VA - The Stolen Heart - Kapitola 11 - Noční můra

1. července 2017 v 0:28 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - The Stolen Heart



Aline

"Frede, pro dnešek už můžeš končit!" zahalekala vedoucí malého supermarketu, ve kterém jsem pracovala.

Nesnášela jsem, když mi říkali Frede, ale to bylo díky mému prvnímu dni v práci, kdy neměli jmenovku s mým jménem a já prostě musela nějakou mít.

"Jmenuju se Aline, ne Fred!" zahalekala jsem v odpověď.

"To je jedno!" uslyšela jsem.

Rozhodla jsem se to ignorovat, někdy už jsem prostě slyšela i na Freda. Přezula jsem se a vyšla ven, kde na mě čekala Viktorie.

"Ahoj, Frede," pozdravila mě.

"Ještě i ty začínej," protočila jsem oči a společně jsme vyrazily domů.

Viky byla podivně zamlklá.

"Děje se něco?" zeptala jsem se.

"Máma je pořád smutná kvůli bráchovi. Nikdy to nebylo tak zlé, ale přijde mi, že v poslední době..." nedořekla to.

"Každý by byl smutný, kdyby ztratil svoje dítě," mínila jsem. "Teda pokud to někteří lidé neudělají schálně... A že to někdy dělají opravdu odpornými způsoby."

"To by máma nikdy neudělala!"

"Já vím," souhlasila jsem. "Je moc hodná. Na každého. Vzala si mě k sobě, i když nemusela."

"Napadlo mě, jestli by ho nebylo možné ho nějak najít," uvažovala Viky.

"Přiznávám, mě to taky napadlo," přizvukovala jsem, "ale nic o něm nevíme. Neznáme jeho jméno, podobu, nemáme jedinou jeho věc..."

"Já vím," povzdechla si Viky.

░▒▓█▓▒░

Dimitrij

Protože cesta byla delší, na další noc jsme se museli ubytovat v malém hotýlku u silnice. Rose si schovala kotě pod bundu. Znuděný recepční si ničeho nevšiml, takže jsem se bez problémů dostali na pokoj.

Rose se šla osprchovat a pak hned usnula. Ve spánku vypadala tak klidně. Její tvář měla pokojný výraz a dokonce se i usmívala.

Nakonec jsem si šel po chvíli, kdy jsem ji pozoroval, také lehnout. Musel jsem hned usnout, protože najednou jsem se ocitl ve snu. To nebylo nic neobvyklého, ale tenhle sen byl až moc reálný.

Byl jsem na louce, slunce svítilo a kousek dál ode mně stála dívka s dlouhými hnědými vlnitými vlasy.

"Rozo?" oslovil jsem ji.

Otočila se a opravdu - byla to Roza. Měla na sobě bílé letní šaty. "Dimitriji," vyslovila moje jméno. Usmál jsem se na ni, ale ona mi úsměv neoplatila. Zatvářila se nešťastně a já si všiml, že pláče.

"Rozo, co se děje? Stalo se ti něco? Jsi v pořádku?" zahrnul jsem ji otázkami.

"Prosím odpusť mi to," zašeptala.

"O čem to mluviš?" nechápal jsem.

V tu chvíli se scéna okolo najednou proměnila. Pořád jsme stáli na té samé louce, ale všechno okolo ztmavlo, mraky se zatáhly a nastala noc.

Když jsem se podíval na Rozu, už to nebyla ona. Její oči byly rudé. V její tváři už nebyla radost ani smutek, jen nenasytná touha po krvi.

"Rozo, co jsi to provedla?" zašeptal jsem.

"Osvobodila jsem se," vycenila na mě svoje tesáky. "A to ještě není všechno."

Kopla do těla, které jí leželo u nohou. Hlava se otočila mým směrem a já najednou koukal do mtvých očí svého nevlastního bratra Sebastiana.

A pak jsem se probudil.

░▒▓█▓▒░

Aline

Tu noc jsem nespala moc dobře. Zdál se mi sen, který se najednou změnil v noční můru. Začalo to na louce. Stáli tam muž a žena. Žena stála zády k muži. Když ji oslovil a ona se otočila, bylo na první pohled jasné, že jí není dobře, že není šťastná a něco ji velmi trápí.

"Dimitriji," oslovila ho. Viděla jsem, jak jí muž něco řekl, ale neslyšela jsem sni slovo.

A pak se to změnilo. Všechno ztmavlo a ženiny oči změnily barvu z hnědé na rudou. Stala se z ní Strigojka. U jejích nohou leželo tělo, na první pohled muž.

"Co jsi to provedla?" slyšela jsem tentokrát zřetelně mužův hlas.

"Osvobodila jsem se. A to ještě není všechno."

Kopla do mrtvoly u jejích nohou. Muž - Dimitrij - šokovaně zalapal po dechu.

A pak jsem se probudila. Snažila jsem se zklidnit zrychlený dech. To bylo vážně divný, pomyslela jsem si. A děsivý.

Přesto mi ale připadalo, jako bych toho muže už někdy viděla, přitom jsem si byla jistá, že ne. Něčím mi byl zvláštně povědomý. Chňapla jsem po papíru a tužce, které ležely na stole a rychle si zapsala jeho jméno.

Po zbytek noci jsem už neusnula. Dimitrijovo zoufalství jsem cítila stále.

Možná bych měla zajít za babičkou Jevou. Ta mi jistě poradí.







10
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 1. července 2017 v 11:24 | Reagovat

Prosím, slíbila jsi, že budeš přidávat jen jednu povídku... 😔
Jinak hezká kapitola. Zajímá mě, jak bude Dimitri reagovat na sen ráno a také, jestli Aline potom najde Dimka. 🙂

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | 1. července 2017 v 11:28 | Reagovat

Moc pěkná kapitola.

Ale prosím šlo by změnit písmo z černé na bílou, na té tmavě modré se mi to strašně blbě čte.

3 Sarus Sarus | 1. července 2017 v 19:43 | Reagovat

Fakt se to pekne zamotava :-D vazne to by Rose prece neudelala...taky bych se primluvilaza to bile pismo mam taky problem to precist dekuji a uz se tesim na dalsi kapitolku vazne skvele pises :-)

4 Anabel Anabel | E-mail | 2. července 2017 v 14:20 | Reagovat

A co třeba Three Wishes, když už přidáváš něco jiného než The Loss..? 😀

5 Zuzka Zuzka | Web | 2. července 2017 v 17:14 | Reagovat

Moc fajne, povedený díl!

6 Jackie Jackie | 3. července 2017 v 12:54 | Reagovat

Krásna kapitola :) Teším sas na pokračovanie
Ospravedlňujem sa za nepravidelné komentovanie. Neviem aký má so mnou problém môj internet ale budem to musieť zistiť ;-) Nepridáva mi komentáre. Tento píšem už tretí raz :-?
P.S.: To biele písmo je oveľa lepšie ;-)

7 vampireacademytess vampireacademytess | Web | 11. července 2017 v 21:38 | Reagovat

Moc krásná kapitola <3 hrozně by mě zajímalo co znamenal ten sen O_O Moc se těším na další <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama