Vampýrská Akademie - Odvážné Srdce - Kapitola 11 - První pohled

13. ledna 2017 v 23:58 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
Hlasování o osudu Janine je již dostupné v menu.





Rose

"Vypadáš skvěle, Liss!" pochválila jsem ji. V záplavě bílé látky opravdu vypadala úžasně. Horní část bílých šatů jí těsně přiléhala k tělu (to, že čeká dítě, na ní ještě nebylo vůbec vidět), a sukně se dole rozšiřovala, a vzadu byla o něco delší, takže šaty měly i něco jako vlečku.

Já jsem na sobě měla světle šedé úzké šaty nad kolena, bez ramínek, s upevněním za krkem. Vlasy jsem měla nakroucené do drobných kudrlinek, sepnuté stříbrnou sponou a přehozené přes levé rameno.

"Jsem tak ráda, že tu jsi," řekla Lissa dojatě.

"Jsem ráda, že tu můžu být," odpověděla jsem. Lissa se usmála a objaly jsme se.

Někdo zabouchal na dveře. "Pošpěšte si! Bez nevěsty svatba nezačne!" zahalekal Adrian. Ještě naposledy jsem si Lissu prohlédla, narovnala jí záhyb na šatech a společně jsme vyšly ze dveří malé místnůstky v kostele, kde jsme společně dolaďovaly poslední detaily v našem vzhledu.

Adrian hvízdl, když Lissu uviděl: "Páni, dal bych si říct."

Sydney, která se zničehonic vynořila vedle něj, mu dala pohlavek.

"To bylo za co?" zeptal se dotčeně.

"Za nic," odpověděla Sydney. "Padej na svý místo. Fofrem."

Adrian se nám uklonil a pod Sydneyným vražedným pohledem se konečně odporoučel na svoje místo - měl svědčit Christianovi.

"Rose, ty bys také měla jít na svoje místo," houkla na mě Sydney. "Kde je Jill?"

"Tady," ozval se tichý hlásek.

"Výborně," usmála se organizátorka Sydney. "Rose, vypadni na svý místo."

"Už jdu," oznámila jsem. Sydney mi vrazila do ruky malou kytičku z bílých růží a já pospíchala na své místo. Adrian tam už byl a i Christian tam neklidně přešlapoval.

"Tréma?" zeptala jsem se.

Přikývl.

"To přejde," odmávla jsem to a postavila se kousek od něj, načež jsem na něj rozverně vyplázla jazyk. Adrian se zasmál, ale snažil se to zamaskovat zakašláním. Mrskla jsem po něm pohledem. Nejraději bych ho tou kyticí, kterou jsem držela v ruce, pořádně přetáhla přes hlavu.

░▒▓█▓▒░

Abe

Vešel jsem do kostela do obřadní síně, kde už sedělo plno lidí. Ti, co ještě stáli, mi uvolnili cestu, jakmile si všimli, že se k nim blížím. Opravdu ze mě měli respekt a to mi vyhovovalo. Věnoval jsem jim jízlivý pohled, když jsem procházel okolo, a hledal volné místo někde vepředu. Našel jsem místo v páté lavici vpravo.

Posadil jsem se a rozhlédl se okolo. Ani jsem nestačil zaregistrovat, jak je vlastně kostel vyzdobený, když najednou moji pozornost upoutala přicházející dhampýrka ve světle šedých úzkých šatech, s kyticí růží v rukou.

Zatajil jsem dech. Janine?

Hned jsem ale také poznal, že to není ona. Měla hnědé vlasy i hnědé oči, ale jinak byla jako Janinina kopie.

Prohodila pár slov s pobledlým ženichem a pak očima přelétla osazenstvo kostela. Její pohled ulpěl na mě. Na chvíli vypadala zmateně, ale pak se odvrátila.
Věděl jsem, kdo to je. Rose. Moje dcera.

░▒▓█▓▒░

Rose

Rozhlédla jsem se po osazenstvu kostela, a pohledem jsem se zastavila na neobyčejně nevkusně oblečeném Morojovi. Odněkud mi připadal povědomý, i když jsem ho nikdy neviděla. Jeho pohled se setkal s mým. Ušklíbl se. Odvrátila jsem se od něj a pevně sevřela kytici. Obřad totiž právě začínal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S.P. S.P. | 14. ledna 2017 v 9:13 | Reagovat

Krása, vypadá to zajímavě .. :-D

2 dark-shadows-of-roses dark-shadows-of-roses | 14. ledna 2017 v 11:03 | Reagovat

páni užasná kapitola :-)

už se nemůžu dočkat jak jejich setkání bude probíhat

3 Daisyrose Daisyrose | Web | 14. ledna 2017 v 12:02 | Reagovat

Aaa, konečně přichází plně na scénu Abe. Už se nemohu dočkat, až Abe Rose osloví. :-D

4 Lenča Lenča | Web | 14. ledna 2017 v 15:39 | Reagovat

Vypadá to moc hezky :-) Těším se na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama