10.kapitola - If I Should Die - část 1

9. listopadu 2016 v 7:40 | AriaLissa |  If I Should Die
Druhý den jsem se probudila s myšlenkami. Vincent je druhý den nehmotným duchem a my jsme nebyli nijak blíže, abychom ho osvobodili od Violette.

Fuj. Violette. Už jen z jejího jména mi bylo špatně, slovo značící drobný, jemný fialový květ. Změnili bychom pár písmen a měli bychom ,violent - násilí' , ,violate - porušovat.' Vzplála ve mě touha po pomstě. Chtěla jsem jí ublížit. Oplatit jí zradu a vraždu, co napáchala na bardia a mě.


Spolkla jsem knedlík hořkosti a žluči. Za celý můj život jsem nikdy nikoho tak nenáviděla. Dobře, nenáviděla jsem vraha mých rodičů - opilého řidiče - ale byl to abstraktní člověk, kterého jsem nikdy nepotkala. Teď měla nenávist tvář. Jméno. Cítila jsem její jed ve svých žilách.

Je to vlastně dobrý pocit. Protože když jsem se zaměřila na pomstu, zapomněla jsem na moje zoufalství. Děsivě prázdná a smutná jsem se už cítila - s vědomím, že se mě už nikdy Vincent nedotkne na mé tváři, ústech, nikdy neuslyší jeho tichý hlas volající mé jméno - cítila jsem takový odpor vůči člověku, který mu to udělal.

Přestaň, napomenula jsem se. V mé nenávisti bych nedělala nic pro Vincenta, jen pro sebe. A i když Violette zaplatí, já budu stále žít se svou ztrátou. Musím nad svým hněvem více přemýšlet.

Včera v Jeanniném pokoji jsem byla odhodlaná najít řešení. Muselo být něco, co jsem mohla udělat. Nějaké tajemství, kterým bych Vincentovi mohla pomoci, osvobodit ho. Možná ho dokonce přivést zpátky. V mých myšlenkách závodily možnosti. Mohla by pro něj existovat naděje. Pro nás!

Ale tak rychle, jak mě to napadlo, je přijít - s mými smysly, kontrolovat se a vytrhnout svůj optimismus z reality. Revenanti mohli regenerovat zraněné nebo poškozené části těla, ale ne celé tělo. A pokud by existoval nějaký způsob, jak to udělat, Vincentovi spříznění už by o tom věděli.

Možná ne, řekla jsem si. Bran možná ví něco, co bardia ne. Přinejmenším možná něco otom, jak odpoutat Vincenta od Violette. Budu se snažit. Po tomto usnesení sama se sebou jsem vylezla z postele a oblékla se, a když jsem se podívala na svůj telefon a viděla textovku od Julesa, byla jsem připravená.

Opět ti posílám zprávu o aktuální situaci. Bohužel aktuální situace je, že není nic nového. JB si myslí, že nejlepší bude, když ty i Georgia strávíte den u nás. Já jdu na lov za Vincentem. Váš doprovod čeká dole.

Zaťukala jsem na Georgiiny dveře. "Entrez," zvolala. K mému překvapení byla moje sestra vzhůru, oblečená a kompletně namalovaná. Hrozný otok na tváři byl méně vidět, a díky práci, kterou udělala s korektorem, bylo vidět jen pár strakatých žlutých značek podél její tváře a čelisti.

Kývla jsem na hodiny. "Osm hodin dopoledne, sobota. Jakýkoliv jiný den bych si myslela, že jsi právě přišla domů z divokého večírku. Ale vzhledem k tomu, že jsem tě včera večer viděla v pyžamu..."

"Půjdeme do La Morgue, že?" zeptala se. Dívala se do zrcadla v jejím šatníku, nastříkala si na prsty nějakou pěnu a prohrábla si vlasy.

"La Morgue?" zeptala jsem se.

"Mám na mysli La Maison, samozřejmě," řekla s ironickým úsměvem a mlaskla jazykem. "Všichni ti nemrtví lidi, víš."

Zavrtěla jsem zmateně hlavou. "Ano, ve skutečnosti. Jules psal, že Jean-Baptiste myslí, že bychom tam měly strávit celý den."

"Hmm. Došlo mi, že jo," použila naposledy tvářenku a obrátila se ke mně. "Tak... Jdeme?"

Babička čekala v kuchyni. Zvedla obočí, když si všimla, že už jsme úplně oblečené. "Beru to, že jste slyšeli o dnešním pozvání do La Maison, jak to nazýváte." Stiskla tlačítko na kávovaru, nalila si šálek a posadila se.

"Váš děděček brzy odešel do galerie a pan Grimod právě volal. Oba jsme se dohodli, že bude lepší, když strávíte den pod ochranou jeho domu - zatímco Violette je v Paříži, samozřejmě," řekla.

Její hlas byl klidný, ale svírala šálek na espresso pevně, až jsem se divila, že rukojeť nepraskne. Věděla, že dělá správnou věc, ale to neznamená, že se jí to líbilo. Objala jsem ji a nalila si sklenici grapefruitové šťávy, zatímco Georgia vypila černou kávu. "Můžeme si to vzít s sebou?" zeptala jsem se a zvedla croissant.

"Samozřejmě. Doprovodím vás dolů," řekla babička, vstala, uhladila si sukni a svižně nás hnala ke dveřím.

"Zvládneš to tu sama?" zeptala jsem se. Její přehnaný klid mě děsil.

"Pan Grimod mě pozval také, ale raději bych tu zůstala a pracovala, spíše než sedět celý den v cizím domě. Slíbil, že nechá sledovat náš dům, stejně jako dědovu galerii. Takže se o nás nemusíte bát," řekla.

Před našimi dveřmi čekali Ambrose a Arthur. "Bonjour, madame Mercier," pozdravili a ona se na ně vlídně usmála. "Slušní chlapci," řekla uznale a stála u dveří tak dlouho, dokud jsme nezahnuli za roh a neztratili ji z očí.

Arthur nabídl Georgii rámě, ale ta předstírala, že si toho nevšimla, ukazujíc na filmový plakát na trafice a povídajíc si s ním o nejnovějších hollywoodských trhácích. Ambrose se zasmál a mrkl na mě. "Tvoje sestra toho ubohého chlapa zblázní." Zakousl se do rohlíku, co mu Georgia dala, a zhltl ho hned napoprvé jednu polovinu.

"Jo, to je její silná stránka," poznamenala jsem suše. "Tak novinky. Jules mi dal vědět, že nejsou žádné novinky, ale dej mi nějaké podrobnosti o ne-novinkách." Okusovala jsem konec svého croissantu a olízla jsem si drobky z mých rtů.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama