VA - Three Wishes - Kapitola 20 - Joea něco trápí

2. prosince 2017 v 17:52 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Three Wishes



Rose

Následující dny jsem strávila s otcem a přijímala návštěvy. To bylo nadšeného vřískotu a pláče, když se objevila Lissa. Také se přišla ukázat Sydney se svými dvojčaty. A co bylo nejdůležitější... Dimitrij!

Teď, když jsme oba měli své vzpomínky zpět, a po dlouhém rozhovoru s otcem, jsme mohli být opět spolu. Bylo mi jen líto Christiana, kterému jsme museli říct, co se stalo s jeho tetou. Věřil nám, ale viděla jsem na něm, jak ho pomyšlení na to zraňuje, jak ho bolí zrada jeho nejbližšího příbuzného.

Nikomu jsem to neřekla, ale viděla jsem ho, jak pláče. Ne kvůli tomu, jaká byla, jak mi vysvětlil, ale kvůli tomu, jaká mohla být.

Bohužel Joeovi se zezačátku nedostalo zrovna vřelého přijetí. Lissa si na něm vybila svůj vztek, a kdyby Dimitrij s Christianem nezasáhli, Joe by asi neskončil jen s pocuchanými vlasy a modřinou pod levým okem.

"Udělal spoustu špatného, ale nakonec nám chtěl pomoct," musela jsem všem vysvětlit.

Joe ale nebyl jediný, kdo mi připadal skleslý, dělala jsem si starosti i o Ivana.

"Ty jsi to věděla?" vytrhnul mě z přemýšlení Dimitrijův hlas.

"Co jsem měla vědět?"

"To, že je otec mého synovce."

"Ano, svěřil se mi s tím."

"A ty jsi mi nic neřekla?"

"Nepřál si to. Chtěl ti to říct sám. Zlobíš se na něj?"

"Ne, nezlobím," povzdechl si. "Ale mrzí mě, že mi to neřekl dřív."

"Ale udělal to teď."

"To ano," souhlasil Dimitrij. "Jsem rád, že mi to řekl. Dlouho jsme o tom spolu mluvili a vidím, že ho to všechno mrzí a že o Pavla a mou sestru stojí, ale má obavy, zda mu Karolína odpustí."

"Měl by si s ní promluvit," navrhla jsem. "A nemyslím telefonem, ale osobně. Jsi mu říct, ať si sbalí nejnutnější věci. Otec má soukromý letadlo, zařídí to."

Dimitrij na mě koukal, jako bych právě spadla z Marsu.

"Tak honem," tleskla jsem. "Odkládal to několik let, tak teď už nesmí promarnit ani vteřinu."

░▒▓█▓▒░

Rose

Později toho dne jsem se šla projít. Zrovna zapadalo slunce a všude bylo vylidněno, tudíž mou pozornost okamžitě upoutal povědomý černovlasý dhampýr opírající se o kašnu a se zavřenýma očima nastavující tvář paprskům zapadajícího slunce.

"Ahoj, Joe," pozdravila jsem ho.

Joe sebou trhnul, otevřel oči a když mě poznal, odpověděl: "Ahoj, Rose."

"Je to nádhera, že jo?" snažila jsem se zapříst konverzaci.

"Hmm..." přitakal.

"Něco tě trápí," poznala jsem.

"Jo," přiznal se.

"Mohla bych ti s tím pomoct?"

Zakroutil hlavou: "Obávám se, že asi ne."

A s těmito slovy odešel pryč. Dívala jsem se směrem, kterým odešel, a pak jsem se vydala na opačnou stranu, domů za tátou a Dimitrijem.

Když jsem přišla, zrovna něco probírali v obýváku.

"Rose, jsi tady," přivítal mě táta. "Zrovna jsem tady Dimitrijovi dopodrobna vysvětloval, co se stane, jestli ti zlomí srdce."

"Ale tati," zaprotestovala jsem, avšak s úsměvem na tváři.

Posadila jsem na gauč vedle Dimitrije a byla podrobena jejich zkoumavým pohledům.

"Proč na mě tak zíráte?"

Oba pokrčili rameny.

"To je jedno," mávla jsem rukou. "Tati, chtěla bych se tě zeptat na něco ohledně Joea."





Uhádnete, co Joea trápí? Smějící seNevinný
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anabel Anabel | E-mail | 3. prosince 2017 v 16:26 | Reagovat

Teď mě fakt zajímá, proč na ni zírali 😅
To nemohlo být jen tak ne...

2 Pewtra Pewtra | 4. prosince 2017 v 19:12 | Reagovat

Nádhera, jen moc krátké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama