklo zavrčení. Upíří gangsteři byli ještě naživu, až příliš. Jeden zvedl zraněného draka a táhl ho pryč.

"Pojď!" křikl zpanikařeným hlasem. "Předtím než tahle kočka -"

"Ale ta holka!" řekl druhý upír. "Nemáme tu holku!" Rozhlédl se kolem sebe. Diana stála jako porcelánová figurka, stejně bledá a půvabná, jako kterákoliv z nich. Měla obě ruce na krku a vypadala, že je v šoku.

Druhý upír vyrazil směřem k ní.

Afo, pomyslela si Keller. Ale nemohla se pohnout. Mohla jen ležet a bezmocně se dívat planoucíma očima.

"Ne!" řekl hlas vedle ní nahlas. Galen vyskočil. Dostal se mezi upíra a Dianu.

Upír se zašklebil, už se jeho zuby blýskly. "Nemusíš vypadat, jakože se mnou bojuješ, fešáku."

To není pravda, pomyslela si Keller. Galen nebyl fešák - byl krásný. Se zlatými vlasy vypadal jako princ z pohádky. Poměrně mladý a nezkušený princ. Stál na zemi s ponurým a odhodlaným výrazem.

"Nech ji na pokoji," řekl pevně.

Kdo to sakra je? pomyslela si Keller.

Iliana, bledá a se široce otvřenýma očima se na něj také podívala. A potom Keller uviděla její... Ji. Její rysy změkly, rty se pootevřely. Zdálo se jí, že se chvěje světlem. Stahovala se pryč od upíra, ale její tělo se trošku uvolnilo.

Určitě vypadal spíš jako mistr obránce než Keller. Byl čistý, až na jednu věc.

Keller měla srst slepenou svou vlastní krví a také drakovou. Nemohla víc než zavrčet vztekem a zoufalstvím, se zuby v na červeno obarvené tlamě.

Škoda, že měl být poražen.

Nebyl to bojovník. Keller viděla vnitřek jeho mysli a věděla, že neměl tygří instinkt.

Upír se ho chystal zmasakrovat.

Vyrazil kupředu.

A najednou se ozval hlas: "Ani hnout."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama