VA - Always and forever - Kapitola 17 - Řekni, co víš

12. dubna 2017 v 17:14 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever

Na oslavu mojí dnešní jedničky z chemie sem dávám další kapču Usmívající se









Anastasia

Někdo mnou zatřásl a ne zrovna šetrně. "Koukej vstávat!" zaburácel mužský hlas. Otevřela jsem oči a hleděla do tváře neznámého Strigoje. Měla jsem sto chutí mu říct, ať si trhne nohou, že chci spát, než řekl: "Šéf s tebou chce mluvit! Tak koukej pohnout. Nemám na tebe celej den!"

Vytáhl mě na nohy. Zamotala se mi hlava. Vůbec mi nebylo dobře. Táhl mě tmavou chodbou. Uviděla jsem bílý záblesk, který se zformoval do postavy. Rose. Nenápadně se připojila k nám. Hned, jak jsme prošli do domu, který byl docela pěkně zařízen (kdo by to byl řekl, že Strigojové mají vkus?) uvolnil ten, co mě vedl, svůj stisk. To bylo dobře, ruka už mi začínala modrat.

Prošli jsme halou, kde visel můj obraz. Trochu jsem se tomu v duchu podivila, ale zároveň jsem byla potěšena, protože Emmett na mě nezapomněl. Proč se mnou ale chtěl mluvit?

Strigoj mě vedl několik pater nahoru. Na schodech dokonce měli červený koberec, zato jsem ale nezahlédla žádné zrcadlo. V téhle chvíli to byla naprosto malicherná myšlenka, ale vážně bych uvítala, kdybych věděla, jak moc příšerně vypadám - po nevím kolika dnech v malé, vlhké a podivně páchnoucí kobce.

Přešli jsme k velkým dveřím, Strigoj je otevřel a já se poprvé po dlouhé době nadechla čerstvého nočního vzduchu. Rozhlédla jsem se. Strigoj mě strčil na střešní terasu, kde stál pouze malý stolek a dvě židle, z nichž jedna byla obsazená.

Strigoj třískl dveřmi a já zůstala sama s Emmettem. "Posaď se," pobídl mě. Mlčky jsem poslechla a zhroutila se do židle.

"Chci, abys mi po pravdě něco řekla," oznámil mi. "Řekni mi, co všechno víš o Anastasii."

░▒▓█▓▒░

Rose

Anastasia zůstala s Emmettem na terase. Štvalo mě, že jsem nebyla tak rychlá, abych prošla za ní a slyšela, o čem si povídají. Místo toho jsem se začala věnovat průzkumu patra, ve kterém jsem se nacházela, když se najednou otevřely jedny z dveří a do chodby vešel Evan. Jakmile mě uviděl, zastavil se uprostřed kroku.

"Rose?" zeptal se. "Co tady děláš? Jak ses dostala ven?"

"Jsem velmi vynalézavá," odpověděla jsem.

Pokýval hlavou a upřel na mě svoje rudé oči. "To skutečně jsi," řekl, a pak ukázal na dveře: "Chceš se podívat?"

"Podívat? Na co?" zajímala jsem se.

"Spíš na koho," opravil mě Evan a otevřel dveře, ze kterých právě vyšel. Místnost byla prázdná až na postýlku v nejvzdálenějším rohu. Přešli jsme k ní a já do ní nakoukla.

Dítě, které v ní spalo, otevřelo oči a dívalo se na mě - skrz mě - Albertinýma očima.

"Seznam se s Avery," pronesl Evan.

░▒▓█▓▒░

Anastasia

"Co já vím o Anastasii?" podivila jsem se. Takže to přece jen nepoznal.

"Připomínáš mi ji. Chováš se jako ona, mluvíš jako ona," trval na svém. "Řekni mi, jak je to možný."

"Už jsem ti to říkala. Já jsem Anastasia," začala jsem. Mimoděk jsem se zahleděla někam za něj. "Slunce vychází," vydechla jsem.

Emmett se prudce otočil, a v tu chvíli nás přerušil rámus z dolní části domu.








Další kapitola bude za min. 3 komentáře


Jinak se omlouvám, že jsem už dlouho nezvěřejnila žádný překlad If I Should Die, ale plavu nejméně ve třech předmětech a na překlady teď nemívám moc času. Samozřejmě na nich ale dál pracuji. Pokusím se další přidat co nejdříve. Díky za pochopení. Usmívající se
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 12. dubna 2017 v 22:14 | Reagovat

Gratulujem :) Tí priateľskí strigoji sú úžasný :-) A to ako jej ukázal Avery bolo krásne

2 Anabel Anabel | E-mail | 13. dubna 2017 v 12:56 | Reagovat

Doufám,že to zachvíli pozná ten Emmett..
Ale co to je za hluk? 🙂

3 Daisyrose Daisyrose | Web | 14. dubna 2017 v 12:21 | Reagovat

Strigoj s emocemi, no doufám, že si Emmett konečně uvědomí, že je to Anastasie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama