VA - Unhappy Ghost - Kapitola 4 - To nemůže být pravda

7. února 2017 v 19:53 | AriaLissa |  Básně nebo kráké úryvky
Jak se Lynette vyrovnává s tím, že je mrtvá?












Rose

"Lynette," vydechla jsem konečně.

"Co je pořád?" podivila se.

Zaváhala jsem, než jsem jí položila otázku: "Lynette, necítíš se poslední dobou jinak?"

"Ne, ani ne," odpověděla. "Teda vlastně," dodala po pár vteřinách. "Moje hlava. Tak divně mě bolí, jako..." Nevěděla, jak to popsat. "Myslím, že je mi celkově tak nějak divně a jinak."

"No, víš, Lynette, na tom není nic divnýho."

Nechápavě se na mě podívala. Ohlédla jsem se za ni na knihovnici á la Kirová, která na mě zírala, jako bych se právě zbláznila. Právě tak jsem na ni musela působit, protože jsem věděla, že ona Lynette nevidí.

"Myslím, že se na nás zlobí," poznamenala jsem a ukázala do uličky mezi regály. "Pojďme támhle," navrhla jsem. "Tam si můžeme v klidu promluvit a nebudeme nikoho rušit."

Lynette přikývla a společně jsme zmizely v uličce, ze zorného pole a doslechu knihovnice.

"Něco se stalo, Rose?" ptala se, když jsme zalezly na určené místo.

"No ano, Lynette, stalo," přikývla jsem. "Já si myslím, že se cítíš divně proto, že jsi duch."

"Cože?"

"Zní to šíleně a určitě je to pro tebe těžké přijmout, ale uvažuj nad tím, Lynette," padala ze mně slova. "Kdy jsi naposledy něco jedla? Nebo spala? Nejsi náhodou unavená? Co? Nebo nemáš hlad?"

"Co to povídáš?" dívala se na mě Lynette, jako kdybych byla totální magor.

"Říkám, že si myslím, že tě minulou noc někdo zabil, nejspíš Strigoj. To se ti celou dobu snažím říct. A já tě vidím proto, že jsem Stínem políbená. A můžu - ne, chci - ti pomoct. Lynette -"

"Myslím, že já nepotřebuju pomoc, to ty," naštvala se na mě Lynette a chtěla odejít.

"Počkej!" zadržela jsem ji. Jestli mi nevěříš, zkus něco zvednout. Třeba knihu. Vezmi do ruky knihu, Lynette. Víš stejně dobře jako já, že duchové nemohou hýbat předměty, tedy alespoň zezačátku."

Lynette zaváhala, a pak přešla k regálu. "Uvidíš sama," pobídla jsem ji tiše. Vztáhla ruku k jedné z knih. Její třesoucí se ruka se zastavila jen pár milimetrů od knihy. Lynette se zhluboka nadechla. Najednou se prudce otočila.

"Ne, to není možné," vykřikla. "Není to možné! Ne," blekotala a pak na mě zlostně vzkřikla: "Ty mi lžeš! Já si opravím svoje známky, nastoupím na další školu, budu studovat, dokončím svou práci a vydám ji! Nejsem mrtvá! Mám před sebou celý život! Už tě odmítám poslouchat!" Načež se otočila a odešla.

"Lynette!" rozběhla jsem se za ní. "Lynette," počkej!"

Ona však zmizela. Zastavila jsem se u jejího stolu a bezradně se rozhlédla okolo sebe.

░▒▓█▓▒░

Angeline

Rozhodla jsem se vrátit na místo, kde jsem viděla muže s tmavou pletí. V ruce jsem svírala vizitku časopisu, pro který jsem dělala brigádu.

"Dobrý den," přišla jsem k němu. Podala jsem mu ruku a představila se: "Jmenuji se Angeline Dawesová a pracuji pro časopis Požár. Pracujeme na projektu Tváře města a já bych si vás ráda vyfotila."

Muž mi potřásl rukou: "Christopher Wilson. Děkuji, ale nemám zájem. Ale," podal mi jeden z letáků, které si odložil na lavičku, "byl bych rád, kdybyste otiskla tuhle."

Přijala jsem leták a znovu si přečetla text. "Promiňte," zaváhala jsem. "Nechci, aby to znělo neomaleně, ale proč s tím nedělá něco policie?"

"Vzdali to," odpověděl Christopher. "Protože nikdo nechce svědčit."

"A oni vědí, kdo to udělal?" zajímala jsem se a posadila se vedle něj na lavičku.

"To vědí všichni," odvětil a ukázal na obtloustlého chlapa na druhé straně ulice, který zrovna kouřil před obchodem se starožitnostmi. "Byl to Gibbs," řekl mi. "Jenže proti němu nikdo svědčit nebude."

"A proč tady tedy sedíte a snažíte se lidi přesvědčit?" vyslovila jsem nahlas otázku, které jsem vzápětí litovala.
"Musím," odpověděl. "Dlužím jí to. Snažím se najít svědka od té doby, co ji zabil."

Gibbs na druhé straně ulice nás propálil pohledem, típl cigaretu, nedopalek hodil na zem a odsupěl zpět do obchodu se starožitnostmi. "Ten obchod mu patří," řekl mi Christopher, načež znovu vstal a začal rozdávat letáky kolemjdoucím: "Hledám svědka. Hledám svědka! Prosím pomozte mi. Hledám svědka."

Pár lidí si leták vzalo. "Co?" zeptal se, když se otočil zpět ke mně a všiml si, že se na něj dívám.

░▒▓█▓▒░

Lynette

Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi Rose říkala. To nemůže být pravda! Musí to být lež! Ano, je to lež, byla jsem skálopevně přesvědčená do chvíle, než jsem došla domů.

Moje starší sestra zrovna něco vyndavala z kufru auta. Nevěnovala jsem jí pozornost, zvlášť, když se podívala mým směrem, ale hned na to se zase sklonila k tomu, co dělala.

Dveře od našeho domu byly otevřené, a tak jsem vešla dovnitř. Nahlédla jsem do obýváku, kde jsem uviděla zhroucené rodiče. Oba brečeli.

Táta přece nikdy nebrečí, podivila jsem se v duchu.

"Tati? Mami?" oslovila jsem je. "Jsem doma. Nic mi není. Jsem tady."

Oni mě však neslyšeli, a ani neviděli.

"Lynette," vzlykla moje matka. "Naše holčička. Kdo to udělal? Kdo nám ji vzal?"

"Já nevím, Marie, nevím," odpověděl jí stejně plačtivým tónem otec. "Ale postarám se o to, aby tu zdrůdu našli a potrestali."

"Ale naší malou holčičku nám to nevrátí," zakvílela matka.

Do obýváku vešla sestra, zhroutila se k rodičům a brečeli všichni tři.

Musím najít Rose, prolétlo mi hlavou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 7. února 2017 v 21:14 | Reagovat

Chúďa Linette :-( sim rada že si uvedomila čo sa deje

2 Niana Niana | E-mail | Web | 8. února 2017 v 7:14 | Reagovat

Nádherně a kvalitně napsáno! Čirou náhodou jsem se sem dostala přes propagaci blogů - jsem za to moc ráda!
Určitě piš dál, těším se na pokračování :)
Niana

3 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 9. února 2017 v 14:42 | Reagovat

[2]: Ahoj, děkuji za pochvalu.

Dobrá zpráva! Zase jsem se dala do překládání, takže brzy bude další kapitola If I Should Die. ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama