VA - Always and forever - Kapitola 23 - Probuzení

7. května 2017 v 12:17 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Always and forever


Dimitrij


Uplynuly skoro dva týdny, které jsme všichni prožívali v beznaději. Konečně nás pustili za Rose na pokoj, ale vždy pouze po jednom a ostatní, pokud chtěli, hlídali za sklem.

Střídali jsme se u ní, mluvili na ni, a pevně věřili, že je to opravdu Roza. Ostatní měli trochu pochybnosti, já ostatně také, ale věřil jsem, že to Roza zvládne a vrátí se ke mně. K nám.

Nedobrovolně jsem opustil její pokoj a moje místo ihned zaujala Lissa. Chytila jí za ruku a začala jí něco povídat. Podle všeho vzpomínala, protože jsem si za chvíli všiml, že pláče.

"Měl by sis jít odpočinout, Dimitriji," prohodil Christian, který se vedle mě zčistajasna zjevil jako duch.

"Musím být u ní. Co kdyby se něco stalo?"

"Kdyby se něco stalo, tak jsme tady my a samozřejmě ti dáme okamžitě vědět."

"Ne," trval jsem na svém.

"Tak jdi aspoň něco sníst," nevzdával to Christian.

"Nemám hlad."

Christian si bezradně povzdechl a zahleděl se skrze sklo na plačící Lissu a spící Rose. "A ty si myslíš, že Rose nějak pomůže, až tady zkolabuješ z vyčerpání?" zeptal se po chvíli.

"To asi ne," přiznal jsem neochotně.

"Určitě ne. Dimitriji, opravdu by sis měl jít odpočinout."

Poslední slovo pronesl velmi důrazně.

"Jak mám ale spát, když vím, jak na tom je?"

░▒▓█▓▒░

Christian

Přesvědčoval jsem Dimitrije ještě nejméně hodinu, než to konečně vzdal a šel si lehnout. Nakonec jsem se odplížil potichu pryč, abych se podíval za Michailem. Soňa seděla u jeho postele a plakala. Michail byl celý v sádře a obvazech, že bych ho nepoznal, kdybych nevěděl, že je to on.

"Jak mu je?" zeptal jsem se. "Nepotřebuješ něco?"

Soňa se na mě otočila a zašeptala: "Před chvílí se na chvíli probral."

"Ale to je skvělý!" usmál jsem se na ni povzbudivě.

"Není!" zakvílela Soňa a po tvářích se jí začaly kutálet další slzy. Podal jsem jí kapesník. "Co se stalo?"

Soňa se vysmrkala a vzlykla: "Nepoznal mě. Vůbec nevěděl, kdo jsem."

Úsměv mi zmizel z tváře: "A co na to říkají doktoři?"

"Že se mu paměť vůbec nemusí vrátit."

░▒▓█▓▒░

Rose

Všechno mě bolelo. Co se to děje? Chtěla jsem se posadit, ale nešlo to. Nemohla jsem ani pořádně dýchat. Chtěla jsem zvednout ruku, ale stěží jsem jí pohnula. Na několikátý pokus se mi podařilo otevřít oči, ale hned, jak jsem to udělala, mě oslnilo ostré světlo, takže jsem je ihned zase zavřela.

Ovšem když jsem párkrát mrkla, už to nebylo tak hrozné. A pak jsem si to uvědomila. Znovu jsem otevřela oči, s velkou námahou jsem se nadzvedla a rozhlédla jsem se, abych zjistila, kde jsem. Bílý pokoj... Nemocnice!

Slabost mě jakoby najednou opustila. Posadila jsem se a začala ze sebe strhávat všechny hadičky. Přístroje zběsile pípaly, ale já to ignorovala. Nemocniční personál samozřejmě ne, protože za chvíli přiběhla sestra a za ní i doktor.

"Slečno Hathawayová, to nejde, musíte ležet," nabádali mě oba. "Mohla byste si potrhat stehy."

"Ale já musím najít Dimitrije!" zakvílela jsem.

"Pan Belikov už je na cestě," uklidňoval mě doktor. "Teď si hlavně musíte znovu lehnout."

Slabost se vrátila v plné síle, nedokázala jsem vstát. "Musíte ho zavolat!" zakvílela jsem.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

Okamžitě jsem se po telefonátu z nemocnice rozběhl za Rozou. Konečně se vzbudila! Nedokázal jsem popsat, jak se cítím. Jen co jsem vešel do jejího pokoje, upřela na mě svoje hnědé oči a zašeptala: "Soudruhu..."

Bylo vidět, jak je slabá a vyčerpaná. Přisedl jsem si k posteli a chytil ji za ruku. Na tváři se jí objevil úsměv.

"Jsi to ty, Rozo, viď?" zeptal jsem se.

"Jo. Nepoznáváš mě snad, nebo co?" zeptala se uštěpačně i přesto, jak na ní nebylo vidět, že je unavená.

"Jistěže tě poznávám. Jsi přece moje Roza," usmál jsem se na ni.

Netrvalo dlouho a do pokoje se nahrnuli ostatní - Lissa, Christian, Sydney, Adrian, Jill, Eddie a samozřejmě Abe s Janine.

"Holka, co nám to provádíš?" zaláteřil Abe naoko, ačkoli jsem na něm viděl, že má radost, že je na tom jeho dcera lépe.

"Ale jsi to doopravdy ty, Rose?" zajímal se Adrian.

Rose na něj místo odpovědi vyplázla jazyk.

"Sotva se probrala a už se hádáte," ozval se Christian.

"Buď zticha, Ozero, nebo Lisse řeknu, jak jsem tě načapala, když sis doma zkoušel magii a podařilo se ti zapálit -"

"Dobře, rozhodně je to Rose," skočil jí do řeči Christian.

"Jsem unavená," postěžovala si Rose.

"Tak se můžeme zastavit později," navrhla Sydney a začala ostatní postrkovat ze dveří, mě nevyjímaje, ale já se rozhodl, že budu čekat na chodbě nebo za sklem. To mi nikdo zakázat nemůže.

"Tati," ozvala se Rose, když už jsem stál na chodbě.

"Ano, holčičko?" zeptal se jí Abe.

"Mohla bych tě o něco požádat?"

░▒▓█▓▒░

Alberta

Dívala jsem se na Avery, jak spí. I když jsem věděla, že je Emmelinina - moje - okamžitě jsem nechala udělat testy DNA, ale jen pro jistotu, abych měla nějaký důkaz, až budu žádat, aby ji svěřili do mojí péče.

Část mě tomu všemu stále ještě nemohla uvěřit. Přišla jsem o svoje jediné dítě a o téměř dva roky jsem zjistila, že mám vnučku.

Uvažovala jsem nad tím, zda Emmeline věděla, že ji čeká, ještě před únosem. To už se ale nedozvím...

Ale teď je ta malá tady a potřebuje někoho, kdo se o ni postará. A já chtěla být ten někdo.

Najednou jsem si všimla, že se na mě holčička dívá. Má oči jako Emmeline, přišlo mi na mysl.

Vzpomněla jsem si na Emmeline - na to, jak jsme se dohadovaly kvůli drobnostem, jak zmateně pobíhala po domě a nevěděla, co si má vzít na sebe, a také na to, jak mě naposledy objala a řekla mi, že mě má ráda.

A já si uvědomila, že už jí to nikdy nebudu moct říct.





Toto původně měly být dvě kapitoly, ale protože byly krátké, tak jsem je slepila do jedné a nyní už nás čeká jenom epilog.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 7. května 2017 v 13:47 | Reagovat

Ach Jo, už jsem se zase nedozvěděla, co chtěla po Ibrahimovi 😂 To už bude konec? 😢😀 Mně je tak líto Alberty 😕 Aspoň že má tu malou ☺️
Co podpálil Ozera?? To by mě zajímalo 😂

2 petra petra | 7. května 2017 v 17:24 | Reagovat

Konečne sa prebrala! Inak veľmi dobrá časť. :-)

3 Jackie Jackie | 7. května 2017 v 20:30 | Reagovat

Konečne je hore :) Som zvedavá na tú prosbu na Abeho ;-) Skvelá kapitola

4 veja veja | E-mail | 8. května 2017 v 11:35 | Reagovat

waw [:tired:]  :-D skvěla kapitola :-D taky by bě zajímalo co christian podpalil :-? a co bude s soňou a michalem ????? :-? už se nemužu dočkat další kapitoly :-D  :-D

5 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 8. května 2017 v 12:07 | Reagovat

[1]: [4]: Podpálil záclony :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama