VA - Rodina pro Rose - Kapitola 6 - Překvapení

1. března 2017 v 23:08 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Rodina pro Rose

Rose

"Šťastná náhoda?" podivila jsem se. "Snad nechceš říct, že -"

"Ano, bydlíme v Millbrooku," začala nadšeně poskakovat Meret. "Viď, že se uvidíme? Tvůj otec bude mít radost. Ani nevíš, jakou bude mít radost, až tě uvidí!"

Srdce mi poskočilo, ale váhala jsem. Ráda bych ho viděla.

"No tak," přemlouvala mě.

"Ale přece se tam nemůžu jen tak zjevit," chabě jsem protestovala, ale už mi bylo jasné, jak se rozhodnu.

"Já na to Abeho můžu trochu připravit," nabídla Meret.

Nakonec jsme se tedy dohodly, že přijedu. Bohužel Meret pro mě nemohla přijít na nádraží, ale dala mi adresu, a pak mě musela propustit ze snu, který trval už moc dlouho.

░▒▓█▓▒░

S trhnutím jsem se probudila a zapsala si adresu na ruku, protože žádný papír jsem neměla a mobil byl vybitý. Jelikož už jsem pak neusnula, dala jsem se do pozorování krajiny a přemýšlela o snovém rozhovoru.

Mám sestřenici! Nic lepšího jsem si nemohla přát! Nadšeně jsem skoro poskakovala na sedadle a nemohla se dočkat, až budu moct konečně vystoupit.

░▒▓█▓▒░

Meret

Sešla jsem dolů do kuchyně, kde prostírali ke slavnostnímu obědu, ačkoli bylo teprve ráno. "Meret, vypadáš hrozně. Spala jsi v noci vůbec?" pokárala mě matka okamžitě, sotva jsem vstoupila do kuchyně.

"No jistě," zalhala jsem.

Spočítala jsem místa u stolu a pak jsem řekla: "Mami, jedno místo chybí."

"Ty někoho čekáš?" zeptala se se zdviženým obočím.

"Ano," odpověděla jsem. "Tak jestli by to nevadilo."

"A kdo to je?" zajímala se zvědavě.

"Jedna kamarádka," odpověděla jsem. "Zůstala na Vánoce sama a tak..."

"Ty máš kamarádku!" vyjekla matka. "Ale to je skvělé!"

Já totiž nikdy moc kamrádek neměla. Spolužáci mě moc nemuseli, ale třeba to bylo jen mým jménem. Mazur - už jen z toho jména jde strach. Moje jediná opravdová kamarádka zemřela při útoku Strigojů na naši školu. Jmenovala se Jess. Měla se stát mojí strážkyní.

"Může přijet?"

"Ale samozřejmě!" vykřikla nadšeně matka. "Je to úžasné! Už se nemůžu dočkat, až ji poznám!"

"Kdo má koho poznat?" zajímal se strýček Abe, který zrovna vešel do kuchyně.

"Meret má kamrádku, která k nám přijede na Vánoce," žalovala mu okamžitě moje matka. "Ale varuju tě," pozvedla varovně prst ke svému mladšímu bratrovi, "opovaž se jí vyhrožovat, jasný?"

"To bych si nikdy nedovolil," odpověděl Abe, který se tvářil jako neviňátko, ačkoli lstivý výraz z jeho očí nezmizel.

"Mám pro tebe jedno obrovský překvapení," oznámila jsem mu. "Teda překvapení to bude pro vás pro všechny, ale myslím si, že ty z toho budeš mít největší radost."

"Nemám rád překvapení," zabručel Abe.

"No tak," našpulila jsem rty. "Je to bezva překvapení. Nejúžasnější překvapení na světě. Budeš mít určitě obrovskou radost."

"Dobře," souhlasil neochotně Abe. "Ale jenom proto, že jsi moje oblíbená neteř."

"To mě těší," zazubila jsem se na něj.

"Kdy přijede ta tvoje kamarádka?" zastavila mě matka, když jsem se chtěla velmi nenápadně vypařit z kuchyně.
"Nevim. Někdy během dneška, kolem oběda."

"Jaká kamarádka?" zajímal se okamžitě Abe.

"To je tajemství, vlastně to překvapení," oznámila jsem. "Ale to uvidíte, až přijde."

Abe si mě přeměřil podezřívavým pohledem a stejně tak Yeva, která se právě zjevila v kuchyni s tou svojí vycházkovou holí, kterou s oblibou šťouchala do lidí, když udělali něco, co se jí nelíbilo. Se stoprocentní jistotou věděla, kdo je na cestě.

"Velké překvapení," poznamenala.

░▒▓█▓▒░

Rose

Konečně jsem vystoupila v Millbrooku. Ta kraksna, kterou jsem přijela, několikrát škytla a pak chcípla. Hádala jsem, že definitivně. Rozhlížela jsem se po neznámém místě a hledala jakýkoliv záblesk vzpomínky, nic však nepřišlo.

Vybrala jsem si jednu ulici a vydala se po ní. Rozhlížela jsem se a hledala odpovídající adresu. Viděla jsem, že toto je velmi bohatá čtvrť a já tady působila jako pěst na oko. Měřili si mě pohledem. Oni - elegantně oblečení. Já - v obnošeném černém kabátu.

Neodvážila jsem se jich zeptat, kudy se dostanu na místo, na které jsem mířila. Snažila jsem se tvářit, že sem patřím, a pečlivě pročítala cedule s názvy ulic. Dvakrát se mi stalo, že jsem zabloudila a vrátila se na náměstí.

Nakonec mi ale štěstí přálo a já našla správnou ulici. Srdce mi bušilo, když jsem přišla před obrovský dům, ve kterém měl bydlet můj otec.

░▒▓█▓▒░

Meret

"Meret, ke stolu!" zahalekala matka na celý dům.

"Už jdu!" křikla jsem v odpověď já. Netrpělivě jsem přešlapovala u dveří. Rose tu měla být každou chvíli. Nemohla jsem se dočkat, až ji uvidím naživo. A hlavně jsem chtěla otevřít dveře já, protože nikdo jiný nečekal, že by se tu mohla objevit.

Matka se zjevila vedle mě, chytla mě za ruku a táhla mě ke stolu. "Začneme bez tvé kamarádky. Jí to určitě vadit nebude."

"To ne, ale -"

"Tak si prostě sedni a přestaň pochodovat po domě."

Usadila mě na židli. Někdo zaklepal. "Dojdu otevřít!" oznámila matka dříve než jsem se stačila nějak pohnout. Slyšela jsem její kroky, otevírání dveří a i to, jak zalapala po dechu.





Tak mě během psaní napadlo, že bych Meret mohla poslat do cesty nějakýho kluka. Co třeba Andreho? Smějící se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 1. března 2017 v 23:58 | Reagovat

:-D moc pěkná kapitolka :-)

Nápad s Andrem je to dobry :-)

2 Vampyrka Vampyrka | 2. března 2017 v 6:47 | Reagovat

Tak to bylo dobre, jsem hrozne zvedava na opětovné shledání otce dcery, to bude super 😊👍 a nápad s Andrem se mu taky líbí

3 Jackie Jackie | 2. března 2017 v 10:49 | Reagovat

Nádhera :) Teším sa na reakciu Abeho a Dimitriho :D

4 Anabel Anabel | E-mail | 2. března 2017 v 16:26 | Reagovat

Óóó,tak to přetrhnout 😂 Už se moc těším na další díl 🙂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama