Vampýrská Akademie - Odvážné Srdce - Kapitola 21 - Padající hvězda

2. února 2017 v 17:37 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Odvážné srdce
Poslední kapitola.












Dimitrij

Šokem jsem zkoprněl. "Co prosím?"

"Ptala jsem se, jestli ještě budeme tancovat," opakovala ona.

Když jsem na ni koukal, neschopen slova, povzdechla si a sundala si škrabošku.

"Rozo," zašeptal jsem šokovaně.

"Ahoj, soudruhu," oplatila mi. "V tom obleku vypadáš fakt dobře."

"Nemám halucinace?" měl jsem stále potíže uvěřit, že přede mnou stojí moje Roza, živá a zdravá.

"Ujišťuju tě, že nemáš," odpověděla. "Co bude s tím tancem?"

Přitáhl jsem si ji k sobě a začali jsme se kolébat do rytmu pomalé hudby. Vdechoval jsem vůni jejích vlasů. Chtěl jsem jí toho tolik říct, ale nevěděl jsem, kde začít. Tak jsme se jen tiše pohupovali a tiskli se k sobě.

░▒▓█▓▒░

Soňa

"Teto, podívej!" zvolal Pavel. "Strejda Dimitrij tancuje se slečnou Rose!"

Vzhlédla jsem a očima propátrávala taneční parket. Zanedlouho jsem je našla. Snažila jsem se odhadnout situaci, ale nevypadalo to, že se hádají, ba právě naopak. Všimla jsem si, že se Dimitrij spokojeně usmívá.

"Vypadají spokojeně," poznamenala Karolína. "Doufejme jen, že si to všechno vysvětlí bez zbytečných hádek."

"Taky v to doufám," konstatovala jsem.

░▒▓█▓▒░

Rose

V Dimitrijově náruči jsem se cítila bezpečně. Skoro jako by se mezi námi nic nestalo. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a poslouchala, jak mu bije srdce - silně a pravidelně.

Pak jsem na druhém konci sálu uviděla mého otce, jak se na nás nesouhlasně dívá. Budu si s ním muset promluvit, prolétlo mi hlavou. Bude to složitý. Vybavilo se mi, jak mi Oksana ve snu říkala, jak můj otec Dimitrije několikrát málem přizabil.

Pak jsem zaznamenala udivené pohledy od mého stolu a vědoucné úsměvy na tvářích Belikovových.

Dimitrij mě od sebe odstrčil, já udělala otočku a zase jsem se k němu přitiskla. Protančili jsme spolu několik dalších písní, dokud jsem se na vysokých podpatcích, které mě Lissa donutila si vzít, málem nepřizabila.

"Raději bychom si měli na chvilku dát pauzu," navrhl Dimitrij.

"Půjdu na chvíli na vzduch," zamručela jsem a potácela jsem se k obrovským dveřím, které vedly do obrovské zahrady. Dimitrij mě následoval, a když jsme vyšli ven do chladného vzduchu, přehodil mi přes ramena svoje sako.

"Dík," poděkovala jsem. "Ale nebude zima tobě?"

Pousmál se: "Ne, neboj."

Chytil mě za ruku a společně jsme se střídavě dívali na sebe nebo na oblohu. Nemluvili jsme. "Hele! Táhmhle padá hvězda!" všimla jsem si.

"Něco si přej," zašeptal mi do ucha Dimitrij. Zavřela jsem tedy oči a přála jsem si.

"Co sis přála?" vyzvídal Dimitrij.

"To se neříká, jinak se to nevyplní," mrkla jsem na něj.

"Zato moje přání se vyplní hned teď," na to on, načež mě znovu políbil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 2. února 2017 v 18:05 | Reagovat

Moc hezká zavěrečna kapitolka, sice trošku kratší, ale za to moc povedená

2 Jackie Jackie | 2. února 2017 v 22:30 | Reagovat

To už je koniec? ??? A Janine? Tá Dimitriho reakcia na to, že tancoval s Rose bola perfektná :-D

3 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 2. února 2017 v 22:40 | Reagovat

Pokud si to přejete, můžu dopsat ještě krátký epilog.

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 2. února 2017 v 23:35 | Reagovat

[3]: To by bylo superrr :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama