VA - Three Wishes - Kapitola 21 - Můj malý chlapec

11. prosince 2017 v 19:35 | AriaLissa |  Vampýrská akademie - Three Wishes



Rose

Táta byl překvapený, když zjistil, co po něm chci, ovšem Dimitrij nijak překvapeně nevypadal a dokonce se přidal na mou stranu.

"Joe toho spoustu napáchal, ale pokusil se to napravit," řekl Dimitrij. "Neříkám, že se na něj nezlobím, jenom si myslím, že i on si zaslouží být šťastný."

"To máte asi pravdu," odpověděl táta.

"Tak to neber tak, že to děláš pro něj," skočila jsem mu do řeči. "Udělej to pro mě."

"Dobře," podvolil se nakonec otec. "Udělám to pro tebe."

"Děkuju."

Víc jsem zatím udělat nemohla.

O pár dní později jsem se však mohla radovat a balit se na cestu.

"Kam chceš jet?" vyptávala se Lissa. "Nemůžeš přece jet sama."

"Potřebuju jenom něco zařídit," odpověděla jsem. "A neboj se, nejedu sama. Jede se mnou Mariel."

Lissa nafoukla tváře. "Pořád ale nechápu, proč jsi mi o Dimitrijovi neřekla. Jsme přece nejlepší kamarádky. Nikomu bych nic neprozradila."

Přišla jsem k ní a objala ji. "Omlouvám se. Vím, že jsem měla."

"Musíš se ale vrátit včas na mojí svatbu," připomněla mi Lissa.

"Takovou slávu bych si přece nenechala ujít," ujistila jsem ji, zatímco jsem se snažila zavřít kufr.

"Ty si bereš jen tohle?" podivila se, když jsem kufr konečně zavřela a postavila ho na zem.

"Vždyť neodjíždíme na moc dlouho, jen na pár dní," odpověděla jsem.

"Já bych si s sebou vzala nejmíň tři kufry a to bych se ještě uskromnila," řekla Lissa. Věnovala jsem jí přátelský šťouchanec do ramene a obě jsme se rozesmály.

"Myslím, že je od tebe šlechetné, k čemu se chystáš," zvážněla pak. "Já si Joea asi nikdy neoblíbím, nedokážu mu zapomenout, co všechno udělal..."

"Odpustit neznamená zapomenout, to chceš říct."

"Přesně tak," souhlasila Lissa a pak změnila téma: "A co když s vámi ta žena nebude mluvit?"

"Bude," ujistila jsem Lissu. "Bude s námi mluvit."

"V to doufej," pokývla Lissa hlavou. "Hlavně se vraťte v pořádku a do ničeho se nezapleťte."

Zašklebila jsem se na ni. "Neboj, budeme v pořádku."

"A co Dimitrij s Ivanem? Máš už nějaké zprávy?"

"Jo, včera mi Dimitrij volal. Ivan se už několikátý den snaží odprosit Karolínu," odpověděla jsem. "Dokonce ji prý i požádal o ruku."

"A co ona na to?"

"Že si to rozmyslí."

░▒▓█▓▒░

Rose

"Takže ty a Alexis," nadhodila jsem, když jsme s Mariel kráčely po ulici.

"Jak to víš?" zbledla Mariel.

"Vím, že se Alexis s Ivanem rozešla. A když jsem vás obě pozorovala, nebylo težké domyslet si, kvůli komu. Ale Ivan to vzal dobře."

"Až obdivuhodně dobře," zamumlala Mariel. "Ale mě to i tak mrzí."

"Lásce neporučíš," pokrčila jsem rameny. "Neznám vás zase tak dlouho, neznám váš příběh, ale Ivan se mi jednou svěřil s tím svým, a lásku vám určitě přeje."

"Asi máš pravdu," pokývla Mariel hlavou. "Je to skevěj chlap."

"A nesobeckej."

"Ale i tak to Alexis trápilo. Týdny se potácela od něho ke mně a nevěděla, co má dělat. Obávala se, že to Ivan bude brát jako zradu."

"To určitě ne," ujistila jsem ji. "Dál jste přece všichni přáteli."

"To jsme," přikývla Mariel. "Jen doufám, že Ivan taky najde někoho, s kým bude šťastný."

"To už možná našel," utrousila jsem. Mariel se na mě udiveně podívala, ale než stačila něco říct, ukázala jsem na jeden z domů: "Támhle to je."

Přešly jsme přes silnici. Zhluboka jsem se nadechla a zabouchala na dveře menšího šedého domku. Dlouho se nic nedělo, a tak jsem zaklepala znovu. Když jsem se chystala zaklepat potřetí, dveře se konečně na malinkou škvírku otevřely. Žena, která za nimi stála, vypadala mnohem starší, než by měla být.

"Co tu chcete?" zeptala se tiše.

"Jste paní Wilsonová?" ověřovala jsem si.

"Ano. Co tu chcete?" zopakovala.

"Jmenuji se Rose a tohle je Mariel. Jsme tu kvůli vašemu synovi."

"Můj syn je mrtvý," řekla a chystala se nám zabouchnout, což jsem předvídala, takže se jí to nepovedlo.

"Prosím, paní Wilsonová," naléhala jsem. "Váš syn žije."

"To není možný," zavrtěla hlavou a v očích se jí zaleskly slzy. "Odejděte, prosím."

"Alespoň se podívejte na tohle," prosila jsem a podala jí fotografii. "Podívejte se a řekněte mi, zda je to váš syn. Jestli ne, už vás nebudeme obtěžovat."

Po chvíli ticha paní Wilsonová více pootevřela dveře a vzala si od mně fotografii. Trvalo to snad celou věčnost, ale nakonec jsme se s Mariel dočkaly reakce.

"Je to můj syn. Můj malý chlapec."
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Pewtra Pewtra | E-mail | 13. prosince 2017 v 21:55 | Reagovat

Hezká to kapitola. To zjištění, že Mariel má přítelkyni mne ani tak nepřekvapilo,moc jim to přeju. A doufám, že Ivan najde lásku. A bude konečně šťastný.

2 DaisyRose DaisyRose | Web | 14. prosince 2017 v 7:43 | Reagovat

Super kapitolka. Překvapilo mě, že Mariel má přítelkyni. Bylo pěkný, jak Rose jela za Joevou matkou a řekla ji že je naživu, to bylo moc pěkný. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama