VA - Hopeless Love - Kapitola 4 - Tam v uličce

11. února 2017 v 20:00 | AriaLissa |  Básně nebo kráké úryvky
Dimitrij

Před očima se mi mihla tvář muže, kterému jsem se díval do očí, než jsem ucítil v hrudi tu pálivou bolest a pak všude byla jen tma, než jsem se jako duch probral na zemi a bezmocně pozoroval, jak Donovan Volkov se svými kumpány nechávají shořet mé tělo.


Nyní jsem jel s Rozou v autě a mířili jsme zpět do mého bytu. Všechno se ve mně mísilo. Roza po mně co chvíli házela očkem, ale neptala se, jestli jsem v pořádku, a to jsem oceňoval. Protože nejsem v pořádku.

Věděl jsem, že to, co po ní chci - aby řekla mé rodině, že mě zavraždili - bude těžké pro nás pro oba i pro mou rodinu. Ale někdo jim to říct musí a Roza je jediná, kdo o tom ví. Zatím jsem jí neřekl, že jsem si vzpomněl, kdo mě zabil, a usuzoval jsem, že za jízdy to není vhodné téma ke konverzaci, pokud by se ovšem to, co bychom vedli, dalo nazývat konverzace.

"Tady zaparkuj," řekl jsem. Poslechla. Vylezla z auta a musela mi otevřít dveře, protože jako duch jsem to nemohl udělat sám.

░▒▓█▓▒░

Rose

"Náhradní klíč je pod květináčem," řekl mi Dimitrij. Zvedla jsem květináč s vysokou rostlinou a položila ho kousek vedle. Vzala jsem klíč a vrátila květináč na místo. Odemkla jsem a společně jsme vešli do bytu.

Musela jsem uznat, že má Dimitrij uklizeno. Všechno bylo perfektně srovnané, od polštářků na pohovce přes knihy v knihovně až po rozmístění nábytku.

Všimla jsem si, že na záznamníku na pevné lince bliká upozornění na vzkaz. Dimitrij se k telefonu natáhl, ale pak si uvědomil, co je zač, a zase se stáhl.

"Mám to udělat?" zeptala jsem se.

"Prosím," odpověděl.

Zmáčkla jsem příslušné tlačítko. Ze záznamníku se ozval ženský hlas: "Ahoj, Dimko. Rozhodli jsme se za tebou přijet, když máš ty narozeniny. Myslela jsem, že bychom to spolu mohli oslavit a taky zajít na hrob dědečkovi. Tak se ozvi co nejdříve, prosím. Budeme ubytovaní v hotelu Canyon. Měj se hezky. Mám tě ráda. Je zima, nezapomeň se teple oblékat. Ahoj."

Dimitrij zbledl. Pak se zhroutil do křesla a schoval obličej v dlaních. "Ne, ne, ne," mumlal si.

"Co se stalo?" zeptala jsem se. "Kdo to byl?"

"Moje matka," odpověděl.

Posadila jsem se vedle něj. Věděla jsem, na co myslí - na co myslíme my oba. Budu muset za jeho matkou jít a oznámit jí, že přišla o syna.

Odešli jsme z Dimitrijova bytu, nastoupili do auta a odjeli pryč.

░▒▓█▓▒░

Plížili jsme se podivnou opuštěnou uličkou. "Ani nevím, jestli jsem ti vůbec poděkoval za to, že mi pomáháš," řekl mi Dimitrij.

"Nedal jsi mi jinou možnost," odpověděla jsem. "A proč by ten Yama chtěl tebe? Neberou takovýhle bytosti jenom zlý duše?"

"Yamovi je jedno, jaký kdo je," odpověděl Dimitrij, načež mi oznámil: "Už tam budeme."

Ušli jsme několik metrů a já se rozhlížela okolo. Neviděla jsem nic než otřískané stěny domů a spoustu popelnic. Jedna, druhá, třetí, čtvrtá a najednou...

Překvapeně jsem vyjekla a ucouvla jsem. "To jsi ty?" vykvikla jsem, když jsem konečně dokázala znovu promluvit.

Dimitrij jen zachmuřeně přikývl.

Najednou, ani nevím jak, se v úzké uličce objevil černý kůň a na něm seděla postava v černé kápi a s kopím v ruce.

"Kde se tu vzal?" chtěla jsem vědět ve stejné chvíli, kdy Dimitrij zvolal: "Yama!"

Yama vyrazil směrem k nám, ale měl smůlu, protože já měla v kapse paralyzující lektvar od Sydney, a okamžitě jsem ho po Yamovi a jeho koni mrskla.

Zmrznul.

"Jak jsi to udělala?" podivil se Dimitrij.

"Na to není čas. Nevydrží to dlouho. Rychle pryč!" odpověděla jsem a dala se na útěk. Ve chvíli, kdy jsme z uličky vyběhli na rušnou ulici, jezdec rozmrzl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 11. února 2017 v 20:29 | Reagovat

Kdo to ten Yama je? A ako to,  že Dimitri pri pohľade na neho hneď vedel, že to je Yama? Má v tom prsty Yeva? :-? Pekná kapitola :-)

2 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 21:08 | Reagovat

[1]: Yama je někdo, kdo sbírá duše, které zemřely násilnou smrtí a neodešly na druhou stranu. V kultuře, ve které byl Dimitrij vychovaný, o něm existují pověsti. A ne, Yeva s tím nemá nic společnýho.

Příští kapitola se jmenuje „Záměna“. Tipnete si, co s čím nebo kdo s kým se zamění? ;-)

3 Vampyrka Vampyrka | 11. února 2017 v 21:10 | Reagovat

Yama je prostě jezdec, který sbira duše, aby duše nebyla chycena yamou a mohla jít do "nebe" tak se musí pohřbít telo.
...jinak super, jak vidím zase jdeš podle filmu, ale fakt super, jsem zvedava na pokračování 👍😁

4 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 21:29 | Reagovat

[3]: Sestra si přála tuhle povídku, tak jsem si řekla, že to zkusím, i když jindy by mě nenapadlo jí v nečem vyhovět...

5 Vampyrka Vampyrka | 11. února 2017 v 21:40 | Reagovat

[4]: tak to jo 😂 ale zatím to je fakt super, hele Já jsme zrovna v nemocnici a díky tvým povídkam se tu aspoň nenudim 😂

6 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 11. února 2017 v 21:48 | Reagovat

[5]: Tak to doufám, že se brzy uzdravíš... ;-)
Podle filmu mám nachystanou ještě jednu povídku, ale ta další už podle filmu není. Právě se snažím nějak smysluplně napsat její obsah... :D

7 Jackie Jackie | 11. února 2017 v 22:08 | Reagovat

[6]: teraz som mimo. :-D Aký film? :-D

8 Vampyrka Vampyrka | 11. února 2017 v 22:13 | Reagovat

[6]: jo ono to zase bude všechno v pořádku 😂 a držím palce na povídky a jsem na ne zvedava 👍

9 Vampyrka Vampyrka | 11. února 2017 v 22:16 | Reagovat

[7]:no jestli máš na mysli tuto povídku, tak myslím, že námětem je seriál Čarodějky 😄 jeden z myCh nejoblíbenějších 😍

10 Anabel Anabel | E-mail | 26. února 2017 v 11:58 | Reagovat

Super 🙂 Doufám,že bude ještě pokračování. A já jsem si říkala,že ten námět mi příjde povědomý-Čarodějky ❤😍🙂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama