10.kapitola - If I Should Die - část 2

9. listopadu 2016 v 18:59 | AriaLissa |  If I Should Die
"Celou noc jsme pročesávali Paříž a hledali Violette a její lidi. Neměli jsme štěstí," řekl a neobtěžoval se na mě podívat.

"Skoro jako by úplně zmizela. Jules je stále pryč i se Charlotte, Geneviève a ostatními pařížskými revenanty."

"Kromě tebe a Arthura," podotkla jsem.

"A Francka, létacího," ukázal do vzduchu nad námi. "Ano, tři z nás byli vybráni, aby vás sledovali a chránili La Maison proti jakémukoli ,překvapivému útoku.'" Při posledních dvou slovech naznačil uvozovky, samozřejmě naštvaný, protže není v akci.


"Dobře, až dostaneme Georgii do La Maison, můžu jít s tebou bojovat. Jsem si jistá, že se vší tou bezpečností, co máte, zvládne Arthur pevnost pohlídat."

Ambrose váhal. "Jo, můžeš se jít zeptat Gasparda," odpověděl, myslíc si, že je to špatný nápad.

"Takže Gaspard není venku s pátracími týmy?" zeptala jsem se.

"Ne. On a JB zpovídají Bizarňáka," odpověděl. "Snaží se najít způsob, jak odpoutat Vincenta od Violette a tahají z něj jeho tajemství."

Takže je napadlo to samé co mě: Bran by mohl vědět něco, co by mohlo pomoci Vincentovi. Trošku ve mě vzrostla naděje. Připadal jsem si, jako bych zbytek cesty do La Maison běžela, ale Arthur a Ambrose se chovali, jako by měli všechem čas na světě.

Neušli jsme ani dva bloky, když se Arthur náhle zastavil a ohlédl se. "Numa," řekl. "Franck tvrdí, že dva byli naproti domu Mercierových, v parku. Nevšiml si jich, dokud nás nezačali sledovat."

"Neohlížej se," řekl Ambrose, zrovna, když jsem to udělala. Dvojice mladých chlapů v mikinách, úplně normálních, kromě jejich bezbarvé numa aury šermířů, zatáčeli ven z parku a na Rue du Bac, a ani se nesnažili zakrýt, že nás sledují, i když se neochvějně setkali s mým pohledem.

"Útěk nebo boj?" zeptal se Ambrose Arthura, široce se usmívajíc pohladil koženou pochvu zavěšenou u pasu pod jeho dlouhým kabátem.

Starší žena opřená o muže v uniformě domácího pečovatele pomalu kulhala kolem nás směrem k numa. Arthur pozvedl obočí. "S lidskými svědky? Opravdu se na tu otázku nemusíš ptát," odpověděl. "Můžeme jít ryhleji a vyhnout se konfrontaci, nebo počkáme a zjistíme, co chtějí."

Arthur a Ambrose se stáhli dohromady, vytvořili ochrannou zeď u mě a Georgie. Stejně rychle se numa obrátili a přešli ulici do malé postranní uličky, jako by nás nikdy neviděli. Ale dříve, než zmizeli z dohledu, se jeden z nich otočil, uculil se a pozdravil nás.

"Oh-kaaay," protáhl Ambrose s vyceněnými zuby a zmateně se díval za numa.

"To bylo varování," řekl Arthur. "Jen chtěli, abychom věděli, že tam jsou. pojďme." Znovu natáhl ruku, a tentokrát se Georgia chytila. Ambrose dal ochranitelsky ruku kolem mých ramen a co nejrychleji jsme spěchali k La Maison.

U předních vchodových dveří jsme se setkali s Gaspardem. "Franck přišel dříve a informoval nás," řekl a pustil nás dovnitř. "Kdo ví, jakou hru ti numa hráli? Nemáme nic - žádné slovo - od jejich vůdce."

Šli jsme do přední chodby a Ambrose číhal hned za dveřmi, se skříženýma rukama a zamračeným výrazem v obličeji, ukazujíc jeho nelibost nad vyloučením z akce. Věděla jsem co cítí: cítila jsem se stejně.

"Gasparde," řekla jsem a vzala staršího nemrtvého stranou. "Už jste dostali něco z Brana, co by pomohlo Vincentovi?"

"Bohužel ne, Kate. Neskončili jsme, ale diskuse probíhá."

Cítila jsem, jak moje malá bublina naděje praskla a zchřadla. Ale nebyl to žádný pokus na zkoušku. "Já vím, že jste slíbil prarodičům, že nás budete chránit," pokračovala jsem. "Ale myslím, že nejlepší způsob, jak to udělat, je nechat nás jít s Ambrosem bojovat. Dva lidi by v hledání mohli pomoci."

Gaspard začal vrtět hlavou, ale pokračovala jsem. "Víte, že se teď můžu bránit. Obléknu se a slibuju, zůstanu mimo akci, pokud to půjde."

"Pokud jde Kate, tak já taky. Jsem si jistá, že umím bojovat stejně dobře jako ona," vypískla Georgia.

Ambrose na ni zíral vykulenýma očima a pak se začal smát tak, až si musel otírat slzy.

Sestře zčervenal krk a poté obličej. "Cože?" vykřikla.

"Omlouvám se, ale to je asi ta nejzábavnější věc, co jsem kdy slyšel," zalapal po dechu a poklepal Georgii po rameni. "Ty... Bojovat? Holka, ty mě rozesmíváš."

"Ve skutečnosti jsem se chtěla zeptat Gasparda, jestli by mě nezačal trénovat," řekla tvrdohlavě a založila si ruce na prsou.
Ambrose dostal další záchvat smíchu. Vidět, jak šílenou udělal mou sestru, zakryl si ústa a odvrátil se.

"Bude mi ctí vás trénovat, má drahá," odpověděl Gaspard. "Ale dnes ne. Musím zařídit důležitější věci, a Kate musí jít se mnou." Podíval se na mě a pozvedl obočí. "Bran se po vás ptá, drahá. Už je mu lépe a zdá se, že jste pro něj útěchou. Vzhledem k tomu, že jste znala jeho matku, jste pro něj jako živé pouto s ní."

Arthur promluvil: "Pokud by Georgia chtěla mistra pro její první hodinu, rád jí dám školení o boji."

"Velmi dobrý nápad," odpověděl Gaspard, otočil se a vykročil ke knihovně. Následovala jsem ho, ale zastavila jsem se, když jsem slyšela Ambrose žvanit: "To je něco, co musíš vidět." Zatleskal Georgii, chytil jí za ramena a laškovně jí zatřásl. "Nevadí, když půjdu s tebou?"

"Bylo to všechno rozhodnuto bez mého souhlasu?" řekla Georgia mrazivě. "Požádala jsem o Gasparda. On je mistr boje."

Arthurovi se zatřpytily oči, a poklekl na jedno koleno před Georgii, vzal její ruce do svých. "Ma chère mademoiselle, mohu mít upřímnou radost, že jsem tu, abych vás uvedl do umění boje? Bral bych to jako největší čest."

Pohlédla na místo, kde jsem stála, zvedla obočí, jako by se chtěla zeptat na můj názor. Pokrčila jsem rameny, potlačujíc smích.

Znovu se podívala na starověkého nemrtvého klečícího před ní, nejistě na Arthura chvíli zírala a pak se usmála: "No, kecy. Když je to tak, jak bych mohla odmítnout?" Zvedla ho z kleku a zlehka mu položila ruku na jeho paži.

"Člověče, ty máš ale pohyby!" zamumlal Ambrose Arthurovi, když je následoval chodbou směrem ke zbrojnici.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 10. listopadu 2016 v 22:29 | Reagovat

Díky moc za další kapitolku :-)  :-)

2 Síma Síma | 13. listopadu 2016 v 23:31 | Reagovat

Ahoj, děkuji a nemohu se dočkat další kapitoly :-)

3 Petra Petra | 17. listopadu 2016 v 21:36 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama