VA - The Loss - Kapitola 6 - Pochyby a odhodlání

10. června 2017 v 9:52 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Loss



Jen otázečka: Co myslíte, že bude na Dimitrije čekat v nové budoucnosti, pokud se mu mise podaří?





Dimitrij

Nemohl jsem tomu uvěřit... Opět jsem ji viděl! Nejraději bych se za ní rozběhl. Jenže jsem nemohl. Musel jsem se držet v pozadí do té doby, než dojde na zásah. To bylo to, čeho jsem se děsil nejvíce. Co když selžu? Co když se mi Rozu ani naše dítě nepodaří zachránit? Co pak? Všechno bude k ničemu.

Ale ne! Takhle nesmím uvažovat! Povede se mi to. Zachráním Rozu společně s naším dítetem, vrátím se do svojí doby a budu doufat, že všechno bude tak, jak to vždy mělo být - tedy já, Roza a naše dítě.

V myšlenkách na dítě jsem se vracel do hotelu. Byl by to chlapec nebo holčička? Jak by se jmenovalo? Jak by vypadalo? Jací bychom my byli rodiče? Měli bychom více dětí?

Spoustu otázek mi hlodalo v hlavě. Roza nosila - nosí - pod srdcem moje dítě a já jsem zklamal. Měl jsem ji zachránit. Měl jsem je zachránit oba.

Odhodlání se střídalo s pochybnostmi.

Nedalo mi to, musel jsem si představovat chlapce, který by vypadal jako já, nebo holčičku, co by vypadala jako Roza. Představoval jsem si mě a Rozu, jak jsme spolu s dítětem šťastní.

Najednou se mi vybavila i Rosina poznámka, když jsme se spolu po mé proměně zpět na dhampýra bavili na téma děti: "Dědeček bude vyučovat, jak být mafiánem." To mluvila o Abem.

Když se u jiného páru dhampýrů, z nichž byl jeden z nich Strigoj, ukázalo, že mohou mít dítě, oba jsme s Rozou byli nadšení, že všechno to zlé, co jsme prožili, přinese alespoň něco dobrého. Něco, o čem jsme ani nedoufali, že někdy budeme mít. Dítě. Naše společné dítě.

Ovšem nemohli jsme tušit, že to skončí tak tragicky. Že já tady zůstanu sám a Rose i moje dítě budou navždy pryč.

Sakra, Belikove, vzchop se! Máš šanci, tak ji využij! Přestaň váhat a pochybovat! Vždyť jsi přece chtěl, abys tu šanci dostal! nadával jsem si v duchu.

Trčel jsem venku několik hodin, vůbec se mi nechtělo do hotelu. Toužil jsem Rozu znovu spatřit, ale bohužel se mi nepoštěstilo. Zato jsem viděl sám sebe, jak jdu ze schůze zásahovky, se šťastným výrazem, jak se těším na Rozu. Bylo mi jasné, že za mým šťastným výrazem nemůže být nic jiného.

Pak jsem uviděl, jak proti mě vyběhla Roza a skočila mi kolem krku. Já jí něco řekl a pak jsme společně odcházeli domů.

V tu chvíli jsem sám na sebe žárlil. Překvapující zjištění, ale bylo to opravdu tak.

Vyndal jsem z kapsy naši poslední fotografii a pak i fotografii našeho nenarozeného dítěte. Ty dva obrázky změnily moje pochyby opět v odhodlání.

Ale brzy jsem se opět ponořil do úvah. Abe říkal: "Život za život." To znamená, že někdo bude muset zemřít místo Rozy. Určitě ten, kdo mi ji vzal, o to se sám postarám. Ale co když to bude někdo jiný? Já? Abe? Nebo Lissa? Moje a Rosino nenarozené dítě? Nebo někdo úplně jiný?

Tu noc jsem nespal. Nakonec mi to nedalo a šel jsem se ven projít. Už jsem v pokoji nemohl vydržet ani vteřinu. Věděl jsem, že zásah přijde dřív než budu připravený. Ale budu vůbec někdy připravený? Budu někdy připravený na to, abych se podíval do očí tomu, kdo vzal život mojí Roze a dítěti?

Uznal jsem, že na to připravený nikdy nebudu. Dívám se do očí vrahů pokaždé, když bojuju se Strigoji, ale tohle bude ta nejtěžší zkouška.

"Dimitriji?" oslovil mě někdo. Otočil jsem se. "Taky nemůžeš spát, co?" zeptal se Michail.

"To mi povídej," přikývl jsem. Kdyby jen věděl...

"Mluvil jsem se Soňou. Teda spíš se pohádal," povzdechl si. "Nepřeje si, abych dál na zásahy jezdil."

"Hm," přikývl jsem.

"Ale rozhodl jsem se," pokračoval. "Ta zítřejší akce bude na nějakou dobu moje poslední."

Zbystřil jsem. "Zítřejší akce?"

Udiveně se na mě podíval: "No ano. Copak jsi na schůzi vůbec nedával pozor?"

"Ale jo, dával," řekl jsem rychle.

"Rose přece jede taky, ne?" zeptal se.

"Ne," řekl jsem pevně. "Rose rozhodně nikam nepůjde."

V duchu se mnou ale ta informace otřásla. Už zítra? To přece nejde! Nemůže to být tak brzy!





Jde opravdu o ten zásah, při kterém má Rose zemřít?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 10. června 2017 v 10:10 | Reagovat

Takový rozhodný Dimitri... "Ne, Rose rozhodně nikam nepůjde!" 😁 Nedivím se mu.
A vůbec nevím, co bude v nové budoucnosti. Jen doufám, že všechno bude OK 😁☺️ Možná budou mít dvojčata 😁

2 vampireacademytess vampireacademytess | Web | 10. června 2017 v 10:42 | Reagovat

No snad to v tom zítřejším zásahu dopadne dobře. <3 jinak senzační kapitola <3

3 Jackie Jackie | 10. června 2017 v 18:23 | Reagovat

Prekvapuje ma, že Dimitri si dokonale nepamätá čo sa dialo pred tým "osudným" zásahom. Že si nevyčítal, že ju tam pustil. Dúfam, že sa mu podarí ju - ich zachrániť :-)

4 petra petra | 10. června 2017 v 21:18 | Reagovat

Som zvedavá, ako chce svojej tvrdohlavej Roze zabrániť v účasti... Každopádne už sa neviem dočkať, čo bude ďalej! :-)

5 Kamila Kamila | Web | 11. června 2017 v 15:34 | Reagovat

Skvělá kapitola, jsem tedy moc zvědavá, jak to bude pokračovat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama