15.kapitola - If I Should Die - část 1

10. února 2017 v 23:29 | AriaLissa |  If I Should Die
Tak po dlouhé době další kapitola. Užijte si ji. Smějící se






"Dobrá práce," řekl Arthur, když jeho meč zarachotil o podlahu zbrojnice. Georgia se usmála, dala si jednu ruku v bok a kroužila svým mečem ve vítěžném gestu, což Arthura donutilo uhnout, aby zabránil těžké újmě na svém zdraví.

"Ahoj, Katie-Bean!" křikla, když mě uviděla, jak jdu po schodech. "Hádej co? Jsem jako skála v boji s mečem! Jen počkej, až mě všichni nepřátelé uvidí dělat tohle," řekla a udělala pohyb ve stylu Tří mušketýrů, donutila Arthura hbitě uskočit z cesty.

"Vincent je zpátky!" oznámila jsem se širokým úsměvem na tváři. "Nebo alespoň jeho duch. Violette ho pustila na tři dny."

"Ach, Kate, to je úžasné!" vyjekla Georgia a upustila meč, rozběhla se a vrhla se na mě. "A ještě lépe," pokračovala jsem, jakmile přestala skákat nahoru a dolů a pustila mě. "Bran slyšel o tom, jak by duchové jako Vincent mohli dostat své tělo zpět. Myslím, že je to příběh, který slyšel dávno, ale chystají se to zkoumat hned teď." Nezmínila jsem, že za pár hodin půjdu ten příběh hledat. Georgia by určitě chtěla jít se mnou.

"To je velmi dobré zpráva," okomentoval to Arthur. "Nemůžu se dočkat, až si s Vincentem promluvím sám."

"Právě jsem poslala Ambrose do knihovny na setkání s Jeanem-Baptistem," řekla jsem Arthurovi. ",Vaše' přítomnost je nutná," citovala jsem JB.

"Prosím, omluvte mě," řekl Georgii s lehkou úklonou.

"Jen jestli mi slíbíš víc," řekla s křivým úsměvem. Arthur se okamžitě celý zrůžovělý otočil, dusíc to, co chtěl říct. "Další lekce s mečem, tak," řekla Georgia a její úsměv se rozšířil, když ho viděla prskat.

"Je to naléhavé," pobídla jsem ho.

"Ano, samozřejmě," řekl Arthur. Odešel co možná nejrychleji, bral schody po dvou.

"Takže kde přesně je náš chlapec milovník?" zeptala se Georgia.

"Nahoře mluví s JB a Gaspardem," řekla jsem. "Revenantské záležitosti."

"Takže teď budeš cvičit se mnou?" zeptala se Georgia, tlačila špičkou meče do paty a pak ucouvla, když si botu propíchla. "Au!"

"Hm, jo. Jsou ostré. Proč necvičíš s nějakým s tupým hrotem?" zeptala jsem se.

"Ach, prosím," řekla Georgia. "Nejsem úplný slaboch."

"No, nejsem úplný idiot," řekla jsem a otevřela skříň, a vzala jsem svůj težký kevlarový cvičební oblek. "Pokud jsem v blízkosti tebe s mečem, potřebuji ochranu. Nebudu toho moct dělat moc, ačkoli, s mým zraněním," řekla jsem a dotkla se mé klíční kosti.

"Neboj se, budu na tebe mírná," řekla Georgia, divoce krájící vzduch, zatímco já jsem se přizpůsobovala a vybrala si zbraň. Jak jsem se blížila, postavila se do výchozího postavení, její lehký meč držela v pravé ruce, když se předklonila, ohnula levé koleno.

"Máš dobrou začáteční formu," povzbudila jsem ji. Vzajíc to velmi pomalu, s přehanými pohyby, nechala jsem ji provést výpad na svou zbraň, zatímco jsem se pohnula dopředu a zpět, sledujíc její vlastní nemotorné pohyby.

"Vidíš?" řekla Georgie po několika minutách, ztěžka dýchajíc námahou. "Arthur řekl, že jsem přirozená. Jsem stejně dobrá jako ty, a tys trénovala celé měsíce!"

Zavrtěla jsem hlavou a rychlým výpadem jsem se lehce otočila - opatrně, abych nezatížila své zraněné rameno - udeřila jsem svým mečem do jejího na místo blízko rukojeti, a letěl vzduchem. Když odlétl na zeď a zazvonil o podlahu, Georgia se narovnala a dala si ruce v bok.

"Co to sakra bylo?" vykřikla.

"Georgio, nejsi dobrá - zatím. Arthur to jen řekl proto, že má o tebe zájem."

Moje sestra se tvářila dotčeně.

"To neznamená, že se nezlepšíš, když budeš cvičit," přidala jsem rychle, jakmile jsem zaregistrovala její výraz.

Její úsměv se vrátil. "Ještě," řekla a přešla ke svému meči, aby ho zvedla.

"Georgio," řekla jsem, pohybujíc s mečem z jedné ruky do druhé a zpět, těsíc se z pocitu jeho váhy v mých dlaních. "Co to všechno znamená? Bojový trénink, myslím. Je to jen trik, jak se dostat blíže k Arthurovi? Protože ti slibuju, že to není nutné. Už je z tebe totálně hotovej."

"Samozřejmě že ne. Nepotřebuju ze sebe dělat blázna, abych přilákala muže," řekla moje sestra defenzivně.

"Opravdu?" zeptala jsem se a kousla jsem se do rtu, takže jsem se nerozesmála. "A co ten jižanský přízvuk vždycky, když jsou okolo roztomilí kluci?"

Georgia mávla volnou rukou ve vzduchu, jako by chtěla říct: Ach, to nic není. A pak její ramena poklesla. "Upřímně, Kate. Od rány od bláznivého zombíka se cítím mimořádně zranitelná. Nemluvě o slabosti. A to jsou dvě vlastnosti, kterými opravdu pohrdám."

Mé srdce se zatetelilo. To byla stránka mé sestry, kterou bych následovala nejen do Paříže, ale až na konec světa. Celá se všemi jejími stránkami neber-život-vážně,-někdy-je-strašný. Protože jsem věděla, že tahle stránka je v ní také. Stránka, kterou lidé nikdy neviděli - definice její síly, dobroty a věrnosti.

"To je vynikající důvod pro bojový trénink!" řekla jsem, a její úsměv byl ve vteřině zpět.

"Takže si myslíš, že mě dostaneš s tvými mečovými bojovými dovednostmi Kill Billa?" dobírala si mě.

"Hlavně na mě pomalu," zasmála jsem se a pozvedla meč.

Nakonec jsem se od Georgie nemusela plížit. S vědomím, že by babička nesouhlasila, aby šla ven, ale nemohla to bez svých přátel vydržet, je sestra pozvala, aby přišli k nám. V pět hodin ji Arthur doprovázel zpět domů a o čtyřicet pět minut později jsme on, Ambose, Vincent a já dorazili ke Clunyjskému muzeu středověku.

"Perfektní načasování," řekla jsem a šla jsem k bráně přečíst ceduli. "Zavírací doba pět hodin čtyřicet pět minut."

Muzeum bylo umístěno v masivním opatství z patnáctého století, které zabíralo většinu městského bloku a bylo postaveno vedle ruin z prvního století, zříceniny Gallských římských lázní, dávného předka dnešních lázní. Rozpadající se zdi tří pater rozšířené nad travanatou plochou, stropy a podlahami zmizelými před staletími. Vysoko na zdech byly monumentální oblouky z červených cihel překlenuté do bílého kamene, sledující obrysy honosných místností, kterými se kdysi procházeli římští vojáci, od termálního koupaliště do mrazivé lázně a sauny.

V mlhavé temnotě podvečera vypadalo opatství jako strašidelný zámek a zřícenina kolem něj jako jeho objevená bludiště. Najednou jsem byla ráda za ozbrojený doprovod. Jako by vycítil moje myšlenky, Ambrose se usmál a poklepal na jílec meče, který nosil pod kabátem. "Vidíš nějaké numa v této oblasti, Vine?" zeptal se a očividně spokojený s odpovědí se trochu uvolnil.

Vypadáš nervózně, mon ange, řekl mi Vincent.

"Nervózní? Já?" zeptala jsem se. "Nikdy." Což byla naprostá lež. Chystala jsem se jí do jeskně hluboko v zemi. Nikdy předtím jsem Vincentovi o mé klaustrofobii. Neměla jsem potřebu.

Jít dolů do kanalizace mě neobtěžovalo. Byli jsme v širokých umělých prostorech těsně pod úrovní ulice. Ale byla jsem si jistá, že Branova jeskyně je jiná - hrozilo, že se mi vybaví strach z dětství a ochromí mi mysl a paralyzuje mě v hloubce.

Moje rodina navštívila Ruby Falls v Tennessee, když jsem byla dítě. V jednu chvíli průvodce zhasl, aby nám ukázal, jak to vypadalo v místech, kde slunce nikdy nebylo. Zpanikařila jsem, a když jsme se dostali ven, trvalo hodinu, než mě máma uklidnila. Od té doby, dokonce i myšlenka na speleologii způsobila, že mi na čele vyrazil pot. Ale Vincentovi jsem to nepřiznala. Trochu klaustrofobie nevadilo, když byly v sázce mnohem důležitější věci. Stejně jako jeho samotná existence.

Otřela jsem si dlaní čelo a snažila se vypadat klidně.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kuky Kuky | 11. února 2017 v 0:33 | Reagovat

Skvělé! Kdy bude další díl? :)

2 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 15:45 | Reagovat

[1]: Když se tu dnes objeví nějaký komentář, tak klidně třeba hned zítra nebo možná ještě dnes večer. :-)

3 Renaiti Renaiti | Web | 11. února 2017 v 16:25 | Reagovat

Vypadá to moc dobře! Musím jít kouknout na předešlé kapitolky, abych všechno trochu lépe pochopila, každopádně píšeš velmi poutavě a čtivě :-) I já se budu velmi těšit na další kapitolku ;-)

4 Simona Simona | 11. února 2017 v 21:41 | Reagovat

Naprosto úžasné ;) další další pokračování  :D mooooooc prosím :)

5 Síma Síma | 11. února 2017 v 21:59 | Reagovat

Děkuji moc, jsi skvělá. :-)

6 Petra Petra | 12. února 2017 v 20:39 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

7 alex alex | E-mail | 17. února 2017 v 19:39 | Reagovat

Děkuju moc za překlad! Nemohla jsem se dočkat na dalsí kapitolu. Moc děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama