VA - Always and forever - Kapitola 15 - Děsivá vzpomínka - ČÁST 1

5. dubna 2017 v 0:17 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever






Rose

Vznášela jsem se v tmavé chodbě. Neuměla jsem procházet zdmi a proto jsem stále trčela tady. Anastasia poslední dobou pořád spala a já byla až moc vzhůru a dávala pozor na ostatní. Viděla jsem, jak odvádějí jednu z Morojek, ale nebyla jsem natolik rychlá, abych mohla projít dveřmi za nimi.

Zpět ji přivedl jiný Strigoj, nešetrně ji hodil do kobky a hlučně zamkl. Otočil se k odchodu, ale pak se zahleděl k jedné z prázdných kobek. Zaváhal, než ji otevřel a vešel dovnitř. Samozřejmě jsem ho špehovala. Přejel rukou po kamenné zdi a řekl: "Najdu ji Emmeline, přísahám. Najdu ji a zajistím, aby naši dceru ochránila."

Vykulila jsem oči. Ten Strigoj má dítě? Když se otočil, zažila jsem další šok. Byl to Evan. Evan, který chodil s Albertinou dcerou Emmeline, která zmizela, když jí bylo šestnáct. On zmizel krátce předtím. Musela jsem usoudit, že se vůbec nezměnil, pořád vypadal na devatenáct, ale tak to u Strigojů chodí, že vzhledově nestárnou.

A teprve pak mi to došlo. On řeklEmmeline!

"Co se stalo s Emmeline?" vyštěkla jsem na něj. Leknutím nadskočil a otočil se mým směrem. Podle toho, jak vypoulil oči jsem poznala, že mě vidí. V jeho očích se zablesko poznání: "Rose?" vydechl. "Ale ty jsi přece..."

"O pár kobek dál? Jo. To si všichni myslí," pronesla jsem uštěpačně. Viděla jsem, jak se nadechuje, a předběhla jsem ho: "Není moje povinnost i nic vysvětlovat, zato ty bys mi toho měl vysvětlit hodně."

Potemněly mu oči, ale nic neříkal. Zavládlo mezi námi ticho. Připadal mi skoro jako ten Evan, kterého jsem dříve znávala.

Pak se zhluboka nadechl a podíval se na mě tak lidským pohledem - nebýt těch červených očí - a řekl: "Já to takhle nechtěl. Opravdu. A nechci, aby se něco stalo Avery."

"Avery?"

"Mojí dceři. Emmelinině dceři."

"Albertině vnučce," doplnila jsem ho.

Přikývl.

░▒▓█▓▒░

PŘED SPOUSTOU LET / ANSATSIIN SEN

Anastasia

Stála jsem společně s Emmettem nad hrobem. Alicia už odešla, nemohla tady být, a já jí to nemohla mít za zlé, když jí zemřel muž, kterého tolik milovala. A stalo se to mou vinou. Když zaútočili Strigojové, byla jsem zrovna s ním. Chtěl pro Alicii vymyslet nějaké překvapení na svatbu, tak za mnou přišel pro radu.

Strigojové nás překvapili. Bylo jich moc. Než nám přispěchali na pomoc posily, byli jsme už oba vážně zranění. I přesto, že se William bránil svou magií a já bojovala, bylo to málo.

Zemřel ještě než ho převezli do nemocnice. "Řekni Alicii, že ji miluju. Že jsem ji vždycky miloval a vždy ji milovat budu, i když už nemůžeme být spolu," vyslovil s námahou, než naposledy vydechl. Poté jsem upadla do bezvědomí. Nějakým zázrakem jsem přežila.

Výčitky mě však nepřestávaly provázet. I Emmettovi nebylo moc do zpěvu. "Měl jsem tam být s vámi," opakoval zlomeně. "Třeba bychom se ubránili..."

Uplynulo několik dní, kdy jsem Alicii neviděla, jen mi po jiném strážci vzkázala, že mi dává volno a že mě nechce vidět dříve, než mi opět pošle vzkaz.

Ten den všechno začalo jako obvykle, jak to chodilo od Williamovy smrti. Vyhrabala jsem se z postele. Všechno mě bolelo. Na chvíli jsem se rozhodla vyjít ven, když jsem přes pouto najednou ucítila vlnu éteru. Co sakra ta Alicia blbne!







Co myslíte, jak to bude v příští kapitole v Anastasiině a poté v Emmetově vzpomínce pokračovat?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 6. dubna 2017 v 16:35 | Reagovat

Strigoj a city? 😀 Alberta babičkou 😍🙂 Těším se na další díl,ale víc se těším až začneš přidávat zase Rodinu pro Rose.. to mě táhne víc 🙂

2 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 16:53 | Reagovat

[1]: Pár kapitol Rodiny pro Rose ještě plánuju, ale moje Můza si vyrazila na dovolenou, protože momentálně nevím, jak mám pokračovat :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama