VA - Rodina pro Rose - Kapitola 3 - Co se to jen děje? - část 1

19. února 2017 v 23:34 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Rodina pro Rose


Rose

Seděla jsem s Dimitrijem na lavičce v parku ještě nějakou dobu. Moc jsme nemluvili. Bylo to zvláštní, ale připadalo mi, jako bych ho znala. Ten jeho úsměv. Plížila jsem se tichým tmavým bytem do svého malého pokojíčku a myslela na Dimitrije. Když jsem odcházela domů, cítila jsem se podivně. Tak nějak... šťastně. A pro mě to byl hodně nezvyklý pocit. Takhle jsem se necítila nikdy, ani když jsem někam jela s Lissinou rodinou a oprostila se tak na pár dní, nebo alespoň hodin, od matky.

Nakoukla jsem do ložnice. Matka už spala. U její postele se válelo několik lahví. Potmě nešlo poznat, co pila, ale typovala jsem pivo nebo vodku. Šla jsem se umýt a pak jsem se skrčila v posteli.

Probudila jsem se už za světla. Posadila jsem se a chvilku poslouchala. V bytě však bylo ticho. Nevěděla jsem, jestli je to dobré nebo špatné znamení. V kuchyni na stole jsem našla zmačkaný papír. Na něm bylo máminým roztřeseným písmem napsáno: Jsem pryč. Vrátím se večer. Gemma slaví narozeniny.

No jasně, Gemma. Jedna z máminých kamarádek, stejně jako ona závislá na alkoholu. Pochybovala jsem, že slaví nějaké narozeniny, zato jsem ale věděla o všem, co se stalo na jejích alkoholových taženích po celém městě. Nejednou se máma vrátila pozdě v noci, budila mě a opilecky mi vyprávěla, kde všude byly. Kdybych ji někdy hledala, alespoň jsem věděla, kam jít.

Nyní mi to, že je matka pryč, přineslo alespoň trochu úlevy. Rozhlédla jsem se po bytě. Všude byl zase nepořádek. Vůbec byste nepozanli, že jsem nedávno uklízela. Rozhodla jsem se tedy, že se do toho znovu dám a trochu poklidím, i když to nebude nic platné.

Vešla jsem do matčina pokoje a zůstala zírat. Všude bylo rozházené oblečení a střepy z rozbitých flašek. Vzala jsem si smetáček, lopatku a pytel na odpadky. Nejdřív jsem všechno její oblečení naházela na postel, abych mohla sesbírat střepy.

Přemýšlela jsem, co tu v noci dělala, protože mě žádný hluk nevzbudil. Odložila jsem pytel k prázdné skříni a vytáhla se na špičky, abych zjistila, jestli nedala nějakou láhev do horní police. Nic tam nebylo, zato jsem objevila uvolněné prkno v podlaze skříně. To je divné, pomyslela jsem si. Všimla jsem si několika malých šmouh. Ještě aby si matka něco udělala.

Klekla jsem si a odstanila prkno. Byl tam malý otvor a v něm schovaná jako malá krabička. Vyndala jsem ji a otevřela. Byla v ní ještě jedna krabička, která vypadala jako krabička na šperky. Otevřela jsem ji. Dívala jsem se na kulatý přívěsek, který mi připomínal oko.

Dotkla jsem se prstem černé tečky uprostřed. Pod přívěskem ležel nějaký papír. Vytáhla jsem ho. Zjistila jsem, že je to fotografie. Byl na ní znovu ten Moroj, a moje matka s okem okolo krku. S okem, které na mě stále zíralo z krabičky. Otočila jsem obrázek. Zezadu bylo napsané telefonní číslo. Vrátila jsem fotografii zpět a zaklapla krabičku, kterou jsem následně také vrátila na své místo a pokračovala jsem v úklidu.

Oko mi však nepřestávalo ležet v hlavě. Nyní jsem už velmi silně tušila, že ten Moroj je můj otec. Na té fotce spolu vypadali tak šťastně. On ji objímal kolem ramen a ona měla na tváři úsměv, který já jsem za svého života nikdy nespatřila. Když jsem trochu poklidila matčinu ložnici, rozhodla jsem se zavolat Lisse a říct jí o své úvaze, o tom, že bych zkusila zkontaktovat otce, ačkoli zatím nevím jak.

Vytočila jsem Lissino číslo. Zvedla to téměř okamžitě. "Rose! Zrovna jsem ti chtěla volat? Jak ti je?"

"Jak myslíš," povzdechla jsem si. "Matka se vypařila někam na mejdan a já zase uklízím. V její ložnici bylo tolik střepů... Mohlo se jí něco stát."

Lissa si v telefonu povzdechla: "Já ti říkám pořád, že by ses na ní měla vykašlat a odejít. Chápu, že je to tvoje matka a nechceš ji nechat samotnou, ale podle mě už tohle překračuje meze. Co když si doopravdy něco udělá? Nebo co když bude chtít ublížit tobě?"

"Jako by mi už neublížila," odpověděla jsem jí. "Ale při jednom ze svých záchvatů po mně hodila fotografii mého otce, a dnes při úklidu jsem také jednu našla. Jsou na ní spolu. No a já myslela..."

"Že bys ho zkusila zkontaktovat?" odhadla Lissa.

"Jo," přikývla jsem. "Já vím, že to nebude jednoduché, ale chtěla bych s ním mluvit. Chtěla bych se s ním setkat a zjistit, jestli je to opravdu můj otec."

"A víš, kde začít?"

"Právě, že nevím. Ale na té fotografii, co jsem našla dnes, bylo napsané nějaké telefonní číslo, tak jsem myslela..."

"Že bys na něj zkusila zavolat? No já ne-"

"Ségra! Přestaň přehřívat linku a zavěs! Taky si potřebuju zavolat!" zaslechla jsem někde v pozadí křičet Andreho.

"Zmlkni!" zaječela v odpověď Lissa.

"Ahoj, Rose!" ozval se Andre o něco blíže. "Jak se máš?"

"Skvěle," zalhala jsem.

"To rád slyším."

"Vypadni! Řešíme tu s Rose důležité věci!"

"Holčičí problémy, co?" zaslechla jsem ještě, než se někde zabouchly dveře. "Neotesanec," zabručela Lissa. "Nikdy nerespektuje moje soukromí. Takže zavoláš na to číslo?"

"Asi ano."

"Jen si pamatuj: ať se děje cokoliv, vždycky můžeš přijít k nám a my ti pomůžeme. Jasný?"

"Jasný," odkývala jsem jí to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 21. února 2017 v 13:51 | Reagovat

Tá Janine sa úplne zbláznila. Zaujímalo by ma čo sa medzi ňou a Abem stalo. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama