Vampýrská Akademie - Odvážné Srdce - Kapitola 17 - Jak šel čas

20. ledna 2017 v 20:37 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
Rose strávila v komunitě už nějaký čas, a nyní se musí rozhodnout, co bude dál.









Rose

Probudila jsem se v malé místnůstce na matraci, přikrytá dekou. Opřela jsem se o zeď a vzpomínala na to, co se večer stalo. Komunita přítomná u ohně odhlasovala, že u nich mohu zůstat, jak dlouho budu potřebovat. Byli na mě tak hodní, a přitom mě ani neznali.

Rozhodla jsem se však, že bude třeba, abych se zbavila telefonu, neboť mě podle něj mohou vystopovat - pro otce by to rozhodně problém nebyl. Vymazala jsem z něj všechno, co šlo, a rozhodla jsem se, že se ho zbavím ještě dnes a nejlépe co nejrychleji.

░▒▓█▓▒░

Lissa

"Tomu nerozumím!" rozčiloval se Abe. "Už tu měla dávno být!" Pochodoval po místnosti tam a zpátky. "Podle mých informací do letadla nastoupila už před několika dny. Tak kde sakra je?"

Zmizel z místnosti a třísknul dveřmi. Ještě jsem slyšela, jak na někoho řve do mobilu. Christian vedle mě si povzdechl. "Rose se určitě brzy objeví," konejšil mě.

"Věděla jsem, že na to nezareaguje dobře, ale očekávala jsem, že se vrátí domů," řekla jsem. Christian pokrčil rameny. "Myslím si, že se určitě dřív nebo později objeví."

"A co když se jí něco stalo?" zeptala jsem se lehce hystericky. "Co když ji napadli Strigojové? Co když je mrtvá? Co když -"

Christian mě vzal za ruce a utnul mou hysterickou litanii: "Liss! Uklidni se! Určitě jí nic není, a až se vyrovná s tím, co se stalo, ozve se ti!"

"Jo, asi máš pravdu," souhlasila jsem váhavě.

"Musíš být v klidu. Stres není pro dítě ani pro tebe dobrej."

Položila jsem mu hlavu na rameno.

░▒▓█▓▒░

Rose

Mobil jsem pro jistotu vykoupala v řece a pak jsem ho poštou odeslala na neznámou adresu, kterou jsem si vymyslela. Měla jsem štěstí, existovala. Takže jsem svůj utopený mobil poslala neznámému člověku. Potom jsme se s Angeline a Joshuou vrátili zpět do komunity.

Svoji matku jsem nikde neviděla a ani jsme spolu ještě nemluvily, ale věděla jsem, že ona mě poznala, stejně jako jsem já poznala ji, a ona věděla, že jsem ji poznala.

"Naučíš mě bojovat?" zajímala se Angeline. "My sice trénink máme, ale určitě ne takový, jako ty."

"No, třeba ano," řekla jsem váhavě. "Ale taky bych se tě chtěla na něco zeptat."

"Klidně se ptej."

"Ta zrzka..."

"Ta, co je ti podobná?"

"Jo. To je moje matka. Jak dlouho tady je? Jako myslím - jak dlouho tady u vás v komunitě žije?"

"Přišla sem jen pár měsíců předtím, než jsem se já narodila. Říkají, že přišla o dítě, ale jak vidím, pořád žiješ, takže tedy opravdu netuším, co se stalo."

"To já taky ne," zabrblala jsem. "Mě otec řekl, že odjela na zásah, aby společně s jinými strážci mohla zlikvidovat skupinu Strigojů, a potom se k už nám nevrátila. A potom o několik měsíců později zaútočili Strigojové na mého otce a mě odvezli k jeho rodině, která mě tajila, takže i když mě hledal, nenašel mě. Řekl mi, že moje matka se s nimi nikdy nesetkala - když jim řekl, že miluje dhampýrku, zavrhli ho. Takže si myslím, že ani nevěděla, kde mě má hledat."

"Že ti z toho hlava nepraskne," podivila se Angeline.

"Hm," přikývla jsem.

░▒▓█▓▒░

Nejdřív jsem strávila v komunitě v Rubysville, týden, pak měsíc, druhý měsíc, a následně ještě několik dalších měsíců. Zvykla jsem si na potrhlou Angeline a postupně jsem se sbližovala se svou matkou. První noci jsem ale nemohla moc spát, protože mi pořád někdo neustále lezl do snů, vždy se mi však podařilo probudit se dříve, než jsem dotyčného viděla.

Zmínila jsem se o tom Angeline, a ta mi svěřila, že její morojská kamrádka Nicol ovládá podivný živel, pravděpodobně éter, o kterém toho v komunitě však moc nevěděli. Nicol mi pomohla zablokovat sny, takže jsem mohla klidně spát, ale čím dál častěji se ve mně ozývaly výčitky vůči Lisse. Pak se mi ale zase zdál další podivný sen.

░▒▓█▓▒░

Stála jsem v hale obrovského domu. Plíce mi plnil dým a všude kolem mě byl oheň. Nebylo možné, abych se odtud dostala. Plameny se ke mně blížily. Zpanikařeně jsem se otáčela kolem dokola, ale nic jiného než oheň jsem neviděla.

Slyšela jsem křik, ale nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem nikomu pomoci. Upustila jsem stříbrný kůl, který jsem až doposud držela v ruce. Křičela jsem, plameny mě pálily na kůži. A pak jsem najednou zaslechla jeho hlas plný smutku: "Rozo..."

░▒▓█▓▒░

Prudce jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněla vyděšená Angeline. "Díky bohu, jsi vzhůru," oddechla si úlevně.

"Co se stalo?" zeptala jsem se.

"Křičela jsi ze spaní," odpověděla Angeline.

"Vážně?"

"Jo. A ne poprvé. Pořád ho voláš."

"Koho volám?"

Angeline mě probodla pohledem: "Dimitrije."

Rozo...

"Rose, kdo je Dimitrij?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vampyrka Vampyrka | 20. ledna 2017 v 20:54 | Reagovat

Ooo zatím moc pěkné 😍 ale už by se mohla rose vrátit k dimitrimu 😊

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 20:56 | Reagovat

úžasné jako vždy Vampýrská Akademie miluji i film :-)

3 Jackie Jackie | 20. ledna 2017 v 23:35 | Reagovat

Chúďa Rose. Chudák Dimitri. Chudák Abe :-( Už by sa to mohlo vyriešiť. A Janine by mohla Rose povedať čo sa stalo a vrátiť sa k Abemu. A Rose k Dimitrimu. Veeeľa otázok ;-) Pekná kapitola :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama