VA - Always and forever - Kapitola 8 - Moje královna

17. března 2017 v 15:22 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever




Dimitrij

Uplynulo už několik dní od té doby, co Anastasia zmizela, a spolu s ní i Rosin duch, a babička se neměla k tomu, aby nám řekla, kde jsou, i když to evidentně věděla. Kdykoli se jí někdo z nás zeptal, začala omýlat jedno a to samé: "Anastasia nejdříve musí někoho potkat, a pak o něj bude muset přijít. Je to jediná možnost, jak se může Rose vrátit. Ztráta je jediná věc, která může Anastasii donutit odejít."

Pořád ty její bláboly o ztrátě. Čí ztráta? Ať jsme přemýšleli, jak jsme přemýšleli, nic nás nenapadlo, jen to, že by to mohl být někdo z nás, ale to Yeva zamítla a samozřejmě nám odmítla říct, o koho jde.

Docela mě to naštvalo. Ona a ta její tajemství!

░▒▓█▓▒░

Rose

Pozorovala jsem Anastasii, jak sedí u baru a popíjí jakýsi drink. "Anastasie," napomenula jsem ji otráveně. "Bude ti špatně. Bude nám oběma špatně."

"Nestarej se."

"Fajn, ale až budeš mít kocovinu, nestěžuj si."

Posledních pár dní, co jsme byly na cestě bez cíle, mi připadalo, jako by se Anastasiin postoj ke mně měnil. Byla na mě milejší. A já k ní. Doufala jsem jen, že ani jedna z nás netrpí Stockholmským syndromem. Stále mi však neřekla její příběh. Nenutila jsem ji. Nechtěla jsem narušovat to křehké spojenectví mezi námi.

"Už půjdu," rozhodla se Anastasia po tom, co jí ten poslední drink opravdu neudělal dobře. Zaplatila a vydala se ven.

Venku už byla tma jako v pytli. "Bezva," konstatovala jsem. "Kde hodláme přespat?"

Než mi stihla odpovědět, ze stínu se vynořil muž. "Ztratila ses, kočičko?" zajímal se. "Potřebuješ s něčím poradit?"

"Kdybyste mi mohl poradit, kde se tady dá přespat," odpověděla Anastasia.

"Nebav se s ním!" zašeptala jsem jí do ucha.

"Třeba u mě," odpověděl muž.

"Anastasie," zasyčela jsem jí naléhavě do ucha.

"Děkuji za nabídku, ale myslela jsem tím nějaký hotel."

"U mě bys to měla zdarma, kočičko. A ještě bychom si spolu mohli užít."

"Odejdi," popoháněla jsem Anastasii.

"Děkuji, opravdu ne. Řekněte mi jen, kde najdu hotel," trvala na svém Anastasia.

"Vypadni odsud!" zavřískla jsem jí do ucha ve chvíli, kdy Strigoj vycenil tesáky. Výhružně zavrčel: "Tak já ti nejsem dost dobrej!"

Anastasia zbledla jak stěna a začala vyděšeně couvat.

"Taková krásná dhampýrka," syčel Strigoj. "Bude mi potěšením tě povečeřet."

"Anastasie!" zaječela jsem. "Bojuj, sakra!"

"Ale já nevím jak!" zakřičela bezradně.

To Strigoje vyvedlo z míry a konečně si mě všiml. "No ne, mrtvé dvojče," zavrčel.

"On tě vidí?" vyjekla Anastasia.

"Jistě, je přece taky mrtvej," odpověděla jsem, načež se Strigoj rozzuřeně vrhnul na Anastasii a než stihla Anastasia něco udělat, praštil ji do hlavy a ona upadla v bezvědomí na zem, načež se tam objevil druhý Strigoj a přitiskl na zeď baru toho prvního.

"Nathanieli," vycenil tesáky. "Ty pitomče."

"Nepleť se do toho," zavrčel na něj Nathaniel.

"Zřejmě jsi nepochopil pravidla, nováčku," zaprskal Nathanielovi do obličeje ten Druhý. "Šéf ti to evidentně bude muset znovu vysvětlit a víš, jak nemá rád, když musí někomu něco vysvětlovat dvakrát."

"Ale já mám hlad," zaprotestoval Nathaniel.

"To je mi fuk," zakřičel na něj Druhý. "Jseš mi úplně fuk! Jsem velitel skupiny! Stačí jedno jediný moje slovo, a dopadneš jako šéfova budoucí svačinka," kývl hlavou směrem k Anastasii v bezvědomí.

░▒▓█▓▒░

Emmett

Seděl jsem na obrovském moderním gauči ve svém sídle a díval se na obraz v nadživotní velikosti naproti mně. Z něj se na mě dívala krásná blondýna oblečená v šatech, které toho hodně odhalovaly a na hlavě měla korunku se světle modrými kameny.

Moje Anastasia. Moje královna.

Kdysi jsem ji velmi miloval. Byla to moje životní láska. A stále jí je. I když jsem Strigoj, nikdy jsem na ni nezapomněl.

Rozhlédl jsem se po místnosti, kde ležela tři mrtvá těla dvou mužů a jedné ženy. Posvačil jsem je před hodinou, a ještě stále se to nikdo neobtěžoval uklidit.

Někdo zaklepal. "Dále!" houkl jsem otráveně. Do dveří vstrčil hlavu Nathaniel: "Neseme vám další svačinku, pane."

"Výborně!" tleskl jsem. "Přiveďte ji sem a ukliďte tohle," ukázal jsem na tři mrtvá těla s vytřeštěnýma očima.

"Ano, pane," přikývl poslušně Nathaniel. Na chvilku zmizel za dveřmi, načež do místnosti vklopýtala zmateně vypadající hnědovlasá dhampýrka. Spatřila mrtvoly a vytřeštila oči.

Nathaniel ji prudce odstrčil z cesty. Zachytil jsem ji. On vešel do místnosti s dalšími dvěma Strigoji, Lukem a Morriganem, a každý popadl jedno tělo a táhli je pryč.

Dhampýrka to všechno vyjeveně sledovala. Když moji Strigojové odešli, odtáhla se ode mně. Její oči byly stejně modré, jako Anastasiiny.

"Emmette," šeptla.

"Jaktože znáš mé jméno?" chtěl jsem vědět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daisyrose Daisyrose | Web | 17. března 2017 v 17:17 | Reagovat

Pěkná kapitolka, začíná mi být Anastasie líto. Mohlo by se stát, že ti dva by byli zase spolu A.M. Jako, že ona vyklouzne z Rousiného těla a Emment by se stal opět dhampírem. :-D Ale to mě jenom tak napadlo. Už se těším na další kapitolku :D

2 Jackie Jackie | 17. března 2017 v 21:46 | Reagovat

Takéto stretnutie som nečakala :D Podarená kapitola :-) Som zvedavá či ju Emmet spozná ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama