VA - Three Wishes - Kapitola 16 - Jedno přání

5. listopadu 2017 v 13:38 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Three Wishes



Joe

Dokonce i Taša přestala řvát bolestí a nyní rudýma očima zírala na postavu. Z pusy jí tekly sliny.

Postava postoupila několik kroků dopředu a vypadalo to, že si nás všechny prohlíží, ale skrze její dlouhé vlasy jí nebylo vidět do obličeje, takže jsem si nemohl být jistý, jak tam jen tak stála a nic nedělala.

Až Tašino nelidské zavrčení mě probralo z transu a sklopil jsem oči.

Pak se místností rozlehl divný hlas: "Za svou chamtivost musíš zaplatit. Chtěla jsi všechno a podívej se na sebe teď. V zájmu mém i ostatních musím zakročit a opět nastolit pořádek."

"Já... budu... žít... navěky," zachrčela Taša a pokusila se postavit, jenže postava natáhla ruku a sevřela ji v pěst. Tašin obličej ještě více zbledl a začala lapat po vzduchu.

"Plať za svou hamižnost." A pak se najednou něco strefilo do Tašiny hrudi - zlatý šíp, který se zjevil odnukud. Pak se Taša svalila na zem. Zatočila se mi hlava. Postava svěsila obě ruce a zaměřila svou pozornost na nás.

Nejdříve si pozorně prohlédla mě, pak Rosino tělo a největší pozornost věnovala Dimitrijovi, který před Rose ochranitelsky stál.

"Vím o všem, co se stalo," promluvila.

Pak na nás namířila svou ruku a najednou jsme se ocitli někde úplně jinde. Stáli jsme v malém altánku, uprostřed se nacházel kruh vody ohraničený kameny, vlastně takové malé jezírko. Dvě těla ležela na druhé straně altánku. Rose a Taša.

"Poklekněte."

Já i Dimitrij jsme poklekli a postava k nám přistoupila. "Jsem Stvořitelka. Nyní nahlédnu do vašich vzpomínek." Přiložila mi na hlavu své ruce a já si na okamžik pomyslel, že mě zabije, ale najednou se mi před očima začaly vynořovat vzpomínky.

Najednou se mi velmi jasně vybavila moje máma, jediná bytost, která mi kdy byla blízká. Četla mi pohádky před spaním, dokonce se mnou i hrála fotbal. Vybavovalo se mi více a více vzpomínek, ale přesto v mé hlavě zůstala hlavně ona a mě napadlo, co se s ní asi stalo?

Pak se mi v hlavě do nejmenšího detailu přehrála vzpomínka na to, co se stalo v Tašině bytě.

Pak ode mně postava odstoupila. Sledoval jsem, jak přikládá ruce na hlavu Dimitrijovi. "Hm... Zajímavé," broukala si pro sebe. "Něco blokuje tvoje vzpomínky."

Dimitrij na ni zmateně pohlédl.

Znovu mu přiložila ruce na hlavu a Dimitrij se po pár vteřinách roztřásl a když od něj odstoupila, měl Dimitrij podivně skelný pohled.

"Rose," zašeptal. Potom stočil pohled na mě a jeho výraz mi jasně říkal, že si na všechno vzpomněl.

"Dimitriji, vím, že pro to, co jsem udělal, neexistuje omluva, ale -"

"Zmlkni," zavrčel. "Zmlkni."

Stvořitelka nás celou dobu beze slova pozorovala a pak se najednou obrátila na mě. "Krvi její krve," oslovila mě. Letmo jsem pohlédl na Tašu, která se nepatrně pohnula. Takže tedy ještě žije.

"Ve vašich vzpomínkách jsem si přečetla i ta nejskrytější tajemství, vše, co jste kdy prožili. Takže mi nahlas pověz, krvi její krve, co by tebe udělalo šťastným? Nabízím ti jedinečnou možnost."

V hlavě se mi vyrojilo spoustu myšlenek. Mohl bych se vrátit domů, mohl bych na tohle všechno prostě zapomenout...

Ne, zahnal jsem tyto myšlenky.

"Jen jedinou věc bych si přál," řekl jsem odhodlaně. "Přál bych si napravit všechno, co jsem jako džin spáchal Rose a Dimitrijovi."

░▒▓█▓▒░

Ivan

Nervózně jsem pochodoval po obýváku sem a tam a snažil jsem se nepropadnout hysterii. Volal jsem Alexis, Mirandě i Mariel, ale všechny tvrdily, že Rose ani Joea neviděly od té doby, co od nich Rose utekla.

Volal jsem i Taše, ale ta mi telefon nezvedala vůbec. Poslední možnost byla zavolat Abemu, ale co bych mu řekl? Že je jeho dcera zase pryč?

"Co mám dělat?" byl jsem bezradný. Holky slíbily, že přijdou a pomohou mi je najít, a proto, když zazvonil zvonek, jsem si myslel, že jsou to ony, a bežel jsem otevřít. Za dveřmi však stál Abe a s ním žena, která byla velmi podobná Rose, nejspíše její matka.

"Ehm... Dobrý den," vymáčkl jsem ze sebe pozdrav.

Oba bez pozvání vešli dál a jakmile jsem za sebou zavřel dveře, Abe na mě vybafl: "Snažíme se sem dovolat už několik hodin. Kde je naše dcera?"

"No..." než jsem však stihl říci něco víc, uprostřed místnosti se náhle zjevili Dimitrij a Joe. A když říkám zjevili, tak opravdu myslím, že se zjevili jen tak! Stejně jako se Rose předtím vypařila.

"Co to znamená?" zeptal se zaskočeně Abe. Rosina matka vypadala, že omdlí.

"Rose vám přece řekla o džinech," řekl jsem opatrně.

"To jsou nesmysly," zavrtěl Abe hlavou. "Džinové přece neexistují."





Během psaní této kapitoly mě napadlo, že bych třeba mohla napsat povídku o životě Rose a Dimitrije předtím, než na sebe zapomněli, co myslíte?
A taky by mě zajímalo, jaký konec by si podle vás zasloužil Joe? Nevinný
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pewtra Pewtra | 6. listopadu 2017 v 19:48 | Reagovat

JOO. Tak to je hustý, jen doufám, že se Rose nic nestalo, Dimitrij by to nepřežil.

2 Veja Veja | E-mail | 6. listopadu 2017 v 22:43 | Reagovat

Jo prosím povídku před zapomenutím bych ocenila 😄😄😄
No snažil se jim na konec pomoct mírumilovný ale ne aby bylo vše odpuštěno nějaký malý Třeštík by se siknul něco jako veřejně prospěšné práce 😂😂😂😂

3 Anabel Anabel | E-mail | 7. listopadu 2017 v 14:58 | Reagovat

Aspoň to Joe takhle napravil, takže  dobrý osud bych mu přála:)
Ale ano, džinové existují Ibrahime 😂
Jo, to je dobrý nápad na povídku, ale prvně bych si ráda přečetla slibované povídky.. za mě to bylo Beauty and the Blind😀

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama