VA - The Stolen Heart - Kapitola 3 - Posezení u čaje

22. dubna 2017 v 17:28 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Stolen Heart


Dimitrij

"Kdo jste?" zopakovala otázku důrazně, když jsem se neměl k odpovědi.

"Dimitrij. Dimitrij Belikov."

Přimhouřila oči. "A smím se zeptat, co pohledáváte v mém domě?"

"No já..." zaváhal jsem.

"Vy co?" vyštěkla.

"Chtěl jsem to tu vykrást," přiznal jsem se.

Zírala na mě, jestli to myslím vážně, a pak se začala usmívat. Nechápal jsem proč, ale byl to krásný úsměv a já na ni zůstal zírat. "To je dobrej fór," prohlásila.

"Ujišťuji vás, že není."

Podrobila mě rentgenovému pohledu. Úsměv jí z tváře zmizel. "Belikov se jmenujete?" zeptala se.

Kývl jsem.

"Nejste náhodou TEN Belikov?"

"To záleží na tom, kterého TOHO Belikova přesně myslíte."

"Ruský bůh, bývalý Strigoj."

"Jo, to jsem já," přikývl jsem a pro jistotu se postavil na místo, kam svítilo slunce, aby měla jistotu, že Strigoj opravdu nejsem.

"No jo, éter dokáže velké věci," řekla a při té větě se jí podivně zablesklo v očích.

"Větší, než si kdo umí představit," souhlasil jsem.

"Dáte si čaj?" zeptala se po další chvíli mlčení.

"Čaj?" podivil jsem se nad tou nabídkou. Já přišel vykrást její dům, jí je to skoro jedno a ještě mi nabízí čaj.

"Ano, čaj. To je nápoj, který lidé běžně pijí," poučila mě.

"Já vím, co je to čaj," zamračil jsem se.

Zamračila se na mě také.

Já na ni ještě víc.

Nezůstala pozadu.

Vzdal jsem to jako první. "Fajn, vyhrála jste."

"Sedněte si, dojdu pro ten čaj." Otočila se k odchodu. "A jestli něco ukradnete - věřte, že poznám, že zmizela byť jen drobnost - dostanete přes držku." S těmito slovy zmizela. Usadil jsem se do křesla a podivoval se nad jejím chováním. Nijak moc ji nerozhodilo, že jsem měl v plánu vykrást její dům.

Za chvilku se vrátila s podnosem, na kterém byly dva hrnky. Položila ho na malý stolek mezi dvěma křesly. V jednom jsem seděl já a ona se posadila do toho druhého. "Není to otrávené, doufám?" zeptal jsem se žertem.

"Bohužel není, jed na krysy mi došel," odpálkovala mě.

Usmál jsem se.

"Čemu se smějete?"

"Vůbec ničemu," ujistil jsem ji. "A vůbec. Jak se jmenujete vy?"

"Zkuste hádat," ušklíbla se.

"To není fér," zaprotestoval jsem. "Já vám svoje jméno řekl a nenechal jsem vás hádat."

"Jmenuju se Rose," odpověděla.

Čekal jsem.

"Rose Mazur-Hathawayová."

"TA Rose Mazur-Hathawayová?" opáčil jsem.

Vzala z křesla polštářek a mrskla ho mým směrem. Pak si vzala z podnosu hrneček s čajem a odpověděla mi: "Jenom TA a žádná jiná."

Také jsem vzal svůj hrnek a navrhl jsem: "Co kdybychom si tykali?" Mě samotného ten návrh překvapil. Neznám ji ani hodinu.

"Jasan," přikývla a pozvedla hrneček. Přiťukli jsme si.

"Ahoj, Rozo."

"Ahoj, pitomče."






Tak jak jste zatím spokojeni s vývojem povídky? Smějící se
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 22. dubna 2017 v 20:02 | Reagovat

Jasné že ju nerozhodilo, že chcel vykradnúť jej dom. Prečo by ju to asi malo rozhodiť?! :D Skvelé :) Nemohla som sa prestať smiať :D

2 blavkoe_117 blavkoe_117 | 22. dubna 2017 v 23:12 | Reagovat

Ach ty dvaja sú ale exoti😂

3 Eliss Eliss | Web | 23. dubna 2017 v 9:22 | Reagovat

To je super! Dostalo mě to pozvání na čaj :-D

4 Anabel Anabel | E-mail | 23. dubna 2017 v 16:18 | Reagovat

Ach, to je sladké 😛😂 Tak jak se to vyvine? ☺️

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama