5.kapitola - Die For Her

9. ledna 2017 v 16:20 | AriaLissa |  Die For Her
Míchal jsem barvy na své paletě: směs zinkové a oranžové pro její mírně opálenou kůži, jeden z mnoha odstínů hnědé pro její dlouhé husté vlasy, benátskou červeň pro její šťavnaté rty a lesklou černou pro oči jako oceány.



Valerie ležela na starožitném zeleném gauči tak, jak ji stvořila příroda. Já stál deset stop daleko, blízko okna, aby na plátno svítilo přirozené světlo.

Maloval jsem Valerii jako akt v modig-lianském stylu. Postrádám tu muže, ačkoli by byl nepříjemný. Vždy byl opilý nebo vysoký a vyhledával boje. Dělal tak odporné věci, aby si nikdo nevšiml skutečnosti, že umřel na tu-berkulózu a snaží se tomu vyvarovat... dobře, jako čert kříži.

Bylo to tehdy, když jsme byli v baru blízko Bateau-Lavoire, a on dělal striptýz před stolem 'dam v jistém věku.' Roztrhal každý steh svého oblečení. Málem těm babkám přivodil infarkt. "Dává jim to právo obnažovat se na Mortmartru," řekl policistovi, který se tam objevil. Byly to divoké dny, a on byl nejdivočejší z nás. Ale dejte mu štětec a malu-je jak nikdo nikdy nebude. Dotek andělů. Dech Boha. A inspirován ďáblem.

Použil jsem jeden rozsáhlý tah pro horní křivku Valériina těla, od ramene až k noze. Čte si knihu, zřejmě se nudí. Já jen potřebuji, aby se na konci, až budu malovat obličej, lépe tvářila, a tak jsem jí dovolil na chvíli vypnout. "Dobře, pojďme si dát pauzu," řekl jsem a ona se postavila, křivky těla jako Venuše de Milo, jako čerstvá zralá broskev.

Nikdy se pohledu na ženy nenabažím. Oceňovat jejich krásu. Libuji si v každém dívčím individuálním kouzle. Na světě není nic krásnějšího. A ještě více vzrušující jsou ty, kterých se nemohu dotýkat, jako Valérie: nikdy nemíchám obchod s potěšením. A to nejen kvůli bezpečnosti (milenci nesmí do našich trvalých bydlišť). Ne, byla to těžce vydělaná lekce po několika katastrofických setkáních. Vše, co potřebujete, je vidět na jednom modelu, že jiný maloval podnětnou pózu a voilá - dostanete se doprostřed vaší malířské výstavy.

Valérie si vzala župan a lenivě si ho oblékla, vzala si knihu, lehla si na břicho a vrátila se ke čtení. Šel jsem zpět do kou-pelny, abych umyl své štětce. Slyšel jsem, jak se domovní dveře otevřely a zavřely, a jak Valérie s někým mluví. Byl to Vincent. Fajn - snažil jsem se ho najít celé odpoledne.

Odešel jsem z tmavé koupelny do slunného studia a uviděl jsem Smutnou dívku - Kate - stát u okna, ve světle horkého odpoledne slunečného léta. Vypadala jako svatá žena z obrazu: čistá, krásná, skvělá, koruno-vána paprsky zlatého světla.

Ale ona není svatá. Ona je stoprocentní člověk a zcela spadá do kategorie 'milenců a milenek.' Neměla by tu s Vincentem být. Podařilo se mi od ní odtrhnout oči a uviděl jsem, že Vincent stojí po jejím boku, vypadajíc, že mu nejspíš exploduje hlava.

"Kate, toto je Jules. Julesi, Kate," vyplivl to rychle, jak se pohybovala jeho ústa. "Poslouchej, Julesi, Kate a já jsme šli kolem vesnice Saint-Paul a někoho jsme tam viděli," řekl a zvedl obočí. Z jeho tónu jsem mohl říci, že to nebyl jen tak někdo a že numa musejí být pouze o pár bloků dál.

"Venku," naznačil jsem, zamračil se na Kate, když jsem vedl Vincenta ven ke scho-dišti a zavřel za námi dveře. Předtím, než jsem mohl cokoliv říct, se Vincent pustil do vypravování. Lucien a jeden z jeho poskoků seděli v kavárně s nějakým nešťastným člověkem - podnikatel, podle toho, jak vypa-dal. A podle nešťastného výrazu v jeho tváři ho numa pravděpodobně zničili finančně, nebo ho vydírali.

"A ty jsi ho jen tak opustil?" zeptal jsem se.

"Musel jsem," odpověděl Vincent. "Nemůžu bojovat sám na veřejnosti proti dvěma numa. Nemůžu nic dělat bez zálohy." Je rozrušený. Jeho úhlavní nepřítel sváděl na špatnou cestu nic netušícího člověka, a bezmocný Vincent nemohl zasáhnout.

"Teď jsem s tebou," uklidňoval jsem ho, "a Ambrose může jít jako třetí."

Vince vytáhl svůj telefon a rychle vytočil Gasparda, aby mu řekl, že má Ambose poslat k mému studiu. "Je na cestě," potvrdil.

"Dobře. Teď mi můžeš říct... proč jsi ji vzal sakra s sebou?" snažil jsem se ovládnout své paže, protože jsem byl v pokušení ho uškrtit.

"Nejsem ve službě dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Je se mnou protože jsme šli na rande."

"To je přesný důvod, proč by tady neměla být."

"JB řekl, že nemáme vodit lidi domů," řekl Vincent. "Nechápu, proč nemůže přijít sem."

"Ty vole. Kdekoli máme trvalou adresu, je nepřístupné místo pro... 'rande,' nebo cokoliv jiného. Znáš pravidla."

"Valérie je tady," protestoval Vincent.

"Já s Valérií nerandím, jinak by tu nebyla. V každém případě, tvoje rande je u konce!"

Mračil se, jako by mě chtěl praštit do obličeje. Povzdechl si a jeho ramena klesla. Věděl, že mám pravdu. Vzal Kate dolů a rozloučil se s ní. Vypadal zklamaně, ale to není můj problém. Když odešla, Vincent vyběhl zpět nahoru po schodech.

"Ambrose je tady. Viděl Luciena a Nicolase," řekl. "Jdou tímto směrem. Ale mnohem důležitější je, že Ambrose předvídal, jak ten člověk, který je s nimi, se vrhne pod metro asi za tři minuty. Musíme jít!"

"Schůzka je u konce, Valérie," řekl jsem. Vzal jsem si kabát a hodil jí klíče. "Mohla bys za sebou zamknout? Hoď pak klíče do schrán-ky, až budeš odcházet."

"Ale jsem tu teprve půl hodiny," řekla vsedě. Vypadala nejistě.

"Neboj se. Zaplatím ti celé tři hodiny," řekl jsem. Přikývla, spokojená, a začala se oblékat, a tak jsem následoval Vincenta. Rychle jsme šli směrem ke stanici metra Saint-Paul.

Šli jsme asi munutu a půl, když Ambrose řekl, abychom sešli ze schodů.

"Kdo je na řadě tentokrát?" zeptal jsem se Vincenta.

"No, na řadě s umíráním by byl Ambrose, ale před dvěma dny zachránil toho kluka," odpověděl Vincent.

"Jak dlouho to je pro tebe - rok?" zeptal jsem se.

Vincent přikývl.

"Moje poslední byla v březnu. Takže to můžeš převzít," nabídl jsem.

Nebude to dlouho trvat, tak pohněte zadkama, řekl Ambrose, když jsme vycházeli z chodby na nástupiště.

"Tamhle je ten chlap, co byl s Lucienem," řekl Vincent a ukázal na muže v obleku, který očividně plakal.

To je náš skokan, ověřil si Ambrose.

Ten člověk položil jeho kufřík na plat-formu a plížil se blíže ke kolejím. "Teď!" řekl jsem a Vincent se připravil k běhu. Ale dříve, než vyrazil, uslyšeli jsme dívku za námi, jak křičí. Někdo jiný si všiml muže na kolejích. Byl jsem ohromený, když jsem viděl, že je to Kate. Ukazovala na chlapa a vyšilovala. Vincent se na mě podíval. Věděl, co si myslí. "Pojďme," řekl jsem.

Vincent běžel pro Kate a já jsem skočil dolů na koleje. Ten muž vzlykal, držel si hlavu v dlaních a nával větru oznamující příjezd vlaku mě donutil ustoupit o krok zpět. Vlak zatočil a řítil se na něj, když jsem běžel mezi kolejemi, abych se k němu dostal. Byl v polovině: nebyl jsem si jistý, jestli se k ně-mu dostanu včas.

Objevil se vlak, a pro mě byl jako drak, pevný, lesklý a enormní: žluté světlomety jako oči a klakson jako ječící siréna. Je to jako St. George proti drakovi, ale myslím, že tento-krát drak vyhrává.

Muž propadl vyděšenému kňourání, a nebyl čas, odstrčil jsem ho na druhou stranu kolejí - do bezpečí. A v poslední vteřině jsem viděl Vincenta, jak se snaží chránit Kate, aby mě neviděla umřít. Vlak míří přímo na mě, jiskry letí a brzdy pískají, jak se řidič snaží vyhnout nevyhnutelnému.

Jenže už není čas uhnout z dráhy. To je úděl mého druhu, pomyslel jsem si. Smrt je vítanou paní, ale sakra, je surová.


Za zlomek vteřiny jsem ucítil bolest, trýz-nivou, jejíž dopad budu v mém životě prožívat. Vincentovy oči se setkaly s mými. Dotkl jsem se prsty čela v pozdravu spřízněnému, a pak jsem zemřel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 9. ledna 2017 v 19:54 | Reagovat

Díky!!! :D  :D  :D

2 Síma Síma | 9. ledna 2017 v 23:37 | Reagovat

Děkuji :-)

3 Anička Anička | 14. ledna 2017 v 0:27 | Reagovat

Další prosím 😇 úplně jsem si Julese zamilovala ❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama