Povídka Rosalyn - Kapitola 1

6. října 2016 v 21:45 | AriaLissa |  Rosalyn
První kapitola nové upíří povídky, na které jsem začala pracovat včera.


Rosalyn zamyšleně kráčela po ulici, nevšímala si svého okolí, nedávala pozor na cestu. Před pár dny se totiž dozvěděla, že je adoptovaná. Podvědomě ji to nepřekvapilo, něco už dávno tušila. Kdybyste srovnali Rosalyn a její matku, zjistili byste, že nemají nic společného.

Rosalyn je menší postavy, má tmavě hnědé kudrnaté vlasy do půli zad, miluje knihy a povahou je spíše samotářka, většinu času tráví sama zavřená v pokoji a nemá odvahu mluvit před lidmi, zato její matka je krátkovlasá blondýna, ráda sportuje, k čemuž Rosalyn nikdy netíhla, je velice společenská - někdy až moc, a dokonce i před svým manželem balí cizí chlapy. Rosalyn si čím dál častěji říkala, proč jsou vlastně ještě spolu.

Zrovna procházela kolem opuštěné uličky a v uších jí zněla píseň New World Coming, když zaslechla zašramocení. To ji vyrušilo ze zamyšlení. Zastavila a zamžourala do uličky. Najednou se ozval zvuk, jako by padala popelnice, a pak táhlé, kvílivé, strašidelné mňoukání kočky. Vřískala tak, jako by ji vraždili.

Protože se stmívalo, Rosalyn dostala strach. Vybavila se jí matčina věta, že nemá večer chodit samotná po ulicích. No a teď to má. Uklidni se, napomenula se. Uklidni se a prostě jdi dál.

Udělala první krok. Nic se nestalo. Druhý - pod podrážkami jí zaskřípaly střepy rozbité láhve. Třetí - slyšela někoho vydechnout a ona to rozhodně nebyla. Čtvrtý - získala nepříjemný pocit, že ať je v té uličce cokoliv, zaměřilo se to na ni. Pátý - začala se bát. Šestý - všimla si stínu, který se prohnal okolo ní a pak ji nějaká síla odhodila na zeď. A bolelo to. Sjela po zádech dolů a schoulila se na zemi.

Rosalyn si matně uvědomovala, že nemá kabelku a celé tělo ji bolí. V ústech cítila pachuť svojí krve. Odvážila se zvednout oči. Pohlédla do tváře zahalenému stínu - tedy na místo, kde tipovala jeho tvář. Měl přes sebe kápi, takže jsem ho neviděla a nemohla jsem ani odhadnout, jestli je to muž, nebo žena.

Něco mokrého a nechutně slizkého jí skáplo na obličej přímo mezi oči na kořen nosu. Jednou, podruhé, potřetí. Rosalyn získala pocit, že tam, kde odhadovala obličej, zahlédla tesáky. Až moc se dívám na horory, pomyslela si zpanikařeně. Byla to její poslední myšlenka, než se jí podivné stvoření zahryzlo do krku.

†††††

To, co Rosalyn probudilo, nebyl budík, ani zima, protože zapomněla zavřít okno, ale hlad a škrábání v krku. Otevřela oči, a zjistila, že je ve stroze zařízeném šedě vymalovaném pokoji vypadajícím jako vězeňská cela. Působil tak jednak proto, že byl šedý a také proto, že na okně byly mříže.

Rosalyn se pomalu posadila na posteli, a rozhlédla se pozorněji. Její postel měla šedé povlečení, a vedle postele na dřevěném nočním stolku světle hnědé barvy stála vysoká sklenice s vodou. Vrhla se po ní a několika hlty ji vypila. Třískla s ní zpět na stůl.

Voda jí vůbec nepomohla, ba naopak. Zdálo se jí, že je to ještě horší. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel blonďatý kluk, mohl být starší tak o dva nebo tři roky než ona. Nesl v ruce další skleničku, tentokrát s červenou tekutinou, která byla divně cítit. Rosalyn nikdy nic takového necítila. Přišlo jí to lákavé a zároveň odporné.

"Á, princezna se nám probrala," ušklíbl se a podal jí sklenici se slovy: "Na, vypij to." Rosalyn se na sklenici váhavě podívala, ale pak po ní chňapla. Přičichla si k tekutině, a pak jí vypila ještě rychleji než tu první.

"Co to bylo?" zeptala se ho. Kluk pokrčil rameny a usmál se. Rosalyn zahlédla jeho tesáky. Přejela si jazykem po svých zubech. Strnula. Taky měla tesáky. "Co to doprdele..."

"Tak, konečně sis všimla," poznamenal sarkasticky.

"Co... Ale jak..."

"Jak je to možný?" vyslovil její otázku. Rosalyn přikývla. "No, celkem jednoduše," dal se do vysvětlování, "byla jsi vybrána, aby ses stala jednou z nás."

"Jednou z vás?"

"Bože, ty jseš ale tupá," povzdechl si. V jeho ruce se objevilo zrcadlo - Rosalyn si nevšimla, že by ho přinesl - a přisrčil jí ho přímo před obličej. Rosalyn se odtáhla. On jí zrcadlo vrazil do ruky a nařídil jí: "Podívej se."

Rosalyn ho poslechla a podívala se. Málem se nepoznala. Měla hodně světlou pleť, skoro bílou. Vlasy jí ztmavly, teď v záblescích přecházely do černé barvy. Oči také změnily barvu, byly červené. Rosalyn se rozbušilo srdce. Vycenila zuby a uviděla své tesáky.

Blonďákovi zazvonil telefon. "Sorry, vzhlížej se, já si to vezmu." Vyšel z místnosti a práskl za sebou dveřmi. Rosalyn dál šokovaně zírala do zrcadla, takže to ani nepostřehla. Najednou se jí obrátil žaludek. Všimla si jedněch menších dvěří vlevo od ní. Rozrazila je a vrhla se k záchodové míse. Prskala a kašlala. Když skončila a otřela si pusu kouskem toaletního papíru, zděsila se ještě více, neboť zjistila, že zvracela krev.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 11. října 2016 v 22:36 | Reagovat

Hrozně se mi líbila pasáž, kde se odpočítávaly kroky. Byla krásně tajemná a napínavá. Dobrý prvek. :)

Upřímně u scény se zrcadlem jsem doufala, že se v něm neuvidí :D někteří upíři to tak mají ... prý :D

Ale i tak je to dobrý, píšeš moc dobře.

2 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 12. října 2016 v 7:03 | Reagovat

[1]: Budu psát ještě jiný upíří povídky, takže nějaké zrcadlové scény se určitě dočkáš. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama