VA - The Loss - Kapitola 2 - O pět let a několik měsíců později

6. června 2017 v 15:07 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Loss



Dimitrij

Bylo tomu téměř šest let, co mě moje Roza opustila. Nějakou dobu jsem si všechny její věci v bytě ponechal, ale po nějaké době, co do mě ostatní hučeli, jsem některé z nich uklidil, ale stále jsem většinu jejích věcí v bytě schovaných měl. Nedokázal jsem se jich zbavit. Připomínaly mi moji milovanou Rozu.

Kéž bych jenom věděl, který z těch parchantů ji zabil! Nevěděl jsem to, a svou zlost jsem si vybíjel na každém Strigojovi, kterého jsem potkal.

Za téměř šest let se udál také ještě jeden zázrak. Christianova teta Taša se proměnila zpět na Morojku. Byl jsem rád, byla to moje kamarádka. Roza bohužel neměla tolik štěstí. Tolik mi chyběla... Chtěl jsem ji požádat o ruku a strávit s ní zbytek života.

░▒▓█▓▒░

VZPOMÍNKA

Dimitrij

Netrpělivě jsem čekal venku před jeskyní, až Roza vyjde ven. Byli jsme na zásahu. Museli jsme zlikvidovat Strigoje, kteří se v této jeskyni usídlili.

Když jsem ji pak uviděl, všechno se se mnou zhouplo. Vynášeli ji ven na nosítkách. I z dálky bylo vidět, že je celá od krve.

"To ne," zalapal jsem po dechu. "Ne, ne, ne!"

Rozběhl jsem se k ní. Strážci položili nosítka na zem. Poklekl jsem k ní: "Rozo! Rozo, slyšíš mě?"

Podívala se na mě skelnýma očima a pohnula rty, nevydala však ani hlásku. Vzal jsem ji za ruku. Skoro neznatelně stiskla mou. Po tváři jí stekla slza.

"Miluju tě," řekl jsem jí. "Miluju tě, rozumíš? Neopustím tě. Nikdy tě neopustím! Vydrž to, prosím! Zase budeš v pořádku!"

"Já -" zašeptala. Naklonil jsem se k ní. Moje slzy jí kapaly na tváře. "Já tě taky -"

Pak její tělo ochablo a z jejích očí vyprchal život.

"To ne," zašeptal jsem. Zatřásl jsem s ní. "Rozo, to ne!" vykřikl jsem a zatřásl s ní silněji. "Neopouštěj mě! Zůstaň tu se mnou!"

Bylo však pozdě. Zemřela. Brečel jsem. Brečel jsem před lidmi. Přitáhl jsem si její tělo do náruče. "Rozo," opakoval jsem její jméno pořád dokola. Celý můj svět se scvrknul jen na ni. Nevnímal jsem nic okolo.

"Dimitriji, musíš ji pustit," položil mi Michail ruku na rameno a tím vtrhnul do mojí bubliny.

"Ne," odmítl jsem. Musím Rozu ochránit. Nikdo se k ní nepřiblíží. Nikdo mi ji nevezme.

"Dimitriji..."

"Ne! Jdi pryč! Jdi od nás pryč!"

"Dimitriji, už nemůžeme nic dělat. Musíš ji pustit."

"Ne, nepustím ji. Vypadni!" vykřikl jsem na něj.

Michail odešel. Bylo mi jedno kam, hlavně že mi nevzal Rozu. Netrvalo to však dlouho a přiběhl k nám někdo jiný. Když jsem vzhlédl, poznal jsem v té ženě Janine.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

Dodnes se mi o tom zdá. Dodnes se mi zdají sny o mojí Roze, jak jsme spolu šťastní. Adrian, Lissa i Soňa se na mě neustále ustaraně dívají. Dívají se, protože to vědí. Myslí si, že nevím, že mi lezou do snů, ale já to vím a vypadá to, že oni neví že vím.

Kráčel jsem po pěšině na hřbitov k Rosinu hrobu. Chodil jsem tam velmi často. Na pomníku měla napsáno:

Rose Hathawayová
milovaná dcera a kamarádka
nadaná strážkyně

Vyhodil jsem zvadlé květiny a položil na hrob novou kytici. "Ahoj, Rozo," pozdravil jsem. "Nesu ti nové květiny. Tvoje oblíbené růže."

Zde u jejího hrobu jsem pokaždé silně pociťoval její přítomnost. Někdy se mi zdálo, jakoby stála za mnou, ale když jsem se ohlédl, nebyl tam nikdo.

Dnes jsem ale nepocítil Rosinu přítomnost. Když jsem se ohlédl, spatřil jsem Abeho. "Dobrý den, Abe," pozdravil jsem slušně.

"Dobrej, Dimitriji," postavil se mi po boku a společně jsme hleděli na Rosin hrob.

"Přinesl jsi nové květiny," konstatoval.

"Rose milovala růže," odtušil jsem.

Abe se pousmál, vzápětí ale jeho výraz opět zvážněl: "Potřeboval bych s tebou mluvit, Dimitriji."

"Děje se něco?"

"Děje. Co kdybych ti řekl, že je šance, aby tu Rose byla opět s námi?"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 6. června 2017 v 16:15 | Reagovat

No tak to je bomba <3 tuten příběh miluji <3 nepřestávej psát <3

2 Jackie Jackie | 6. června 2017 v 17:57 | Reagovat

Smutná kapitola, ale ten koniec bol skvelý :-) Dúfam, že ju zachránia :-) ako budeš teraz vydávať poviedky?

3 E.m.m.a E.m.m.a | 6. června 2017 v 18:12 | Reagovat

Je mi Dimitrie strašně líto. Doufám,že má Abe hodně dobré zprávy.

4 Anabel Anabel | E-mail | 6. června 2017 v 18:22 | Reagovat

Už jak jsem to četla, mi vyhrkly slzy 😢 Proč jsi vymyslela takový příběh? Chceš, abych brečela? 😁😂
Je tu šance? 😱 Vem ji! 😁

5 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 6. června 2017 v 18:24 | Reagovat

[2]: Vynasnažím se to ustálit na jednu nebo alespoň na dvě povídky.

Mám pro vás takovou menší hádanku. Dimitrij se sice vydá zachránit Rose, ale je to život za život a jestli se mu to podaří, bude muset místo Rose umřít někdo jiný. Hádejte nebo navrhujte, kdo by to měl být. :-D

6 Anabel Anabel | E-mail | 6. června 2017 v 18:29 | Reagovat

Joo a prosím, vydávej jen jednu povídku. Nestřídej to. Blbě se v tom bude orientovat.
Pro mě je teď jednička Three Wishes pak The Stolem Heart a až potom The Loss-protože budu u toho brečet. 😀☺️

7 AriaLissa AriaLissa | E-mail | Web | 6. června 2017 v 18:33 | Reagovat

[6]: To ještě nevíš, co bude na konci :-D

8 petra petra | 6. června 2017 v 19:35 | Reagovat

Hrozne dojemné! Dúfam, že nechystáš nejaký šokujúci koniec, napr. Rose mŕtva a Dimitri s Tašou, lebo ja mám slabé srdce, tak aby som pri tom PC nezifarktovala!

9 vampireacademytess vampireacademytess | 7. června 2017 v 17:03 | Reagovat

[5]: Ne prosím, že to nebude Dimitrij ???  ??? To bych nepřežila. Prosím že ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama