4.kapitola - Die For Her

1. ledna 2017 v 17:12 | AriaLissa |  Die For Her
Ach, Marais. Moje oblíbená čtvrť v Paří-ži. Stopy historie v rámci dvou okrsků zachycují vše od zbytků římského opevnění až po ultra-moderní galerii umění. Pokaždé, když někdo navrhne procházku po Marais, vědí, že jsem pro.



Takže když se létací Ambrose zmínil ,že hlídkují u řeky na rue Saint-Denis, chopil jsem se šance. Je snadné mluvit s Vincentem při společné procházce, protože on ještě stále sní o setkání s americkou dívkou před dvěma dny. Vím to, protože když na ni myslí, vyloupne se mu na tváři ten hloupý široký úsměv, přesně takový, jaký má teď.

Začali jsme v mé galerii, kde jsem ukazo-val Vincentovi a Ambrosovi některé nové figurální kresby, na kterých pracuji a pak jsme cik cak kličkovali přes Rue des Rosiers, židovskou čtvrť, až na Rue Vieille du Temple kolem všech trendových obchodů, restaurací a barů, kolem Rue des Francs-Bourgeois se svými krásnými panskými sídly ze šestnác-tého století, to vše přerušováno řadami mód-ních a kosmetických obchodů.

Vydali jsme se na sever k některým stinnějším sousedstvím, konkrétně Saint-De-nis, kde se naši nepřátelé zapojují do prosti-tuce a striptýzových podniků. A jen jsme pro-šli kolem Picassova muzea, Vincent řekl: "Promiň, to mě nezajímá."
"Co chce Ambrose?" zeptal jsem se.

Zrovna jsem naznačil Vinovi, že si skočí-me muzea na malou lekci kubismu, řekl.

Normálně bych šel. Viděl jsem každý obraz milionkrát. Viděl jsem několik z nich ještě předtím, než byla jejich barva suchá, protože Pablovo studio bylo na konci ulice, kde jsem ho měl i já - Bateau-Lavoir. Ale přemýšlel jsem o lineární kvalitě jeho portrétu - portrétu z poslední doby - který má děsivou podobnost s jednou z mých vlastních prací z téhož roku. A popravdě řečeno, nevadilo by mi prohlédnout si ji zblízka.

Během několika minut jsme uvnitř muzea před jednou z Pablových analytických kubis-tických obrazů - kavárna-stůl-s-novinami-a- -láhev v zátiší. "pro mě to je jen jeden velký nepořádek," řekl Ambrose.

"Ne, podívej, jak bere každou věc - novi-ny, láhev, sklenici -" ukázal jsem na každou věc jednotlivě "- srovná je, a pak je trojroz-měrné přeskupí na plátno. Je to geniální, opravdu, ale vlastně to nebyl jeho nápad. Byl Braqueův. A ti dva se dostali do této soutěže jak-můžeme-dostat-kubistiku? dokud nemáte stěží rozeznatelné třísky objektů. Ale věděl Pablo, že dává Georgesovi nápad pro prvo-řadou myšlenku? Samozřejmě, že ne. Protože to byl narcistický megalomaniak."

"Nedívej se," řekl Vincent.

"Co tím myslíš - nedívej se? Čím více se budeš dívat, uvidíš, že mám pravdu a -"

"Ne, nedívej se dozadu," řekl.

Samozřejmě jsem to hned udělal. A byla tam ona: ne-docela Smutná dívka seděla na pohovce před jedním z Pablových abstraktů. Nemohl jsem tomu uvěřit.

Ne, vlastně mohl. "To je neuvěřitelné, Ambrosi," zamumlal jsem, "zrovna když na-vrhneš lekci kubismu, Vincentova posedlost je právě tady v Picassově muzeu. Pěkný."

Uslyšel jsem Ambrosův smích, a věděl jsem, že celou věc předvídal. "To není nápomocné," zavrčel jsem. "Působí to bolest."

Vincent nevypadá, že si to myslí, odpověděl.

Obrátil jsem se k Vincentovi. "Varuju tě, nechoď za ní. To je ta poslední věc, kterou potřebuješ. Máš ji příliš v sobě, aby to bylo na jednu noc, a mít za přítelkyni smrtelnici je ta nejhorší věc ze všech, kterou bys mohl udělat. Předstírej, že ji nevidíš a projdeme okolo. Podívej, stejně se sem nedívá. Ani tě neuvidí."

Vincent tam stál, jako by byl zhypnoti-zovaný nebo něco.

"Odejdu za pět vteřin, Vinci, a ty půjdeš se mnou. Čtyři. Tři. Dva. Jsi na to sám, vole." Zamířil jsem odtamtud. Nechci se dívat na tu vykolejenou trosku.

Cítil jsem poblíž Ambrosovu přítomnost, držel se vedle mě. "Je to jen varování," řekl jsem mu. "Vrátím se k tomu, příště se mě ptej, jestli s tebou půjdu létací na závodní dráhu. Bude to největší porážka tvého života, chlape."

Vincent by se mohl trochu rozptýlit, řekl Ambrose. Nešel ven s dívkou celá léta.

"Myslím, že budeš souhlasit, že je rodíl mezi dívkou a tou dívkou. Vincent je jí tak posedlý, že jednou padne. Tvrdě. A pak tu v našich rukou máme Charlese Macha Druhého. Rozčilený jako on, a celý odpočinek budeme trpět jeho bouřlivým postojem."

Ale Geneviève... začal Ambrose.

"Geneviève už byla vdaná za člověka, když umřela a ožila. To je úplně jiný případ. Když už o tom mluvíme, ještě po ní toužíš a čekáš na Phillipeovu smrt?"

Hej, já mám Philippa rád, vyvracel mi to Ambrose. Je pro Geneviève dost dobrý.

"Ale přesto chceš, aby zemřel."

To neznamená, že chci, aby zemřel oka-mžitě. Možná, že jen velmi brzy. Ten chlap je starý. Jen potřebuji být připravený, až se to stane.

"To je zvrácené," řekl jsem. Ostraha mě obezřetně sledovala, jak 'mluvím sám se se-bou', zatímco jsem vycházel z muzea. Pravdě-podobně si myslí, že jsem nějaký cvok, co přišel stříkat barvu po Pablových obrazech, ne, že by to některé nevylepšilo.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 3. ledna 2017 v 1:28 | Reagovat

Prosím pokračování :-P

2 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 4. ledna 2017 v 22:12 | Reagovat

[1]: Další bude na výročí blogu, devátého ledna. ;-)

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 5. ledna 2017 v 22:52 | Reagovat

[2]: Dobrá těším se ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama