Vampýrská Akademie - Odvážné srdce - Kapitola 3 - Dlouhá cesta a obyvatelé domu

5. ledna 2017 v 22:06 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
První kousek z pohledu Dimitrije.





Rose

"Vážně se nechceš stát mou strážkyní?" ptala se mě Lissa už po stotisící.

"Opravdu ne," zavrtěla jsem hlavou. "Jsi moje kamarádka a já bych ráda byla tvoje strážkyně. Jen to zrovna teď nejde."

Lissa smutně přikývla. "Ale zůstaneme spolu v kontaktu," snažila jsem se ji utěšit. V očích se jí objevily slzy. Přišla jsem k ní a pevně ji objala. Oplatila mi to. Nic jiného dělat nemohla.

"Máme přece mobily," řekla jsem. "Budeme si volat každý den."

"Samozřejmě," souhlasila.

Téměř před dvěma týdny jsem absolovovala školu jako nejlepší ze všech noviců. Nakonec jsem se rozhodla, že se hned nebudu vázat k jenomu Morojovi. Přijala jsem místo mentorky jednoho chlapce, který byl ve stejném věku jako já, když jsem začínala cvičit. On už sice na škole studoval, ale jeho rodina si ho vzala zpět domů, když se zjistilo, že je jeho matka vážně nemocná. Chce strávit se synem co nejvíce chvil. Tak mi to alespoň napsala žena, na jejíž nabídku jsem odpověděla.

Měla jsem odjet na druhý konec Ameriky, kde rodina bydlela. Věděla jsem, že původem byli z Ruska. "Liss, už budu muset jít, ať mi neuletí letadlo," posmutněle jsem se na ni usmála.

Oplatila mi úsměv. Společně jsme vzaly moje zavazadla a zamířily jsme do podzemních garáží, kde jsem si půjčila auto, kterým jsem měla odjet na letiště. Pomohla mi uklidit věci do kufru auta. Pak jsme se naposledy objaly a ona zamířila ven. Já nastoupila do auta a nastartovala jsem. Vyjela jsem ven z garáží a když jsem se dostala přes bránu, zamířila jsem rovnou k letišti.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

"Je to zařízeno," řekla mi matka. "Slečna Mazur-Hathawayová by měla dorazit do konce tohoto týdne."

"Doufám, že to bylo dobré rozhodnutí," odpověděl jsem a podíval se do ložnice, ve které spala moje sestra Karolína, matka mého synovce Pavla. Nedávno se zjistilo, že má rakovinu, a šance, že se z toho dostane, byla velmi malá.

Desetiletý Pavel byl se situací dobře obeznámen. Věděl, jak vážně nemocná matka je. Nakonec jsme se na prosby mé sestry i Pavla po poradě dohodli, že Pavla vezmeme ze školy, aby mohl s matkou strávit více chvil, a že někoho najmeme jako domácího trenéra pro Pavla, aby nevypadl z kondice. Jistě - mohl jsem to dělat já, ale nakonec jsme se dohodli, že najatý domácí trenér bude lepší. Trvala na tom zejména babička Jeva.

Vyšel jsem před dům, kde si na obrovské rozlehlé zahradě hrál Pavel. Lezl po stromech a přelézal v jejich větvích z jednoho na druhý. Usmál jsem se. Byl opravdu obratný a měl na to stát se skvělým strážcem.

"Strejdo Dimitriji!" zvolal Pavel, když si mě všiml, a rozběhl se ke mně. "Budeš mi zase vyprávět, jak jsi bojoval se Strigoji?" zeptal se.

"Jistě," odkýval jsem mu to. "Jen jsem ti chtěl říct, že už příští týden se zase začneš učit bojovat."

"Vážně?" rozzářil se Pavel. "A kdo mě bude učit?"

"Slečna Mazur-Hathawayová."

"Ženská?" podivil se.

"Umí skvělě bojovat a určitě tě toho hodně naučí," uklidňoval jsem ho. Popravdě jsem v to doufal a doufal jsem také v to, že je to dobrá volba. Matka říkala, že je to čerstvá absolventka jakési akademie na druhé straně Ameriky, a že absolvovala jako nejlepší. No, každopádně uvidíme. Jsem zvědavý, kdo se nakonec v našem domě objeví. Ale když na tom trvala moje babička, netroufl jsem si před ní pochybovat nahlas.

░▒▓█▓▒░

Rose

Cesta byla velice dlouhá, s několika přestupy. Nakonec jsem ale přece jen dorazila na určené místo. Měl na mě čekat řidič. Počkala jsem u pásu, dokud po něm nepřijela moje zavazadla, a pak jsem se vydala směrem k východu. Kousek od něj jsem spatřila postaršího dhampýra, který držel ceduli s mým jménem. Vydala jsem se k němu.

"Dobrý den, jsem Rose Mazur-Hathawayová," představila jsem se co nejzdvořileji. Muž si mě přeměřil pohledem, než odpověděl: "Jsem Mark, měl jsem pro vás přijet. Pomůžu vám se zavazadly."

Udělal to ihned, takže jsem nestihla zaprotestovat, že to není třeba. Vzal moje dva kufry, takže jsem nesla jenom batoh. Uklidili jsme je do úložného prostoru auta. Než jsem stihla něco říci, otevřel mi dveře. Beze slova protestu jsem nastoupila. Jen jsem utrousila: "Děkuji." V duchu jsem si zapsala: Den, kdy mi někdo poprvé otevřel dveře od auta.


Cesta k domu probíhala potichu, nevedli jsme ani obvyklou konverzaci o počasí. Když jsme vjížděli bránou k domu, který mi spíše připadal jako menší hrad, a dojem podporovaly obrovské zahrady. Mark zastavil a oba jsme vystoupili. Vzal má zavazadla a zmizel beze slova do domu. Na schodech se objevila postarší žena a kráčela mi vstříc. Ještě pořád jsem totiž stála venku.

"Vítejte. Jsem Olena Belikovová. A vy jste jistě Rosemarie Mazur-Hathawayová," vychrlila a potřásla mi rukou.

"Jen Rose," odpověděla jsem.

"Jistě, jistě," odkývala mi to. "Rose, dobře. Ukážu vám váš pokoj. Pojďte, prosím, dál."

Cestou do mého pokoje štěbetala o historii domu a výzdoby, kterou jsme míjely. Dům, i přesto, že byl veliký, byl přiměřeně zdobený, žádné přeplácané zdobení obrazů a svícnů. Musela jsem uznat, že je to opravdu pěkné. Dojem zámku podporovaly dlouhé červené koberce na chodbách a dokonce i na schodech. "S mým vnukem se seznámíte dnes u večeře," snaživě pokračovala v konverzaci. "A jsme tady. V tomto pokoji budete přebývat."

░▒▓█▓▒░

Rozhodla jsem se, že se půjdu trochu projít, ačkoli mi to Olena hned první den nedoporučovala. Měla obavy, že bych mohla zabloudit. Ujistila jsem ji, že půjdu jen nadohled od domu, nikam daleko. Souhlasila tedy a doprovodila mě k bráně. Cestou jsem jí pochválila velké zahrady. "Jsou opravdu pozoruhodné."

Olena nadšeně přikývla a vyprávěla mi, jak se o ně se svými dcerami starají. Konečně jsem prošla bránou a zhluboka se nadechla. Stihla jsem se ještě dozvědět, kdo všechno v domě bydlí: Olena, její matka, její tři dcery a jeden syn, její vnuk Pavel, kterého mám učit, a dhampýr Mark, co mě dnes přivezl, s Morojkou Oksanou, jeho manželkou. Morojsko-dhampýrské manželství mě trochu udivilo, ale nic jsem raději neříkala. Není to zase tak neobvyklé.

Šla jsem po kraji silnice, na dohled od domu. Dům byl v lesích, což jsem považovala za nebezpečné, ale Olena mě ujistila, že mají velmi účinnou živlovou ochranu, která je pravidelně kontrolována a případně posílena nebo obnovena.

Když jsem došla až na kraj lesa, uvědomila jsem si, že bude nejvyšší čas se vrátit, abych stihla večeři. Byla jsem trochu nervózní, protože jsem ty lidi neznala, ale od Oleny se mi dostalo vřelého přijetí, tak jsem doufala, že i ostatní mě přijmou přinejměnším zdvořile.

Najednou jsem za sebou zaslechla skřípot brzd. Kolem mě projelo černé auto a zarazilo se o svodidla. Ihned jsem se k němu rozběhla, abych se ujistila, že se řidiči nic nestalo. Dveře na straně řidiče se otevřely a z auta se vysoukal vysoký muž, a netvářil se zrovna přívětivě.


"Sakra, ženská," křikl na mě. "Vždyť jsem vás mohl přejet!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mia | © grafika.blog.cz Mia | © grafika.blog.cz | Web | 5. ledna 2017 v 22:18 | Reagovat

skvely )

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 5. ledna 2017 v 22:41 | Reagovat

dokonalý tu miluji ;-)

3 Daisyrose Daisyrose | Web | 7. ledna 2017 v 10:24 | Reagovat

To bylo super. Můžu jenom hádat kdo v tom autě mohl být, že. Dimitri na první setkání, musel udělat skvělý dojem. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama