VA - The Loss - Kapitola 1 - Poslední rozloučení

3. června 2017 v 21:03 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Loss



První kapitola prozatím pouze na ukázku.


Dimitrij

Celá ta scéna se mi neustále přehrává před očima. Neměla tam být. Tohle se nemělo stát. Měl jsem být s ní. Neměl jsem ji nechávat samotnou. Tyhle věty mi vířily v hlavě, zatímco jsem se díval na bledou a nehybnou Rose, jak leží na bílém a studeném stole.

Marná byla naděje, že není mrtvá, ale přesto jsem si přál, aby vstala, aby to byla moje ztřeštěná Roza. Nedokázal jsem se vyrovnat s tím, že už nikdy neuslyším její hlas, jak na mě volá: "Soudruhu!"

Dovolili mi, abych se s ní mohl naposledy rozloučit.

Věděl jsem, že to, co se stalo, je jen moje vina. Každý, koho jsem kdy miloval, je vinou Strigojů mrtvý - Ivan, Rose...

Sebral jsem odvahu a dotkl se její ruky. Byla tak chladná...

"Slibuju ti, Rozo, že to nenechám jen tak. Pomstím tě," slíbil jsem jí, ačkoli mě už nemohla slyšet.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

"Rose byla moje nejlepší kamarádka. Udělala by pro mě cokoliv a já pro ni také," pronášela Lissa svůj proslov. "Byla výjimečná a já měla to štěstí, že jsem ji potkala. Byla mi přítelkyní, byla mi sestrou. Chránila mě, kdykoli jsem potřebovala, byla mi oporou, když jsem přišla o rodinu. Na tuto výjimečnou dívku nikdy nezapomenu a dokud budu žít, budu ctít její památku."

"Rose byla všeználek. Všechno musela vědět," říkal Christian. "Ty její poznámky... Všem nám bude chybět a je těžké říci, komu nejvíc. Zůstane v našich srdcích navždy."

Krátké proslovy všech ostatních mi splývaly do nesrozumitelného šumu. Nebyl jsem schopný se na něco soustředit. Pořád jsem nedokázal uvěřit, že se tohle děje. Je to moje vina. Všechno je to moje vina.

"Milovala jsem ji nadevše," vzlykla Janine. "Je hrozné, když ztratíte svoje jediné dítě... I když jsem to neuměla dát najevo, hrozně moc jsem ji milovala. Kdybych mohla, udělám cokoliv, aby se vrátila. Ale nejde to."

Načež se Janine složila na zem jako hadrová panenka. Abe k ní přispěchal a pomohl jí na nohy. Bylo na něm vidět, jak moc je zdrcený, a to na sobě jindy nedával znávat emoce. Ale jeho žal se dal pochopit, vždyť ztratil jediné dítě.

Pak mluvili ještě další lidé, ale ani na ty jsem se nedokázal soustředit. Myslel jsem na Rozu. Vybavily se mi naše poslední Vánoce.

░▒▓█▓▒░

VZPOMÍNKA

Dimitrij

Roza mi skočila na záda a omotala mi ruce kolem ramen. "No tak, soudruhu!" žadonila. "Upečeme perníčky? Prosííím?"

"Rozo," zasmál jsem se.

"Soudruhu, prosím! Miluju perníčky!"

Seskočila na zem a udělala na mě ty svoje smutné psí oči.

"Rozo?"

"Soudruhu?"

"Dobře," usmál jsem se.

"Vyhrála jsem!" zavýskla a odtančila do kuchyně.

"Ale jenom kvůli těm tvým psím očím!" zavolal jsem na ní.

"Na tebe zaberou vždycky!" ozvala se z kuchyně odpověď.

Vydal jsem se za ní. Přitáhl jsem si ji k sobě a v tu chvíli jsem se cítil neuvěřitelně šťastný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jackie Jackie | 3. června 2017 v 21:10 | Reagovat

Chudák Dimitri :-( Úplne mimo :-( Veľmi pekná kapitola :-)

2 Anabel Anabel | E-mail | 3. června 2017 v 22:40 | Reagovat

Mám takový pocit, že u téhle povídky budu brečet 😢😡

3 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 3. června 2017 v 23:31 | Reagovat

[2]: Já taky, ale na konci nás čeká velké překvapení. :-D

4 petra petra | 4. června 2017 v 9:23 | Reagovat

Super, teším sa na ďalšiu časť! :-)

5 Simona Simona | Web | 4. června 2017 v 13:51 | Reagovat

Je to moc a moc pěkný.....

6 Terka Terka | 4. června 2017 v 17:51 | Reagovat

Moc povedený, těším se jak to dopadne <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama