VA - The Stolen Heart - Kapitola 6 - Naše příběhy

14. května 2017 v 11:26 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Stolen Heart



Dimitrij

Když konečně usnula, šel jsem se zbavit obou mrtvol. Odtáhl jsem je na zahradu, naházel na ně suché kusy dřeva a zapálil jsem je ukradeným zapalovačem. Po chvilce jsem to uhasil. Když jsem to udělal, zbyl už z těl a několika kusů dřeva jen mokrý popel. Co šlo, to jsem naházel do pytle na odpadky a zbytek jsem nechal na místě. Odnesl jsem pytel do popelnice, umyl jsem si ruce a šel zkontrolovat Rozu.

Ve spánku sebou neklidně házela. Stál jsem mezi dveřmi a pozoroval ji. Rozhodně jsem jí nemohl nechat samotnou, ne po tom, co se před chvílí stalo. Je docela klidně možné, že sem přijdou další.

Když jsem si to uvědomil, hrůzou jsem rozšířil oči. Po ten rok, co jsem se jako zloděj potuloval po světě, se mi dařilo se Strigojům úspěšně vyhýbat, tedy až na několik drobných střetů, které jsem však vždycky vyhrál.

"Soudruhu?" ozvala se najednou tiše.

"Ano?" byl jsem okamžitě v pozoru. V duchu jsem se usmál: Nejdřív Pitomec, teď Soudruh. Co přijde dál?

"Pojď sem."

Poslušně jsem vešel do pokoje.

"Pomoz mi," poručila mi.

Pomohl jsem jí posadit se. Pouhým pohledem mi poručila, abych si sedl vedle ní. Opřela se o mě a párkrát se zhluboka nadechla. "Něco bych chtěla vědět," odhodlala se po chvíli.

"A co?"

"No, nechci aby to znělo nějak nevhodně nebo neomaleně, ale kde ses tady vlastně vzal?"

"Přinesl mě čáp."

"Velmi vtipný," odsekla. "Mě zase vrána, která nepřijímá reklamace a už vůbec ne v období puberty. Čuměl bys, kdybys viděl mojí kázeňskou složku. Stačila by na několikadílný román."

Zasmál jsem se.

"K věci," pokračovala. "Já to myslela tak, jak ses tady vzal jako proč jsi po proměně zpátky na dhampýra nešel za svou rodinou? Proč ses stal zlodějem?"

Po chvíli váhání jsem odpověděl: "Ale já za nimi šel. Ale prostě jsem to nezvládl. Viděl jsem, jak jsou v mojí přítomnosti nesví. A kdo by nebyl... Zabíjel jsem, ničil jsem všechno... Nezasloužil jsem si jejich lásku... Jestli mě vůbec ještě milovali."

"Určitě ano," odporovala mi. "Jenom nevěděli, jak ti to dát najevo."

"Měli mě rádi jako vlastního syna," rozmluvil jsem se. "Myslel jsem si, že jsem jednoho z rodičů, protože oni jsou Morojové a já dhampýr. Teprve až v deseti letech jsem se dozvěděl, že to tak není. Že jsem adoptovaný. Přitom mi nijak nedávali najevo, že nejsem geneticky jejich. Říkali mi Plaváčku."

"Proč zrovna Plaváčku?"

"Protože jsem k nim připlaval v košíku po řece."

"Přesně jako v tý pohádce."

"Přesně," souhlasil jsem. "Po přeměně na Strigoje jsem hledal svoji biologickou rodinu. Zjistil jsem, že žijí v Rusku."

"To jsi jako plaval z Ruska až sem?" vyjekla udiveně.

"Ne, to ne," zasmál jsem se. "Moje adoptivní rodina žila dříve také v Rusku. Když mě adoptovali, přestěhovali jsme se."

"Aha," pokývala hlavou.

Opřela se o mě a zavládlo mlčení.

"A ty?" odvážil jsem se zeptat.

Neklidně se zavrtěla. "Od narození žiju s otcem v tomhle domě. Matka umřela, když mi bylo pět. Zabil ji Strigoj."

"To mě mrzí," řekl jsem účastně.

"Víš, otec mě hodně chrání právě proto, a poslední dobou ještě více, protože se mi stalo to samé."

"Prosím?" nechápal jsem.

"Éter dokáže velké věci," zopakovala větu, kterou řekla při našem prvním setkání. "O existenci pout jsi slyšel, ne?"

"Abych pravdu řekl, něco málo ano, ale nevím, jak přesně to funguje."

"Jsou dvě možnosti," dala se do vysvětlování. "Éter ovládající Moroj tě může oživit i když se tě nedotýká. To se z tebe stane Stínem políbený, ale bez pouta. Ale když se tě Moroj při uzdravování jakkoli dotýká, zrodí se pouto. A to je můj problém."

"Takže máš pouto," konstatoval jsem.

"Když jsem bojovala se Strigoji, byly u toho dvě moje kamarádky - Vasilisa Dragomirová a Charlotte Sinclairová. Obě ovládají éter." Třásl se jí hlas, ale pokračovala: "Jeden Strigoj na mě byl moc silný a zranil mě. Umírala jsem. A ani jedna mě nechtěla nechat umřít, ale ani jedna neměla dost síly na to, aby mě uzdravila sama."

Zmlkla.

A pak mi to došlo. "Takže ty nemáš jen jedno pouto?"

"Mám dvě."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 14. května 2017 v 14:11 | Reagovat

Já nevím, proč jsem předpokládala, že Rose je morojka 😀 Asi, jak se pořád mluvilo o Éteru, tak jsem to tak brala..
Ouu, dvě pouta.. To jsem nečekala. 😱😀Tak to bude ještě hodně zajímavé.
Dimitri Plaváček 😂

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 14. května 2017 v 17:43 | Reagovat

Dobrý :-)

Dvě pouta, dobrý nápad :-)

3 petra petra | 14. května 2017 v 19:00 | Reagovat

Chúďa Rose to bude mať ťažké, ale dúfam, že Dimitri jej pomôže! :-)

4 Jackie Jackie | 14. května 2017 v 21:06 | Reagovat

Jedno puto ok, ale dve? Už chápem prečo je na tom tak zle :-( Krásna kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama