VA - Always and forever - Kapitola 2 - Cizí věc v mém těle

26. února 2017 v 21:52 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever

Lissa

Píp. Píp. Píp.

Pípání dokazovalo, že Rose ještě stále bije srdce. Vypadala mrtvá. A nebylo divu. Strigoj ji hodně vážně zranil. Málem vykrvácela.

Seděla jsem na pravé straně Rosiny postele a držela ji za ruku. Dimitrij seděl na levé straně a také ji držel za ruku. Několik dní už nespal, celou dobu seděl u Rosiny postele. Naše rady, aby si šel odpočinout, vůbec nebral na vědomí, ani to, že sám schytal pár ošklivých ran, které, i když to nedal najevo, mu působily bolest.

Všichni jsme si o něj dělali starosti. Od toho zásahu to bylo týden. Podařilo se nám Rose dostat z nejhoršího díky éteru, ale zatím se ještě nevzbudila. Doktoři říkali, ať jí dáme čas. Christian mi položil ruce na ramena: "Neboj se, ona to zvládne. Copak by nás tady mohla jen tak nechat? Znáš jí přece."

"Jo, znám," odpověděla jsem.

V mysli se mi objevil obraz Rose, jak říká: "Copak bych vás tady mohla nechat bez dozoru? Bůh ví, co byste beze mě prováděli."

Té představě jsem se musela pousmát. "Ehm," odkašlal si Eddie. "Liss, jsi hrozně bledá. Kdy jsi naposledy byla u dárce?"

"Několik dní to už bude," přemýšlela jsem.

"Měla by ses jít nakrmit," nabádal mě.

"Musím zůstat s Rose," protestovala jsem chabě.

"Já a Dimitrij u ní zůstaneme," odpověděl Eddie. "Christian půjde k dárci s tebou. Nepotřebujeme přece, aby se něco stalo ještě tobě. Rose by nás za to nepochválila."

"To máš pravdu, asi ne," musela jsem připustit. Vstala jsem a přikázala mu: "Ale kdyby se něco dělo, okamžitě mi zavoláš."

"Ovšem," souhlasil.

Podívala jsem se na něj přimhouřenýma očima, načež on řekl: "I kdybych to neudělal, ty máš přece velmi účinné způsoby, jak to ze mě vytáhnout."

"To máš pravdu, to mám," přisvědčila jsem.

"Je to sen či ne, že úsměv na tvé tváři vidím?" zanotoval Adrian, který se Sydney za zády vešel do pokoje.
"Vtipálku," zabručela jsem.

"Hlavně se nehádejte, vy dva," napomenul nás Christian, vzal mě za ruku a postrčil ven ze dveří.

░▒▓█▓▒░

Rose

Stála jsem uprostřed královského dvora. Hlava mě bolela jako střep. Prohlížela jsem si svoje průhledné ruce a vůbec nemohla pochopit, co se stalo, ani jak dlouho tady takhle trčím. Po smrti se čas dost vleče.

Cítila jsem se bezmocně. Nemohla jsem dělat vůbec nic. Nemohla jsem pohnout s žádným předmětem, nemohla jsem s nikým komunikovat! Dokonce ani nic nakopnout, což bych teď nejraději udělala.

Mohla bych oslovit Stínem políbeného, ten by se mnou komunikovat mohl, jenže v tom byl menší háček: tady na královském dvoře žádný nebyl.

Najednou jsem uslyšela známý hlas. Lissin hlas. "Christiane. Mám velké obavy. Co když už se neprobudí?"
"Lisso, nestraš. Jistěže se probudí. Doktoři říkají, že musí jen nabrat síly."

A pak se zpoza rohu vynořili Lissa s Christianem. Přišla jsem k nim blíže, abych mohla poslouchat jejich rozhovor.

"Mám spíš obavy o Dimitrije," pokračoval Christian. "Není mu dobře, nespí, nejí, jen sedí u Rosiny postele. Měli bychom ho přesvědčit, ať si jde odpočinout."

Moment... Jak u mojí postele? Možná chtěli říct rakve, pomyslela jsem si sarkasticky a smutně a dál poslouchala.

"Ale už je to týden," protestovala Lissa. Šla jsem za nimi. Kráčeli směrem do nemocnice. Z toho, jak spolu mluvili, bylo jasné, že tedy nejsem mrtvá ale pouze spím nebo tak něco.

Ale to přece není možné, pomyslela jsem si, ačkoli jsem v hloubi duše doufala, že to tak je.

Kráčeli zdánlivě nekonečnými nemocničními bílými chodbami a já za nimi. Vplula jsem za nimi do pokoje... kde jsem ležela na posteli.

"Nějaká změna?" zeptala se Lissa.

"Ne," odpověděl Eddie.

"Rose," naklonila se Lissa nad moje spící tělo. "Musíš se vzbudit. Čekáme tu na tebe."

"Jsem tady," zašeptala jsem, ačkoli mě nikdo z přítomných nemohl slyšet. "Jsem tady a chci se probudit."

Jenže za pár minut mě měl čekat šok. Pochodovala jsem po pokoji a pozorovala ostatní. I přesto, že to bylo bez šance, jsem k nim mluvila.

A pak...

Pak se moje tělo na posteli pohnulo. Co to má znamenat?!

Když ta věc v mém těle otevřela moje oči, oněměla jsem.

Co? Jak? Proč? Kdy? Jak je to možný? honilo se mi hlavou. Já jsem tedy mrtvá a v mém těle se uhnízdila nějaká cizí věc?

A pak jsem uviděla Dimitrijův radostný výraz ve tváři. "Rozo," zašeptal. "Konečně jsi vzhůru."

"Já jsem tady!" vykřikla jsem bezmocně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vampyrka Vampyrka | 26. února 2017 v 22:37 | Reagovat

Nooooo, tak to je hodně dobrý 👍👍👍👍 jako jsem zvedava jak se to ted bude vyvíjet 😊 chudák dimitri, jsem zvedava jak dlouho mu bude trvat, než pozná ze to není jeho roza

2 Jackie Jackie | 26. února 2017 v 22:50 | Reagovat

:-( Neviem sa dočkať rozhovoru Anastázie a Rose. A dúfam, že Dimitri čo najskôr zistí, že to nie je Rose :-)

3 Anabel Anabel | E-mail | 28. února 2017 v 14:47 | Reagovat

Už se probudila. Zajímavá mě, jak se Anastázie poprvé prozradí. 🙂 Teď je mi líto Dimitriho, jak ho Ana bude vodit za nos...  Už se těším na další díl 🙂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama