VA - Rodina pro Rose - Kapitola 1 - Můj život s matkou

14. února 2017 v 22:35 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Rodina pro Rose

Zase mě napadl další blábol na téma Vampýrský akademie. V této kapitole Janine Hathawayová, jak ji neznáte... Možná se to někoho z vás trochu dotkne...
Ale co myslíte:
Jak se Rose setká s Dimitrijem?
Najde svého otce?
Odpustí Janine?
Jaký osud byste jí přáli vy?










Rose

Na mého otce se mi vybavovala pouze jediná vzpomínka. Neznám ani jeho jméno.

Držel mě jednou rukou v náručí a druhou zaklepal na dveře. Za chvilku mu někdo otevřel. Neviděla jsem kdo. Pak jsme se ocitli v nějaké místnosti s cizí ženou. Objevil se tam chlapec s hnědýma očima.

To je moje jediná vzpomínka, kterou na otce mám. Matka o něm nikdy nemluví a já už se raději neptám. I když jsem dost času trávila na akademii, kam mě matka přihlásila (jako jedna z mála studentů jsem docházela z domova), pořád jí zbývalo dost času na to, aby mi stihla zničit dětství.

Nepamatovala jsem si ji jinak než opilou. Dříve legendární strážkyně Hathawayová byla večně ožralá troska. Byla jsem nemluvná a uzavřená. Nemluvila jsem o tom dokonce ani s Lissou, i když ta podle mě věděla, co se u nás děje, ale nemluvila o tom proto, že jsem ji o to poprosila, i když jsem viděla, že se jí to nelíbí.

Předstírala jsem, že modřiny mám z tréninku, a zčásti to byla pravda. Ne všechny modřiny mi ale způsobilo přísné cvičení. A i když jsem v tom byla dobrá - jedna z nejlepších! - mámu to nezajímalo a ani jednou jí nenapadlo, že by mě mohla za něco pochválit. Už brzy mi mělo být osmnáct. Plánovala jsem, že vypadnu z bytu co nejdřív, ačkoli mi to moje pitomý svědomí našeptávalo, že nemůžu matku v takovém stavu nechat samotnou.

Lissa mi nabízela, že můžu jít bydlet k nim, když budu potřebovat, já její nabádku však prozatím s díky odmítala. Ona mě pokaždé vždy ujišťovala, že u ní mám dveře vždy otevřené.

"Rosemarie!" zahulákala matka. Slyšela jsem, jak do něčeho vrazila, pravděpodobně do stolu, a automaticky jsem se přikrčila. Bylo to všechno takové divné - místo abych se bála Strigojů, bála jsem se opilé matky. Naposledy jsem pohlédla do malého zrcadla a s hlubokým nádechem jsem opustila koupelnu.

Matka ležela v kuchyni na zemi. Jakmile jsem vešla, zlostně mě propíchla pohledem (kdyby její pohled zabíjel, už by ze mně byla jen malá hromádka prachu), a zasyčela: "Jaktože je tady takovej čurbes? Já se o tebe starám, šatím tě, dávám ti střechu nad hlavou a ty ani nepohneš prstem, abys mi pomohla? Takhle se mi odvděčuješ?" To už zase křičela.

Všechno se ve mně sevřelo. Doslova mě trhalo vidět ji takhle. "Žiješ se mnou pod jednou střechou! Do tý pitomý školy chodíš taky jenom díky mně! No nečum tak! Kdybych si tě nenechala, kdybych šla včas na potrat, měla bych od všeho pokoj! Nemusela bych se dívat na tebe! Nemusela bych se dívat na něj..." Její křik přešel v hysterický pláč a matka se na zemi svinula do klubíčka.

Přešla jsem k ní a pomalu ji postavila na nohy. Podpírala jsem ji a pomalu jsme se blížily k její ložnici. "Kdybych si s ním nic nezačínala, mohl být klid," zabručela jseště opilecky, než padla do postele a okamžitě usnula. Sundala jsem jí z nohou boty a přehodila přes ni peřinu. Zavřela jsem dveře od pokoje a zhroutila se na pohovku, která byla plná matčiných věcí a odpadků. Později to budu muset uklidit.

Zavřela jsem oči. Zaplaťbůh byly zrovna teď prázdniny, takže jsem nemusela nikomu nic vysvětlovat, hlavně ne Lisse.

Došla jsem do koupelny pro kýbl, vzala jsem z lékárničky prášek, natočila sklenici vody a to vše donesla mámě do ložnice.

Pohlédla jsem ven z okna. Venku se stmívalo, ale ještě pořád bylo dost světla, abych stihla malou večerní procházku. Popadla jsem z věšáku svůj kabát a vyrazila ven. Moje kroky vedly do parku. Tam však můj úmysl projít se padl. Zhroutila jsem se na nejbližší lavičku a usedavě jsem se rozplakala.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 14. února 2017 v 22:46 | Reagovat

Začátek vypadá moc dobře. Teď by mohla v parku potkat Dimitriho, a on ji bude utěšovat :-)

2 Jackie Jackie | 15. února 2017 v 12:22 | Reagovat

Je to iné ale je to zaujímavé :-D Dúfam, že nájde Abeho :-)

3 Vampyrka Vampyrka | 15. února 2017 v 21:31 | Reagovat

Souhlasím je to něco nového a zajímavého. 😍 mohla by se setkat s tátou, a chlapec s hnědýma očima by mohl byt dimitri 😁

4 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 15. února 2017 v 23:45 | Reagovat

Moc vám všem děkuji. Příští kapitola se jmenuje „Muž z parku“, takže můžeme jen hádat, co se stane, že :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama