Vampýrská Akademie - Odvážné srdce - Kapitola 4 - Jmenuje se Dimitrij Belikov

7. ledna 2017 v 18:36 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
Je tu další část.







Rose

"Sakra, ženská, vždyť jsem vás mohl přejet!" vykřikl ten muž. "Co jste vůbec dělala uprostřed silnice?"

"Já nebyla uprostřed silnice," odvážila jsem se odporovat. "Šla jsem po krajnici."

Muž se na mě pořád mračil.

"Jste v pořádku?" snažila jsem se to napravit.

"Já ano, a doufám, že auto také," odpověděl.

"To je dobře."

"Nikdy jsem vás tu neviděl. Kde bydlíte?"

"To vám nemůžu říct."

"Proč ne?"

"Protože jste cizí."

"No jo," zabručel. "Dejte pozor."

Pozorovala jsem ho, jak leze do auta a startuje. Auto se po pár vteřinách odlepilo od svodidel. Naštěstí to nebylo nic vážného. Muž stáhl okénko a řekl: "Neměla byste se dlouho potulovat venku. Za chvíli bude večer. Nechcete svézt?"

"Ne, děkuji. S cizími muži zásadně nikam nejezdím."

Mýlila jsem se, nebo jsem na jeho tváři zahlédla úsměv? Kývl na mě, vytáhl okýnko a odjel. Drzoun jeden, pomyslela jsem si.

Vykročila jsem zpět k domu, aniž bych tušila, koho jsem to právě potkala, a jak moc mi právě tento muž změní život.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

Holka jedna bláznivá! Vždyť jsem jí mohl přejet! Naštěstí se nikomu znás, ani autu, nic nestalo. Mark by asi nebyl moc nadšený, kdyby zjistil, že jsem zničil auto. Všiml jsem si trochu promáčklého plechu na boku, ale to se spraví. Hlavně, že to nebylo nic vážnějšího.

Moje myšlenky se vrátily k té neznámé dívce. Tipoval jsem, že jí nemůže být více než osmnáct. Nikdy jsem ji tady neviděl. Náš dům stál spíše na samotě v lese. Ani ve vesnici pod lesem jsem ji nikdy neviděl.

Pohled jejích hnědých očích mi utkvěl v paměti. Viděl jsem v nich veselé jiskřičky, i přesto, že se zrovna neusmívala. Mohl jsem si jen představovat, jak se její tvář s úsměvem rozzáří.

Připomínala mi jinou ženu, kterou jsem kdysi velmi miloval, a kterou jsem si nakonec i vzal. Byl jsem mladý a naivní, neviděl jsem to, co jsem měl vidět. Její chování se začalo projevovat už rok po svatbě. Postupně se měnila, jako by to už ani nebyla ona. Marně jsem v ní hledal tu dívku, do které jsem se zamiloval.

░▒▓█▓▒░

Rose

Šla jsem do svého pokoje, abych si svlékla a uložila kabát v šatně. Ano - můj pokoj měl svou vlastní malou šatnu, a dokonce i malou koupelnu, a nacházel se ve druhém patře domu, který měl celkem tři patra a dokonce i věžičku, do které vedly schody právě ze třetího patra. Tam jsem nebyla, a Olena mi s vážnou tváří sdělila, že bych tam raději ani chodit neměla.

Převlékla jsem se do jiných černých džín a čistého černého trička. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, ale po chvíli rozhodování jsem si je sepnula do culíku. Po chvíli koukání se do zrcadla jsem se rozhodla jen pro lesk na rty. Liss tvrdila, že řasenku vůbec nepotřebuji, takové mám řasy. S tím jsem musela souhlasit, ačkoli obvykle jsem trochu upejpavě protestovala.

Pak jsem se vydala dolů do jídelny na večeři s Belikovovými. Na schodech jsem potkala starou ženu. To bude určitě Jeva, pomyslela jsem si. A taky že ano. Ihned se na mě obořila: "No kde vězíte? Jdete poslední!" Popadla mě za ruku a překvapivě rychle mě táhla směrem k jídelně. Jakmile jsme vešly do místnosti, upřelo se na nás - tedy přesněji na mě - několik zvědavých pohledů. Jeva mě představila: "Toto je Rosemarie."

"Jen Rose," zabručela jsem. Jeva ukázala na jednotlivé členy rodiny u stolu a říkala jejich jména. Nevšimla jsem si ho, dokud na něj Jeva neukázala. "A toto je můj vnuk Dimitrij."

"Vy," vykulila jsem oči. On se na mě udiveně podíval, a pak se usmál, když mě poznal. "Ano, já."

"Soudruhu, málem jste mě přejel," obvinila jsem ho. Jeva mě strčila na židli proti němu. Poslušně jsem se posadila.

"To vy jste šla uprostřed silnice."

"Ne," zamračila jsem se. "Šla jsem po krajnici. To vy jste blbě řídil."

"No dovolte?"

Na tvářích všech přítomných se objevily pobavené úsměvy, kromě desetiletého Pavla, který se zatvářil nechápavě. "Proč strýček Dimitrij blbě řídil, mami?"

Bledá dhampýrka - Karolína - se usmála. "Já nevím Pavle."

"Dáte si polévku, Rose?" přerušila naši konverzaci Olena.

"Ano, děkuji," odpověděla jsem.

"Strýčku Dimitriji, proč jsi blbě řídil?"

"Asi ho oslnila krása slečny Rose," odpověděla mu nejmladší ze sester, Viktoria.

Pavel se na Dimitrije obrátil: "Ty slečnu Rose miluješ?"

Já i Dimitij jsme zrudli.

"Pavle, nechej toho," napomenula ho vyčerpaně jeho matka a nalila si polévku.

"Promiň, mami," omluvil se a pak se obrátil na mě: "Slečno Rose, kolik jste zabila Strigojů?"

Zaváhala jsem, než jsem odpověděla: "Šest." Včetně toho, který zabil Miu, ale to už jsem nahlas neříkala.

"Ukážete mi značky?" ptal se chlapec dál.

"Později," usmála jsem se.

Pavel pokládal jednu otázku za druhou, že jsem to málem nestihla sledovat. Večeře uběhla při příjemné konverzaci s ostatními a s Pavlovými všetečnými otázkami docela rychle. Cítila jsem však, že se na mě Dimitrij dívá.


Po večeři jsem odešla od stolu s tím, že jsem slíbila kamrádce, že jí zavolám, což byla pravda. Liss už určitě netrpělivě očekávala můj telefonát. Ještě než jsem zmizela z doslechu, slyšela jsem, jak se Pavel ptá: "Strýčku Dimitriji, co to znamená soudruh?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daisyrose Daisyrose | Web | 7. ledna 2017 v 22:35 | Reagovat

To bylo boží. :-D  :-D Celkem dosti jsem se nasmála, a Pavlovi otázky byly super. :-) Jsem zvědavá jak se to bude dále vyvíjet. Hlavně nás dlouho nenapínej ;-)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 7. ledna 2017 v 22:43 | Reagovat

úžasné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama