Cesta do Vídně s kretény - část 2

22. prosince 2016 v 11:16 | AriaLissa |  Můj život
Dorazili jsme do Vídně a vylezli jsme z autobusu. Konečně čerstvý vzduch! Dlouhý cesty autobusem mi nikdy nedělaly dobře. Ještě než jsme vystoupili, učitelé nás seznamovali s programem a rozdali nám mapky, které ale podle mě nikdo nevyužil, protože jsme většinou chodili všichni společně.


Chvíli jsme si prohlíželi město a všichni fotili. Byla mi zima, měla jsem pocit, že mi snad umrznou prsty, ani rukavice mi nepomohli. První rozchod jsme měli v jakési ulici s obchodama. Šli jsme se s Adri do jednoho podívat. Měli toho tam hodně, ale taky to dost stálo.

Venku jsme pak prozkoumávaly stánky, kde prodávali ozdoby, sošky a jídlo. Do cesty se nám ustavičně pletli holubi, kteří se rvali o drobečky. Přišla jsem na to, že jsem blbbě zacházela s foťákem, protože se mi ani jedna z fotek neuložila, takže jsem všechno začala fotit znovu. Pak jsem si všimla, že v jednou stánku prodávají polévku v chlebu, a samozřejmě jsem ji chtěla zkusit.

Takže jsme si ji koupily. Ten chleba se drobil, a jakmile si jich všimli, sesypali se na ně holubi. Odháněly jsme je, abychom se mohly v klidu najíst, protože to mělo být jediné teplé jídlo za celý den, co ve Vídni budeme. Pak jsme se zase sešly s naším zájezdem (z naší třídy jsme tam byly jen dvě). Chvíli jsme si zase všichni společně prohlíželi město a všichni zase fotili - já také, protože jsem už konečně přišla na to, jak ten malej krám funguje. Až dostanu těch pár fotek, které jsem stihla vyfotit, do počítače, dám je sem na blog.

Pak jsme šly ještě na jedny trhy, kde bylo mnohem více stánků. Očumovaly jsme, co tam mají, a hodnotily, že je všechno drahé. Kamarádka si koupila čaj (zelený, že jo?). Pak jsme se ještě jednou šly podívat na stánky a já jsem v jenom uviděla takovou želvičku, která se mi zalíbila. Hnědou, s oranžovožlutým krunýřem. Neodolala jsem a chtěla si ji koupit. Měli tam i ještěrky a žabičky, ale želva byla nejhezčí. Adri tam pak našla ještě jednu želvu, stejnou jako jsem si chtěla koupit já, ale ta její byla celá modrá.

Zaplatila ji a šla na mě počkat kousek dál. Jen co odešla, přišla ke mně nějaká ženská se skoro uschlou kytkou, vrazila mi ji do ruky a chtěla po mně peníze. Když jsem něco zabrblala česky, urazila se a odešla obtěžovat někoho jiného, bohužel Adri. Ta tu kytku pak vyhodila. Ještě než jsme z trhů odešli, ty ženský nás obtěžovaly nejméně třikrát. Všimly jsme si, že i jiní lidé z našeho zájezdu drží polouschlé růže.

To už jsme konečně odcházeli na autobus. Dostali jsme ještě na pár minut rozchod, a pak už jsme konečně odjeli. Pustila jsem si do sluchátek hudbu a začala podřimovat. Čekala nás další otravně dlouhá cesta autobusem, něco kolem tří hodin. Chvíli jsme si s Adri povídaly (podotýkám, že to byl velice inteligentní rozhovor). Ani nevím, jak nebo kdy, ale naše řeč se stočila k rybám, konkrétně k sumcům. Jednomu sumci jsme daly jméno Martin a opět začaly vymýšlet blbosti, jako například Rybí povídky, a že má ten sumec babičku Eugenii. Páč já jsem na blbosti expert, podařilo se nám rozvinout pár opravdu šílených příběhů sumce Martina.

Když už jsme dorazili do našeho města, Adri zavolal její otec, a hned potom, co hovor ukončila, zavolala mě moje matka. Ani ne za deset minut už jsme konečně vystupovaly a hurá domů, kde čeká teplá večeře. Jako obvykle jsem ponocovala do jedenácti.

Následující den jsem byla ve škole sama, protože Adri ve Vídni nastydla a necítila se dobře. Následující den jsem jako obvykle nemohla najít klíčky od šatny, a nakonec jsem měla jen sedm minut na cestu do školy. S menším zpožděním jsem se doplazila do učebny - v 7:52, vyučování nám začíná v 7:50. Měla jsem stěstí, že učitelka tam ještě nebyla. Dorazila asi půl minuty po mně a pak se zeptala, jaký to bylo ve Vídni, a konstatovala, že Adri tam asi nastydla, když není ve škole. Jako vzorná studentka jsem jí všechno odkývala a odpověděla podle pravdy.

Nechtělo se mi na oběd, tak jsem šla rovnou domů. Zrovna jsem procházela kolem hlavní budovy (my knihovníci máme vlastní malou budovu na konci areálu), když mě naše třídní zastavila a řekla mi, že kvůli potížím s potrubím se ruší zítřejší (dnes už dnešní) výuka, a zeptala se mě, jestli bych to nemohla vyřídit ostatním.




Toť stručný popis našeho zájezdu do Vídně.
Máme o den delší prázdniny! :-D
Jééééééééééj!

Další kapitola If I Should Die bude na Štědrý den dopoledne. Když se u ní objeví alespoň jeden či dva komentáře, můžu v ten samý den zveřejnit ještě jednu jako dárek ode mě pro vás :-D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 3. ledna 2017 v 1:36 | Reagovat

Vídeň mám v plánu až bude teplo ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama