VA - Always and forever - Kapitola 12 - Předzvěst něčeho

25. března 2017 v 11:14 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever

Dnes je to trochu kratší kapitola. Rose čeká rozhovor s Yevou.






Lissa

"Hlavně na sebe dávej pozor," říkala jsem Albertě do telefonu.

"Ty taky a starejte se o Dimitrije," odpověděla.

Chtěla mluvit s Dimitrijem, ale ten jí nebral telefon a tak zavolala mě, abych mu vyřídila vzkaz, že jedou na další zásah. Řekla jsem jí o tom, že se Rose ztratila - o Anastasii jsem pomlčela, měla by mě za magora.

Bylo jí to líto, bohužel ani ona s tím nemohla nic udělat. "Pozdravuj Michaila," vyhrkla jsem ještě, než stačila zavěsit. "A vyřiď mu, že to pozvání ke dvoru stále platí. Pro něj i pro tebe."

"Děkuji. Až budeme moci, rádi přijedeme."

Zavěsila jsem. "Kdo to byl?" zajímal se Christian, který právě vešel do obýváku.

"Alberta," odpověděla jsem. "Dimitrij jí nebere telefon a tak zavolala mě, abych mu něco vyřídila."

Christian se zamračil: "Takhle to dál nejde. Nemůže být celý dny sám zavřenej v bytě, utápět se v depresích a čekat, že s tím nic neuděláme. Rose by to nechtěla."

░▒▓█▓▒░

Rose

Netušila jsem, jak jsem se na královský dvůr dostala. Ale když už tu jsem, můžu se pokusit najít pomoc, i když předtím mi to nevyšlo. Ale byla tu Yeva.

Ta stará čarodějnice mi pila krev, nesnášela jsem ji, ale pokud bude sdílná, dokáže mi pomoct. Tedy alespoň jsem v to doufala.Dimitrij jí bude muset naučit slušným způsobům, pomyslela jsem si. Sotva jsem na Dimitrije pomyslela, sevřelo se mi moje mrtvé srdce a já se sama sebe zeptala: Ale uvidím ho ještě někdy?

Najednou se kolem mě začalo všechno točit. Nebyla to ta stejná bílá tma, tohle byl barevný vír. Když to pak ustalo, stála jsem v nějaké místnosti. Přede mnou seděla Yeva a probodávala moji neviditelnou existenci významným pohledem.

"No konečně," vylezlo z ní.

"Jaký no konečně?" založila jsem si ruce v bok.

"Konečně jsi přišla."

"No jasně, že jsem přišla," odpověděla jsem jízlivě. "Můžete mi laskavě říct, proč jste to dopustila?"

"Nebuď drzá, holčičko," pokračovala klidně a já jen valila oči. Ujistila se, že jí věnuju pozornost. "Nemůžu ovlivnit běh osudu."

Chtělo se mi říct, ať si ten svůj osud strčí někam.

"Tohle se stát mělo. Anastasia musí odejít a ty jí v tom musíš pomoct."

"To asi dost dobře nepůjde, když jsem mrtvá. Nemůžete být konkrétnější?" požadovala jsem.

"To, co je potřeba udělat, nemůžeš vykonat ty."

"Ha! Ale právě jste řekla, že jí mám pomoct já!"

"To ano. Musíš jí pomoci, aby mohla dojít klidu. A to půjde je tak, když opustí tvoje tělo."

"Aha. Jo, jasný. Takže pak budeme mrtvý obě."

"Buď tak laskavá a nepřerušuj mě, ano?" zvýšila hlas. "Jsem stará dáma a se starými dámami se jedná zdvořile a s respektem."

Protočila jsem oči.

"Já to viděla," upozornila mě.

"A co mám teda dělat?"

"Ona opustí tvoje tělo jedině tak, že zemře. Ty jí jen musíš přesvědčit, že i přesto, co se stalo, má nárok na svůj klid."

"Ale jak to mám udělat?"

Neodpověděla mi, místo nějaké normální odpovědi řekla: "Vrať se. Musíš být u svého těla, až se to stane."

"Ale co?" panikařila jsem, ale v tom okamžiku mě znovu vtáhl barevný vír a já byla zpět v kobce s Anastasiíí. "Svět mrtvých se tě podruhé nevzdá. Dávej na sebe pozor," stačila jsem ještě zaslechnout.

"No to je fakt výborný," zanadávala jsem si.

"Rose?" zvedla Anastasia hlavu. "Kde jsi byla?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 25. března 2017 v 12:47 | Reagovat

Rosiné sarkastické poznámky a protáčení očí ❤😀 No doufám,že Lisa a ostatní s tím začnou něco dělat. Možná to bude zajímavější, vtipnější, když se k tomu přidají... 😀🙂

2 Jackie Jackie | 25. března 2017 v 13:33 | Reagovat

Zlaté. Yeva je fajn, kým nezačne niečo vysvetlovať tým spôsobom, že nič nevysvetlí :-? Teším sa na ten zásah Alberty a Michaila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama