7.kapitola - Die For Her

19. března 2017 v 20:37 | AriaLissa |  Die For Her
Druhý den ráno jsme Kate pozvali na shromáždění do La Maison, aby viděla, že je Vincent živý, a řekli jsme jí, kdo jsme. Zvládá to lépe, než bych očekával. Ne že bych očekával, že s křikem vyběhne z domu. Ale zjištění, že existuje svět nemrtvých superhrdinů žijících bok po boku s běžnými lidmi, by většinu lidí rozrušilo. Kate to bere za pochodu. Je teprve teenager, a přijímá to, co jí řekneme, s kuráží a slušností. Jsem oficiálně ohromený.


Nicméně, Jean-Baptiste zuří, že člověk, kterého neprověřil, vešel do našeho domu a dozvěděl se naše tajemství. A zatímco se žvýkáním strkal Vincenta ven, Kate přišla do kuchyně a snídala s námi - a to nejen velké množství lidí, které potkala, jsou v podstatě monstra. Stojí tam u dveří, vypadá nejistě, dokud ji Ambrose nepobídne: "Vstup, člověče." A ona se zasmála a přisedla si vedle mě.

Potkala Jeanne, a mohu říci, že vědomí, že je v místnosti další člověk, ji utěšuje. Pustila se do chleba a kávy, které jí Jeanne naservírovala, mluvila se skupinou, jako by ji znala celý život.

Když dovnitř strčil hlavu Gaspard, aby řekl Kate, že může jít, chopil jsem se příležitosti vyprovodit ji ven. Potom, co se rozloučila s Vincentem, dal jsem na nejlepší způsoby devatenáctého století, úklona a rámě, a doprovodil jsem ji k hlavnímu vchodu. A když jsme tam došli, udělal jsem to, co jsem chtěl celé odpoledne: omluvil jsem se.

"Omlouvám se, že jsem byl dnes hrubý, však víš... v mém studiu a v muzeu. Přísahám, že to nebylo nic osobního. Jen jsem se pokusil chránit Vincenta a tebe... a nás všechny. Teď, když už je pozdě, no, prosím přijmi mojí omluvu."

Tázavě se na mě podívala, jako kdyby se snažila rozhodnout, zda to myslím vážně, nebo ne. A pak zvedla kabelku a přehodila si ji přes rameno. "Naprosto chápu," řekla. Pousmála se na mě se škádlivou jiskrou v očích. "Jsem jen obyčejný smrtelník. Co jiného bys mohl dělat?"

Tato dívka vyzařuje charisma, jako dospívající Audrey Hepburnová, a mě totálně dostalo to, co v ní Vincent vidí. S vědomím, že toho bude mít hodně, jsem opravdu plný šarmu.

Přitiskl jsem si ruku na hruď. "Whau - ona mi odpustila." Udělal jsem krok směrem k ní, takže nás dělilo jen několik palců prostoru. "Jsi si jistá, že mě nepotřebuješ jako doprovod na cestu domů?" zeptal jsem se, zvedl obočí a věnoval jsem jí svůj nejvíce koketní úsměv.

Odmítla, ale zčervenala - horká červeň se jí šířila po tvářích. Jako obvykle jsem pocítil divoký nával úspěchu. Mám rád flirtování více než jídlo. Nebo dokonce bojování. A vyvolání červeně je jedním z nejvíce uspokojivých výsledků, v který mohu doufat.

Ta holka se mi líbí, pomyslel jsem si. Vlastně se těším, až tady zase někdy bude.

Přítští týden přišel Vincent dvakrát domů se širokým úsměvem na tváři, a to muselo znamenat, že byl někde s Kate.

"Takže ty si ji necháš pro sebe," vtipkoval jsem s ním, když jsme scházeli po schodech dolů do zbrojnice. "Konečně máme dovoleno, že můžeme mít v domě hezkou holku, a ty si ji schováváš."

"Ne, já ne," odporoval. "Ambrose jde s její sestrou na rande tuto sobotu společně s námi."

"Hm, tak pardon," řekl jsem a popadl pár krátkých mečů ze zdi. "Nejlepší kamarád, tady? Chlap, který ti nabídne rande s nejhezčíma holkama, a ty mě vynecháš?"

"Julesi. Sobota. Budeš létací," připomněl mi, když si vybíral svou zbraň: japonskou katanu.

"Jo, jasně," připustil jsem. "Ale to neznamená, že se nemohu připojit. Mohl bys využít nějakou strašidelnou podporu, pokud se chystáte být venku ve městě a vodit se za ruce se dvěma velmi rozptylujícími dámami."

Vincent se zasmál a postavil se do útočné pozice s oběma rukama napřaženýma. "Věděl jsem, že budeš chtít přijít. Jen jsem čekal, abych se tě zeptal. Víš... Měl bys s Kate přestat jednat tak hrubě."

Zvedl jsem své meče. "Vole, končím s poslušností, a spravedlivá Kate souhlasila, že mi odpustí."

"To řekla, teď?" zeptal se Vincent s pobaveným pohledem. "Dovedu si představit způsob, jakým ses omluvil." Provedl výpad, jeho meč se zaklesl do mého skříženého ostří. Cukl jsem oběma krátkými meči vzhůru, a to poslalo Vincenta o krok zpět.

"Hej, kouzlo šarmu je to, co dělám nejlépe," řekl jsem mezi nádechy, připravujíc se na jeho příští výpad. "Co můžu dělat? Holky mi nemůžou odolat."

Když jsme se setkali s Kate a Georgií u stanice metra, okamžitě jsem v Katině sestře spatřil koketu, když se k ní Vincent a Ambrose obrátili. Sestry se nemohly vzhledově více lišit, ale bylo tu něco, co říkalo, že mají stejné geny. Nicméně, byla to Kate, která přitahovala mou pozornost. Ona je tak vřelá. Rozzářená. Žádná stopa po Smutné dívce.

Georgia zvedla svůj telefon, a Vince s Ambrosem začali mluvit o tom, jestli by měli nebo neměli jít na místo, které Georgia navrhla, jenž je často navštěvované v sousedství numa.

Hej, Ambrosi, přerušil jsem ho, řekni Kate 'ahoj krásko' od jejího strašidelného lotharia. Ambrose se zasmál a řekl Kate, co vzkazuju, a jako vítězství jsem spatřil druhý ruměnec za týden.

"Hej, sleduj to," zavtipkoval Vincent.

Řekni jí, že je škoda, že musela připadnout někomu tak nudnému jako ty. Být starší a zkušenější člověk, vím, jak zacházet s dámou. Vincent řval smíchy. "Koukněme na zamilovaného," řekl a pak předal mou zprávu.

Kate se polichoceně usmála, když mi Vincent připomněl, že i když jsem prakticky starší o dvacet sedm let, v tuto chvíli je nám oběma devatenáct.

Šli jsme na metro a jeli na Denfert, pak jsme šli pěšky pár minut po ulici k Georgiině restauraci, jen abychom našli dav čekající na stoly. Zatímco šla Georgia přemluvit jednoho ze svých přátel, aby nás dostal dovnitř, rozhodl jsem se rychle prohlédnout se po okolí. A během několika sekund jsem se cítil znepokojeně, skoro jako bych byl nasáván do černé díry, pocit, stejný jako vždy, když jsou blízko numa. Podíval jsem se po zdroji neklidu, jen abych spatřil vůdce samotného - Luciena - kráčejícího s jeho dvěma kumpány jen pár bloků od místa, kde jsou Vincent a ostatní. Spěchal jsem zpět, abych je upozornil na situaci.

Vrátím se budu sledovat, kudy půjdou, nabízím. Když jsem se vrátil, uviděl jsem, že Ambrose leží na zemi, Kate klečí vedle něj a snaží se ho přimět, aby s ní mluvil.

Uviděl jsem páreček numa s vypracovaným nožem mířící pryč z místa činu, za Lucienem. Za pár minut budou zpět s posilami. Dostal jsem se blíže k Ambrosovi a uviděl jsem, že je mrtvý. Není žádný způsob, jak by ho Vincent mohl zvednout a dostat pryč, a tak jsem udělal to jediné, co mě napadlo: vlezl jsem do něj.

Mluvte o tom, že je těžký. Ambrose váží tunu. Naštěstí jeho svaly souhlasí s velikostí. Ale mám pocit, že mám na sobě jeden z těch falešných sumo kostýmů - uváznutý uvnitř tukového obleku. Kate s Vincentem mi pomohli dostat Ambrosovo tělo do taxíku.

A tehdy mě zasáhlo, jak je zvláštní. Je dost odvážná, aby zůstala s Vincentem, i když ví, co je zač. Ale přijala jeden z více bizarních detailů naší existence jen pokrčením nosem a ne řádným - na šílence - je to teď působivé. Je to už dávno, co přišel k našemu klanu někdo nový, takže nová krev, ačkoli je to člověk, přinesla závan svěžího vzduchu. Těším se, až ji lépe poznám. Kdyby nebyla Vincentova přítelkyně... Ale do toho nepůjdu.

Ale něco se stalo, co mi brání trávit s ní čas. Charles zachránil dítě, které spadlo z lodi. Sám se dostal do lodní vrtule. A Kate se po příchodu domů rozhodla, že vidina jeho na kousky je neúnosná. Příliš mnoho jí to připomíná rodiče. Řekla Vincentovi, že jestli tohle je to, kolem čeho se točí existence bardia, nemůže se stát svědkem jeho vlastní násilné smrti.

Rozešla se s ním. On je samozřejmě zničený. Přestal jíst. Začal se chovat jako jeho staré já: robotický, bez emocí. Pokusil se kolem jeho srdce postavit zeď, ale pohled do jeho očí mluví pravdu. Jeho srdce se nemůže chránit. Je s Kate a ta je pryč.

Nechala za sebou jen černou díru. V domě byl pocit optimismu a radosti, když tam byla a teď se proměnil v prázdnotu. Cítím se dutý stejně jako Vincent. Smutný. A jak dny plynou, začal jsem si uvědomovat, že jsem přirostl k péči o Kate. Ne jako k přítelkyni mého nejlepšího kamaráda, ale jako o někoho uvnitř ní. A uvědomila jsem si, že se mi po ní stýská.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ ┼Nemessis Rio Kurumi ┼ | Web | 20. března 2017 v 14:30 | Reagovat

úžasně píšeš

2 Ivet Ivet | 20. března 2017 v 20:19 | Reagovat

Super těším se na další :-) :-) jen se zeptám jestli knížku budeš posílat na email, nebo bude možné si jí někde stáhnout až dokončíš překlad?? :-)  :-)

3 Síma Síma | 21. března 2017 v 18:02 | Reagovat

Děkuji moc, skvělé. Prosím o další kapitolu. :-)

4 Síma Síma | 29. dubna 2017 v 22:26 | Reagovat

Ahoj, věřím, že toho máš hodně. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli budeš ve svých překladech pokračovat. Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama