Vampýrská Akademie - Odvážné Srdce - Kapitola 14 - Tohle je konec

16. ledna 2017 v 23:47 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
Další pokračování je tady.










Rose

Dimitrij mě táhl skrz celý dům do třetího patra, po schůdkách a do věžičky, do té malé místnůstky, kde jsem tehdy ošetřovala zraněného Jeffreyho. Oksana seděla na židli u těch malých strašidelných dveří. Jakmile nás uviděla, poplašeně vyskočila: "Dimitriji!"

Dimitrij jí z rukou vytrhl klíče a jal se otevírat dveře. Jakmile se otevřely, vtáhl mě dovnitř. Za námi se do malé místnůstky nacpali i Oksana, Jeffrey a jeho strážce s Glenem. První, co jsem uviděla, byla drobná Morojka stojící u zvenku zabedněného okna.

Měla dlouhé vlnité hnědé vlasy. Ihned se k nám otočila. Její pohled mě doslova přibil k zemi. Byla hodně bledá. Nevědět, že je to Morojka, tipovala bych ji na Strigojku, což nemohla být - díky její postavě a tomu, že na ni i přes zabedněné okono prosvítalo pár slunečních paprsků.

Pár kroky se ocitla u Dimitrije a objala ho. "To je moje žena, Rozaline Masonová," řekl tiše a pohladil ji po vlasech. Její pohled se stočil ke mně. Trochu se od Dimitrije odtáhla a plivla na mě. Na svetr mi spadl podivný černý brouk. Ihned jsem ho smetla.

Z hrdla se jí vydralo zvířecí zavrčení a pak začala ječet - vysoce a táhle - a vrhla se na mě. I přestože to byla Morojka, byla dost silná. Dimitrij jí ode mně odtrhl, nicméně to jí nezabránilo vytrhnout mi několik vlasů. Na to se rozječela ještě více.

Už jsem tu nemohla být. Otočila jsem se a proběhla kolem ostatních pryč, do svého pokoje. Třískla jsem dveřmi a zamkla se. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit třas ve svém těle.

Jedno jsem si uvědomila hned: nemůžu tady zůstat.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

Jsem blbec. Jsem totální blbec. Všechno jsem to pokazil. Klepal jsem na Rosiny dveře, ale marně. Neozvala se, a když už ano, tak zavřískla, abych zmiznul a nechal jí na pokoji. Trvalo to už tři dny.

"Rozo, já chápu..."

"Neříkej mi tak! Nic nechápeš!" zaječela na mě v odpověď.

Pak už se neozvala, ať jsem dělal, co jsem dělal. Nyní jsem seděl u jejích dveří, opřený o stěnu, a přemýšlel jsem. Nad Rozaline, nad mým životem, a nad Rose, do které jsem se zamiloval na první pohled. Nedokázal jsem snést, že je nešťastná, a zvlášť-li mou vinou.

"Dimitriji!" zavolala na mě Oksana. "Potřebuju s tebou mluvit, hned!"

Váhal jsem. Co kdyby Rose něco potřebovala?

Uslyšel jsem seshora nějaký hluk. "Dimitriji!"

Bude to jen vteřinka, slíbil jsem Rose v duchu a odešel jsem, a to byla ta největší chyba, co jsem mohl udělat, protože když jsem se vrátil, dveře jejího pokoje byly otevřené a ona nikde.

░▒▓█▓▒░

Rose

Slyšela jsem, jak odchází, a to byla moje příležitost. Vzala jsem si na záda batoh s několika sbalenými věcmi - náhradním oblečením, doklady, penězi. Pootevřela jsem dveře. Na chodbě nikdo nebyl. Proklouzla jsem z pokoje a potichu pospíchala po schodech do haly. Nikoho jsem cestou nepotkala.

Hlavní dveře se z vrznutím pootevřely. Rychle jsem proklouzla ven. Utíkala jsem po cestě směrem k bráně. Teprve teď mě napadlo, jak se vlastně dostanu ven, a zpomalila jsem. U brány jsem však zahlédla někoho stát. Byl to Mark.

Když jsem se přiblížila, otočil se. Čekala jsem, že mi bude bránit v odchodu, ale neudělal to. Beze slova mi otevřel bránu a nechal mě odejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 17. ledna 2017 v 11:45 | Reagovat

Táto kapitola mi dala viac otázok než odpovedí. Som zvedavá ako Dimitri zareaguje. A kam pôjde Rose. A prečo ju Mark pustil. A čo je vlastne s Rozaline.
Neviem sa dočkať pokračovania :-D

2 Rozabella Rozabella | 17. ledna 2017 v 20:37 | Reagovat

Poslední dobou jsem na čtení neměla moc času ale vynahradila jsem si to teď a niceho nelituji. Krásná povídka. A jak tak koukám tak jsi taky objevila kouzlo otevřených konců a napinani svých fandů. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama